Volyně obhájila svůj nový formát

Z inscenace Srnky karlovarského D3 Autor: archiv přehlídky

Už druhým rokem se národní přehlídka činoherního a hudebního amatérského divadla Piknik Volyně odehrává v novém formátu. Ten spočívá ve sloučení dvou prodloužených víkendů, posunu termínu a obohacení přehlídky o rozborové semináře.


Tento na první pohled revoluční krok se už ve druhém ročníku ukázal být funkčním a opodstatněným – a spíš evolučním než revolučním.

Na úvod předešlu, že všechny tyto změny nebyly nepromyšleným ambiciózním hokusem pokusem nějakého idealistického organizátora, ale dlouhodobě plánovaným a široce diskutovaným krokem, jehož riziky se dost důkladně zabývala celá odborná rada. A jaké byly ty důvodné obavy, nad kterými se zamýšlel celý tým lidí, kterým na amatérském divadle záleží?

a) že desetidenní přehlídka nebude pro soubory akceptovatelná

Ukazuje se, že návštěvnost není o nic nižší než ve dvou prodloužených víkendech (možná naopak). Málokdo sice asi pobýval na přehlídce celou dobu konání – pokud nebyl v semináři – ale dřív zase málokdo přijel na oba víkendy. Sloučením se získalo víc hracích míst, což je výhoda zejména pro soubory doporučené z postupových přehlídek, protože tím pádem se jich může na Piknik dostat víc.

b) že nový termín je špatný

V červenci už je mnoho lidí na dovolených, rodiče se musejí postarat o děti na prázdninách a nový Piknik se kříží např. i s karlovarským filmovým festivalem, nebo Loutkářskou Chrudimí. Jenže on není na světě termín ten, jenž by vyhovoval lidem všem. Účast na loňské i letošní přehlídce potvrdila, že dost divadelníků nemá žádný problém s tím, aby první prázdninový týden alespoň částečně strávili ve Volyni. Navíc zatím vše nasvědčuje tomu, že až si divadelnická obec na nový formát zvykne, návštěvnost ještě poroste.

c) že Piknik je termínově příliš blízko Jiráskovu Hronovu a pro nominované a doporučené soubory bude proto problém na JH přijet

Ano, věřím, že tyto přehlídky tak blízko u sebe nejsou pro soubory úplně komfortní. Ale stejně je na tom termínově už léta letoucí Loutkářská Chrudim – a jde to. A nezdálo se, že by na letošním Jiráskově Hronově zásadní část nominovaných a doporučených souborů chyběla. Navíc jsme se mohli přesvědčit, že pokud někdo ze závažných důvodů nemůže tentýž rok přijet, je zde dobrá vůle umožnit mu zúčastnit se v roce dalším (viz. Grönholmova metoda).

d) že o semináře nebude zájem

Semináře ve Volyni někteří lidé nevidí rádi. Buď že si myslí, že jsou zbytečné, že monopol na semináře má mít pouze Jiráskův Hronov, nebo že se během doby, kdy semináře probíhají, ve Volyni nudí. Nu, proti gustu… Ale asi nepřekvapí, že já tento názor nesdílím a semináře na Pikniku vítám s nadšením a doufám, že se jejich nabídka bude nadále rozšiřovat. Především proto, že se domnívám, že Artama by měla jako útvar pro kulturu nejen organizovat soutěžní klání, ale hlavně a především poskytovat divadelní veřejnosti vzdělávací servis! A proto by semináře měly probíhat všude kde je pro ně prostor a vůle. Dělat z toho nějakou konkurenční válku mezi Piknikem a Hronovem je podle mě hnidopišské a zbytečné a nic nepřinášející. Jen se obávám, že semináře budou potřebovat ještě další širší propagaci – a to zejména na oblastních a postupových přehlídkách. A nejsem si jistá, že se v tomto lze spolehnout na organizátory těchto „nižších“ přehlídek nebo na to, že soubory dostatečně sledují tiskové a internetové informace v této oblasti. Čili zde ještě je prostor pro další práci.

Když to shrnu, Piknik je svébytný, přátelský a sousedský. To poslední zdůrazňuji, protože právě kombinace fungujícího a přitom osobního a ještě nezautomatizovaného a neodlidštěného přístupu všech organizátorů – jak těch volyňských, tak těch „artamáckých“ – vytváří Genius loci přehlídky, který i díky tomu, že přehlídka je mladá a vlastně stále tak trochu „ve vývinu“, je jedinečný. Bohužel sice musím souhlasit s názorem, že malá Volyně nemá ideální hrací prostory (rozuměj profesionální divadelní sál), ale naštěstí na to jsou amatérští divadelníci vlastně zvyklí, protože kdyby bazírovali na kvalitě hracích prostor anebo i na velikosti, světovosti a dostupnosti místa konání přehlídky, už by dávno musel i ten Hronov zet prázdnotou. Kouzlem Pikniku je aktuálně hlavně pospolitost a možnost celou přehlídku pobývat pospolu na relativně malém prostoru a setkávat se a sdílet. Upřímně si přeji, aby to Pikniku Volyně vydrželo co nejdéle.

Autor: Kateřina Baranowska