Výjimečné mezi-souborové setkávání

Soubor Reverzní dveře před Maison des étudiants Univérsité de Franche-Comté v Besançonu, Francie Autor: Lucie Prouzová

V září 2015 se soubor Reverzní dveře vydal ze svého domovského Brna na cestu do francouzského Besançonu, akademický rok a novou sezónu tak otevřel nejen další tvorbě, ale také novým zkušenostem a příležitostem na mezinárodním divadelním setkání Rencontres Internationales du Théâtre Universitaire (RITU) de Franche Comté.


Setkání RITU je dramaturgicky výjimečně zaměřené na soubory a divadla fungující na vysokých školách a univerzitách. Měli jsme možnost vidět práci amatérů, polo-profesionálů i profesionálů; v letošním roce konkrétně z ČR, Francie, Chorvatska, Litvy, Lotyšska a Ruska. Během pěti dní se odehrálo pouze šest představení. Na první pohled to nevypadá na nabitý program, představení nestřídá představení, nehraje se na více scénách zároveň (jak je často na festivalech zvykem). Avšak program nabitý byl, jen v trochu jiném duchu.

Již v názvu této události nenaleznete pojem festival, nýbrž setkání. A není tomu tak náhodou, jak jsme v Besançonu na vlastní kůži zjistili. Na RITU jsme se více než jinde setkali s modelem, kdy byly soubory na jednom místě sobě navzájem. Byli jsme nejen herci a diváky, ale i příznivci a oponenty v diskusích, vedoucími a účastníky na workshopech, partnery na společných akcích. Organizátoři nám zprostředkovali možnosti bližšího setkávání, na které mnohdy na jiných festivalech nezbývá čas nebo se na něj dokonce ani při plánování události vůbec nepomyslí. Nebo rozhodně ne tolik, abychom si troufli tvrdit, že víme, jak ostatní soubory pracují a proč.

Naučili jsme se držet svou někdy neuváženou kritiku viděných představení na uzdě. Po vlastních zažitých zkušenostech s jednotlivými soubory a rozhovorech s nimi jsme mohli víc pochopit i inscenace, jejichž představení v nás vzbuzovalo spíše otázky nežli divácké nadšení. Nechceme tím omlouvat nedostatky inscenací, které nemůžeme ani na divadelním setkání přehlížet, avšak můžeme uznat záměry tvůrců a debatovat s nimi o nich. Musíme se také kriticky ohlédnout za svojí vlastní prací.

V Besançonu na RITU šlo o setkávání. Setkávání na představeních, při diskusích, na workshopech, při doplňujících aktivitách. Nebyli jsme však uzavřeni. Setkání RITU 2015 bylo otevřeno veřejnosti, propagováno na místní univerzitě i ve městě. Vědělo se o nás. My jsme věděli o sobě navzájem, o Besançonu, o Francouzích.

Každá inscenace na setkání RITU 2015 byla zcela rozdílného charakteru. Setkali jsme se s různými pohledy na divadlo, s různými inscenačními postupy a zcela odlišnými záměry, s kterými soubory inscenace vytvořily. Chorvatský soubor postavil svoji inscenaci na herectví budoucích profesionálů, soubor z Ruska šel psychologickou cestou na výzkum divadlem, litevská „cinematic dance performance” sdělovala silné téma, které nebylo záměrně specifikované, pro lotyšský soubor byl prioritou nikoli divadelní princip, ale rozvoj v konverzaci v cizím jazyce, domácí francouzský soubor se zase zaměřil na kolektivní autorskou výpověď o globálním tématu. Tyto rozdíly byly velkou inspirací a zásadně tvořily barevný program všech pěti dnů, které jsme v Besançonu strávili.

V programu festivalu byl každý den vyhrazen čas na workshop. Workshopy na RITU jsou koncipovány tak, že každá skupina (většinou její režisér nebo vedoucí) sestaví workshop pro ostatní zúčastněné soubory s cílem představit jeho prostřednictvím typický styl práce souboru a nabídnout účastníkům zkušenosti s novými divadelními postupy. Mohli jsme tak v přímém kontaktu pozorovat a na vlastní kůži zažít, na co jednotliví lektoři kladou důraz, jakým způsobem vedou své herce ke sdělení na jevišti apod.

Koho jsme tedy mohli na RITU 2015 poznat?

Le Théâtre Universitaire de Franche-Comté, Besançon, Francie – inscenace Éclats (Střepy)
Domácí soubor je složen ze studentů napříč celou univerzitou, v souboru se tak setkávají studenti různých fakult a různých oborů. Nikdo z nich nestuduje obor týkající se divadla. Škola poskytuje prostory malého, ale příjemného a skvěle vybaveného divadla Petit Theatre de la Bouloie (kde probíhala většina festivalových představení). Divadlo má k dispozici profesionálního technika a režiséra. Režisér souboru Joseph Melcore, jenž je ve svém oboru profesionál, se souborem v tomto roce zaměřil na divadelní koláž.

Inscenace Éclats (Střepy) s výraznou režisérskou a hereckou složkou je koláží různých stylů a forem, které jsou rámcově spojeny výchozím námětem – světlem. Co světlo znamenalo a znamená pro člověka, jak nás ovlivňuje a jak s ním jsme schopni zacházet. Představení bylo inspirativní pro jeho přesnost v hereckých akcích a pro jasně vystavěné dramatické situace, které jasně vedly k pointě. Vše díky jednoduchým prostředkům: na scéně pouze herci; v zadním plánu jeviště vysoký praktikábl po celé šířce jeviště; rekvizity využity střídmě, vkusně a věcně (okenní rámy, svíčky, lampy).

Studio Twelve from the University of Saint Petersbourg, Petrohrad, Rusko – inscenace Over five cracked flower pots… (Přes pět popraskaných květináčů…)
Divadelní Studio Twelve je v současné době složené pouze ze dvou herců, kterými jsou studenti psychologie a jeden z členů je navíc i vystudovaný a činný režisér. V počátcích své existence byl soubor univerzitou v Petrohradě podporován, rozrůstající se potřeby souboru (jako je stálá zkušebna a materiální zajištění) však školou nebyly přijaty pozitivně, a to i vzhledem k – byť zdánlivé – nespojitosti mezi divadlem a studiem psychologie. Soubor má však i přes aktuální organizační problémy s propojením divadla a psychologie velké plány. Divadelní, paradivadelní i výzkumné.

Inscenace Over five cracked flower pots… (Přes pět rozbitých květináčů…) by mohla být pojmenována jako jistý druh divadla poesie s prvky rituálu. Herci, opřeni o text srbského spisovatele Gorana Petrovice, sdělovali příběh za doprovodu vlastních rytmických zvuků a zpěvů s minimalistickým rituálním tancem. Po celou dobu se pohybovali těsně u diváků, kteří byli umístěni v malé místnosti na dvou protějších stranách jeviště. Vše probíhalo za nezvykle pomalého tempa a velkých gest. Šlo o velmi náročnou a vnitřně sugestivní podívanou.

The group Baletic of the Academy of Dramatic Arts, Záhřeb, Chorvatsko – inscenace Bog masakra (Bůh masakru)
Režisérem inscenace je profesionální režisér, pedagog a děkan Akademie dramatického umění v Záhřebu Borna Baletic. Inscenace vznikla jako součást studijního plánu studentů třetího a čtvrtého ročníku činoherního herectví. Klausury hereckého oboru jsou na škole koncipovány tak, že jsou studenti třetího a čtvrtého ročníku společně vybíráni na jednotlivé inscenace dle jejich typu a hereckých možností. Ke každé vzniklé inscenaci je také přidělen student manažerství, který se mimo jiné také stará o propagaci a reprízy inscenace. Díky tomu se také Bůh masakru dostal na setkání v Besançonu.

S předlohou Bůh masakru jsme se nesetkali poprvé, a proto jsme se mohli plně věnovat zpracování. To nebylo při typu konverzačního dramatu příliš překvapivé (civilní činoherní herectví, scéna jako obývací pokoj vybavený do detailů, dialogy postav jako hlavní nositelé konfliktu i komiky). Nicméně práce studentů herectví byla natolik přirozená a přesvědčivá, že jsme si představení užívali od začátku do konce. Text byl logicky seškrtaný, napjaté situace nebyly křečovité. Oproti ostatním představením, které jsme v Besançonu viděli, zde byl jasný rozdíl v profesionálnosti v herectví i režijním vedení.

The VU Kinetic Theater of The University of Vilnius, Litva – inscenace Equilibrium (Rovnováha)
Soubor Kinetic Theatre Troup existuje na univerzitě od roku 1999 pod vedením režiséra a choreografa Andriuse Pulkauninkas. Soubor se od té doby přirozeně proměňuje odchody a příchody studentů. Členové souboru pochází z různých oborů a fakult. Andrius Pulkauninkas je univerzitním pedagogem, ale také performerem a hercem. Mimo klasické vyučované předměty na univerzitě pořádá také workshopy otevřené všem studentům a i díky tomu někteří studenti setrvávají ve spolupráci s ním i na rozsáhlejších divadelních projektech. Pro nový projekt si režisér vždy vybírá sestavu z členů souboru tak, jak mu zapadají do zamýšlené koncepce.

V anotaci inscenace Equilibrium soubor pojmenovává svůj kus jako „cinematic dance performance”. Tento termín (volným překladem „filmovo-taneční inscenace“) viděné vystihuje naprosto přesně. Téma hledání rovnováhy soubor vyjadřuje primárně výrazovými prostředky pohybového, respektive fyzického divadla. Pohybové složce však byly důležitými partnery i další audiovizuální prvky – hudba, zvuky, light-desing, videoprojekce, scénografie i kostýmy. Vše bylo propojené v jednotný a silně sdělný tvar o dualitě dobra a zla, mozku a ega, lidství a šedi, pózy a naší osobnosti.

The French speaking work group of the Academy of Culture, Riga, Lotyšsko – inscenace D’absence (Nepřítomnost)
V případě Lotyšska se nejedná o divadelní soubor, který by pracoval soustavně a jehož primárním cílem by bylo vytváření inscenací. Inscenace, jejíž představení jsme na festivalu viděli, vzniklo v rámci hodin francouzštiny. Studenti interkulturních studií se mohou v rámci výuky francouzštiny věnovat zkoušení inscenace právě v tomto jazyce.

Režisér Jonathan Durandin je rodilý Francouz a jeho inscenace je založena hlavně na přednesu a interpretaci textu. Hra dvou hereček na scéně plné odpadků je výpovědí, možná až osobním deníkovým zápisem o vztahu matky s dcerou. Pomocí kolážovitých střípků vypráví o vážné problematice rozhodnutí potratu či výchovy dítěte matkou samoživitelkou v dnešní době. Herecká akce byla v představení minimální, hodně zaměřená na detaily, ve vedení byly monology postav, často frontálně směřované přímo publiku. Pro mezinárodní setkání bylo toto představení však pro nefrancouzštináře náročné.

Podrobně se o mezinárodním setkání RITU 2015 můžete dočíst v akademické studii JAMU „Výzkum amatérských/po­loprofesionál­ních divadelních souborů činných v uměleckých vzdělávacích institucích pro studenty VŠ autorek Lucie Prouzové, Anny Votrubové a Kamily Konývkové Kostřicové.

Autor: Lucie Prouzová

Přílohy:


fotopriloha-clanek-ritu-v3rxi.pdf