Vzpomínka na brněnský ŠPÍL-BERG 2019

Autor:

Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je hrad, pevnost a posléze nevalně proslulá věznice tvořící dominantu města Brna. ŠPÍL-BERG je valně proslulou přehlídkovou horou inscenací mladých divadel (studentských, experimentálních, autorských, alternativních, divadel poezie atd.) a recitátorů ve věku od 15 let.


Jedná se o přehlídku postupovou, a to na Mladou scénu, Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov, tudíž ji lze považovat za nejen brněnskou, potažmo jihomoravskou, dominantu mladého amatérského divadelního a přednesového činění. Pořádá ji zejména Středisko volného času Lužánky Brno, ale s výjimkou prvního představení se celá, včetně recitační části, odehrává v Divadle Za hradbami, které se nalézá, jak jinak, pod již zmiňovaným Špilasem. Divadlo Za hradbami svým alternativním, až undergroundovým, vzhledem a atmosférou dělá čest nad ním se tyčícímu hradu, tak svému názvu. Prostor, včetně hospodského baru, je pro pořádání takovýchto podniků jak dělaný: černý, zcela zatemněný sál, vybavený nábytkem všeho druhu a stylu, v žádném případě nechoulostivý pro použití i dosti špinících jevištních prostředků (čehož mnohé soubory využily do mrtě), s možností scénického uspořádání, jaké si jen může fantaskní divadelní režisér vymyslit. Pro úplnou spokojenost souborů a recitátorů s technickými podmínkami museli nadšenci z řad pořadatelů jistě ledacos podniknout, přivést, domluvit, zařídit a možná, že i režiséři inscenací byli nuceni mírně improvizovat, avšak výsledek stál za to. Atmosféra byla naprosto (přiměřeně) uvolněná a vzdálená atmosféře lužánkovských prostorů, skvostných a pohodlných, leč přece jen s vůní školních lavic. Trochu mi to připomínalo pohádkové rozhodnutí, zda jít cestou trnitou, nebo širokou a pohodlnou, a naprosto chápu rozhodnutí pořadatelů pro bod 1. Navíc účastníci přehlídky měli možnost v SVČ Lužánky přenocovat a účastnit se tak celého programu bez dalších nákladů za ubytování. Pro mne, coby pamětnici velkolepých emotivních setkání mladých divadelníků v dobách totalitních, bylo poněkud nepochopitelné, že ne všichni této možnosti využili a navštívili představení pouze své.

Tento článek jsem nazvala vzpomínkou, neboť ho píšu z nejrůznějších pochopitelných důvodů až nyní, kdy od konání Špíl-bergu uplynula nějaká doba (konal se 11. – 13. dubna) Dojmy se mi slily v jeden vzpomínkový obraz, přičemž ty šedivé ustoupily do pozadí a zůstaly ty, u nichž stálo za to si je zapamatovat. A když je přiživím písemnými materiály, tak se mi jich vybaví dost, což je pro mě důkazem, že akce byla zážitkově úspěšná.

Tak jako v předchozích letech se organizátoři rozhodli k prolnutí přednesové a divadelní části, a to tak, že po čtvrtečním divadelním zahájení byl pátek 12. dubna od rána do pozdních odpoledních hodin vyhrazen sólovému přednesu, pak dále až do nedělního večera pokračovala představení, toto defilé bylo zakončeno koncertem. I když i recitátoři hromadně nenavštěvovali představení a opačně, považuji toto semknutí za velmi přínosné a pro mnohé účastníky inspirativní. Možná jen pro některou recitaci by mohlo být více ticha a světla pro porotu, aby viděla do textů, a prostoru pro příchod účinkujících na jeviště a odchod z jeviště. Jsem však přesvědčena, že alternativní divadelní atmosféra některým přednesům velmi prospěla. Pro lektorský sbor (krom mé maličkosti v něm zasedli režisér Vítězslav Větrovec, herec a režisér Adam Doležal, herec a pedagog ZUŠ Jiří Zajíček a tuto čtveřici na recitační část doplnila Emilie Machálková) byl Špíl-berg, sice krásně, ale náročný, neboť přednášelo 39 účastníků, což považuji na základě zkušeností z jiných krajských recitačních přehlídek Wolkrova Prostějova za počet dosti vysoký, a hrálo se 11 představení. Možná proto se pořadatelé rozhodli, aby jednotlivci recitovali jen jeden text (propozice WP umožňují organizátorům dát jako podmínku účasti v kraji přípravu 2 textů, což ale není podmínkou pro pořádání krajského kola), nicméně rozborové semináře, ať k přednesům či představením, nikterak časově neošidili.

Na dramaturgii jednotlivých přednesových interpretů, až na jeden úlet v podobě Písničky o škaredých holkách od Jiřího Žáčka a příliš drasticky seškrtanou povídku Ludvíka Aškenazyho Vajíčko, se mi vzpomíná příjemně. Byla velice pestrá, žánrově i tematicky, od české klasiky po texty současných autorů a potěšilo mě, že se recitovalo hodně poezie, což v současné době na podobných přehlídkách není pravidlem. Nejhodnotnější však pro mě byly interpretace, při kterých se recitátor natolik sžil s autorem, že jeho projev zněl upřímně, sdělně a osobitě. V těchto případech jsme byli schopni jako lektorský sbor, i jako diváci, prominout různé technické nedokonalosti. Podnětné bylo pro mne setkání se gymnazijními studenty a jejich paní profesorkou. Ne snad pro jejich přednesové výkony, ty působily poněkud nepoučeně a ke všemu si vybrali texty zcela mimo věk a přednesové schopnosti. Ale silně na mě zapůsobila jejich touha přednášet konkrétní autory, výpovědní hodnota a osobní nasazení. Při rozhovoru (ve kterém nechyběly silné emoce) vyšlo najevo, že jejich zájem o přednes vychází z hodin literatury, ze zájmu o interpretované autory, z vášnivé četby. Paní profesorka a její kultivovaní studenti mi naslouchali velmi vstřícně a chtěli se o přednesu dozvědět co nejvíce, společně jsme se pak zamýšleli, jak pracovat s přednesem ve výuce literatury, kdy pedagogické cíle, i množství a zájem studentů, jsou poněkud jiné, než například v LDO ZUŠ, kdy jde přeci jen více o přednašečský výkon. Skupinka z gymnázia razila názor, že nemají šanci uspět v soutěži s recitátory, kteří jsou odborně pro přednes vedeni, vyjádření si nechám na jindy, Inspirativní pro mě bylo totiž toto setkání i z důvodu, že povedu na Šrámkově Sobotce seminář pro pedagogy o využití přednesu při výuce literatury, a postřehy plynoucí z tohoto brněnského setkání jsou pro mne tím správným podnětem pro přípravu. I jinak ale považuji recitátorskou sešlost v rámci Špíl-bergu za plodnou, vstřícnou a přátelskou, nicméně se jednalo o postupovou přehlídku, tudíž jsme my, lektoři, byli nuceni rozhodnout o postupech a dalších oceněních (pro přehled zde použiji tabulku, kterou na základě našich rozhodnutí vytvořil hlavní organizátor přehlídky Petr David):

Recitátoři nominovaní na celostátní přehlídku Wolkrův Prostějov 2019

1. kategorie:

Daniela Vodičková, ZUŠ Nové Město na Moravě – Daniil Charms: Požár

Vojtěch Ondra, Gymnázium Brno Křenová – František Nepil: Zmije

2. kategorie:

Matouš Benda, Katolické gymnázium v Třebíči – Edgar Allan Poe: Anabell-Lee

Sára Motyčková, ZUŠ Veselí nad Moravou – Laco Kerata: Miriam píše dopis

Šimon Kyjovský, Klvaňovo gymnázium a SZŠ Kyjov – Woody Allen: Kdyby byli impresionisté dentisty

Recitátoři doporučení na celostátní přehlídku Wolkrův Prostějov 2019

1. kategorie:

Natálie Bartošová – ZUŠ Tišnov – Jacques Prévert: Velké prádlo

Další ocenění recitátoři

1. kategorie:

Tereza Kinscherová – Jan Hanč: Události (úryvek) – Za přirozený projev

Patrik Břečka – ZUŠ Veselí nad Moravou – Rudolf Křesťan: Jak jsem mutoval – Za poutavé vyprávění

Matyáš Kyncl – Andrew Bovell: Výkřiky do tmy – Za osobitý projev

2. kategorie:

Vladislav Zachar – Gymnázium Velké Pavlovice – Jan Burian: V jiném světě – Za civilní projev

Mikuláš Hampl, Gymnázium, tř. Kpt. Jaroše, Brno – Marc Smith: Otcův kabát – Za kultivovaný projev

Pokud jsem výše chválila pestrost výběru textů recitátorů vystupujících na Špíl-bergu, pak musím laťku hodnocení dramaturgie divadelní části posunout co nejvýše. Od pokorných dramatizací (KABARETNÍ KURIOZITA), přes odvážné autorské rozlety s klasikou světové dramatiky (Nepřítel lidu, Tak trochu Sen noci svatojánské, Krysař), přes inspirativní představení zajímavé současné tvorby (Papírová letadla) k ataku autorských, experimentálních, osobitých výpovědí (Monobloc). K tomu pikantní třešnička na dortu v podobě autorského podání tvorby experimentálního rakouského básníka a dramatika (Kabaret Czermak). Vše řádně okořeněné výpovědní hodnotou celého tvůrčího kolektivu, ať už sdělení k publiku dolétlo, či ne.

Protože téměř všechny soubory byly oceněné, použiji pro podrobnější informaci opět přehled ocenění Petra Davida a přiložím jednotlivá lektorská doporučení, ať už jsem je psala já, či mí kolegové, se kterými jsem zcela souzněla.

Divadelní soubory doporučené na celostátní přehlídku Mladá scéna 2019

Soubor VTAHU SVČ Lužánky Brno, Henrik Ibsen: Nepřítel lidu

Brněnský soubor VTAHU se postavil před nelehký úkol. Inscenaci klasického textu autora Henrika Ibsena Nepřítel lidu, hry, se kterou se poslední dobou potýkají také některá profesionální divadla (nutno dodat, že s proměnlivými výsledky). Hned na úvod je potřeba zmínit, že soubor VTAHU v tomto úkolu nejen, že uspěl, ale dokázal i překvapit. Za zmínku stojí už dramaturgie a inscenační úprava textu. Soubor se rozhodl naplnit hlavní téma hry a neexperimentovat při výkladu, což je chvályhodné. Inscenace zároveň ale působí zcela současným dojmem. Tvůrci dokázali hru funkčně seškrtat na celkových 45 minut, aniž by z příběhu zmizelo cokoliv důležitého, což je samo o sobě v takto složitém textu hodno ocenění. Výsledek je zcela kompaktní, působí přirozeně a logicky. Z důvodu, že škrtům podlehly především konkrétní dobové souvislosti a odkazy, nevyznívá téma archaicky a lze vnímat jeho relevanci i pro dnešní dobu. Pro diváka je snadné se na příběh napojit a vzít jej za svůj. Z toho důvodu ovšem mohou některé dopsané pasáže (nepocházející z Ibsena), které odkazují k přímo současnosti a trochu zbytečně vysvětlují význam jednotlivých situací, působit nadbytečným dojmem. Nic ale nebrání tomu tyto krátké aktualizující vstupy z představení odstranit. Inscenace je natolik silná sama o sobě, že nepotřebuje před diváky obhajovat svoji existenci podobnými prostředky.

Režijní pojetí je v tom nejlepším slova smyslu moderní, současné a místy ve zvolených prostředcích příjemně překvapující svěžím uchopením. Vsází na přesný výklad jednotlivých situací a celku a jejich naplnění a rozehrání hereckými výkony. Zároveň je inscenace výrazně vizuálně pojednána, obratně pracuje s jevištním znakem a metaforou, dokáže překvapit, zapůsobit jak emocionálně, tak myšlenkově. Výsledek je režijně čistý tvar, který dokáže před divákem koncepčně obhájit mimo jiné také inscenování do prostoru tzv. ulice, které je velmi složité a v jiných případech nebývá často použito smysluplně. Zde je využití prostoru ulice jedním z koncepčních klíčů k celé inscenaci a na konci dokáže diváka zasáhnout jeho překvapivým, ale naprosto funkčním zapojením do děje.

Vedle dramaturgie a režie je to také přesné a uvědomělé herecké naplnění jednotlivých postav. Herecký soubor je obdivuhodně sehraný a jednotlivé výkony plně slouží celku. Jak v první části, která byla postavena více na jisté formě herecké stylizace, tak i v pozdějších dialogových pasážích. Hercům se podařilo plynule přecházet z jedné polohy do druhé a i ve vyhrocenějších dialozích působili naprosto přirozeně a jejich projev byl maximálně sdělný a celku sloužící. Zároveň je ve společných pasážích znát vysoké nasazení všech účinkujících, kteří i v menších rolích projevují schopnost hereckého střihu a celkovou bohatost výrazu.

Ve výsledku je tato osobitá inscenace divadla VTAHU svébytným a sebevědomým tvarem, za který by se nemusela stydět lecjaká profesionální scé­na.

Adam Doležal

Soubor NEMÁME SVČ Lužánky Brno, Kabaret Czermak

Inscenace Kabaret Czermak (dle Hanse Carla Artmanna) je výbornou ukázkou nejen divadelní práce s mládeží, ale inscenační praxe vůbec. V rámci svého doporučení bych chtěl zdůraznit především tři její aspekty:

1/ Tvůrci (a mám tím na mysli celý soubor) se rozhodli tvar velmi výrazně stylizovat. A daří se jim to výtečně – nejedná se přitom o stylizaci jednoduchou, dvě z postav jsou na scéně neustále, herci (nebo „herci“) se po jevišti pohybují v přesně daných rytmech a jejich pohyb i mluva (jednání) jsou obé zvolenou stylizací přesně vedeny a takřka nikdo ze souboru z ní nevybočuje. V kombinaci se zvolenou hudbou a funkčním svícením (či moderně řečeno „light designem“) pak tato stylizace vytváří originální a zcela podmanivou atmosféru, která připomíná divadelní jazyk i výtvarnou podobu inscenací režiséra Roberta Wilsona.

2/ Z jevištního projevu herců je patrné takové vedení, které jednak dovede využít předností jednotlivých členů souboru, ale co víc, dovede tyto přednosti v souladu s inscenačním záměrem dovést do zdárného a velice působivého konce – výsledné inscenace. I přes náročnost zmiňované stylizace projev nepůsobí „vyumělkovaně“, „strojově“ či „nalajnovaně“, ale přirozeně ve všech situacích (které jsou čitelné a jasně vystavěné). Vzhledem k věku členů souboru a k faktu, že se nejedná o profesionály, to považuji za mimořádné (a jako mimořádné by se mi zmíněné popravdě jevilo i u profesionálů).

3/ V neposlední řadě musím zmínit zdařilou a přesnou interpretaci zvoleného textu. Jestliže byl Hans Carl Artmann inspirován surrealismem, rakouskou barokní poezii i vídeňskou lidovou fraškou, lze toto vše v inscenaci spatřit (a šlo by to demonstrovat i naprosto konkrétními příklady, na které zde však není prostor). Tvůrci se v inscenaci podřizují autorovi a v pravém slova smyslu mu slouží – a to i přes expresivitu a suverénnost, s jakou text inscenují.

Inscenace i přes krátkou dobu svého trvání poskytuje zcela plnohodnotný divadelní zážitek a je dle mého názoru výbornou ukázkou divadelní práce s mládeží. A v neposlední řadě je zcela a naprosto vhodná pro jmenovanou přehlídku, kde rozhodně nemá šanci se mezi ostatními inscenacemi a ukázkami práce dalších souborů ztratit.

Vítězslav Větrovec

Soubor CIVÁRAMO s cibulkou, ZUŠ Veselí nad Moravou, KABARETNÍ KURIOZITA

Zkušená pedagožka Vítězslava Trávníčková zvolila pro soubor svých odchovanců, zkušených účastníků Dětských scén, a dalších, nových, poněkud méně vybavených, žáků, jako východisko fantaskní povídku Miloše Macourka Hypnotizér. Vznikla inscenace, při jejíž tvorbě byla použita celá plejáda zejména divadelních prostředků – výrazné „kabaretní“ výtvarno, stylizované herectví, pohyb, loutky, obrazy. Domnívám se, že i přes částečnou nedotaženost (na Špíl-bergu jsme viděli premiéru) se souboru podařilo Macourkův text přetavit do jevištní podoby, aniž by mu bylo jakkoliv ublíženo. Nutno ocenit i upřímné nasazení aktérů, jejich ztotožnění s nastolenou poetikou, kolektivní souznění a pokoru ke společné tvorbě.
Ema Zámečníková

Soubor ZUŠ Uherské Hradiště Dohráli jsme, Tak trochu Sen noci svatojánské

Soubor Dohráli jsme, si pro svoji inscenaci Tak trochu Sen noci svatojánské vybral za předlohu hru Williama Shakespeara, Sen noci svatojánské. Velmi vtipně si soubor pohrává s vybraným tématem „lásky“, které prostupuje jednotlivé situace a společně s hereckou souhrou všech účastníků, dává celé hře ucelený rámec, který diváka neustále baví a překvapuje. Ten se podařilo na malé odchylky souboru bezezbytku naplnit a udržet. Soubor především velmi citlivě pracuje s veršem a hledá pro jeho interpretaci různé prostředky, nejenom mluvní, ale také pohybové a vizuální. Hravost slovního jednání se projevuje nejenom u osobitého projevu jednotlivých herců, ale také v jejich společném hereckém jednání, které je energické a neutuchající. Toto jednání je dále přirozené a pravdivé (ukazují sebe v situaci), což považuji za základní a pozitivní rys této inscenace. Herci si nadále hrají s diváckou představivostí a fantazií, která je umocněna v průběhu hry vtipnými momenty, které se místy blíží ke grotesce, ale zůstávají v nastaveném rámci a ničím nevybočují. Tyto momenty postupně gradují a pomáhají v dynamice představení. Jsou stále překvapující a ve vývoji originální. Nedílnou složkou hry je scénografie, která je jednoduchá, ale funkční. Za velmi zajímavé považují využívání rekvizit, se kterými pracují velmi osobitě. Paralelně se pojí např. v jednání s jevištními postavami a v některých situacích se stávají i objekty, které dotváří scénu. V neposlední řadě je zajímavá práce s hereckým detailem, která se především projevovala u obou dívek souboru a u chlapce hrajícího Puka. Tato trojice herců je hnacím motorem souboru, čímž motivují ostatní členy k souměrnému kolektivnímu jednání. Celkový umělecký obraz inscenace podtrhuje způsob zdivadelnění tématu a ukázání postav v jejich lidské jedinečnosti a neopakovatelnosti.

Jiří Zajíček

Divadelní soubory doporučené na Šrámkův Písek 2019

Soubor VTAHU SVČ Lužánky Brno, Nepřítel lidu

Soubor NEMÁME SVČ Lužánky Brn, Kabaret Czermak

Divadelní soubory doporučené na Wolkrův Prostějov 2019

CIVÁRAMO s cibulkou, ZUŠ Veselí nad Moravou, KABARETNÍ KURIOZITA

Soubor Bandajá SDV Labyrint Brno, Papírová letadla

Svému souboru Bandajá, který se na Špíl-bergu představil jako seskupení osobnostně zajímavé mládeže, nabídla jeho vedoucí Tereza Agelová vlastní, dosti razantní, úpravu stejnojmenné hry současné rumunské autorky Elise Wilk. Ta se ve své tvorbě snaží poukázat na problematiku dnešní, samozřejmě zejména rumunské, mládeže. Jak mohu usuzovat ze jmenovaného představení, nejedná se o sentimentální povrchní ukňourané mnohoslovné bárbinovské vyprávění, ale o poctivou a uvěřitelnou sondu. Zdá se, že se s nabídnutým textem Bandajá ztotožnili, jednotlivé příběhy z panelákového sídliště (to je zde znázorněno obrovským množstvím neurčitých rour) vyprávějí sice velmi přirozeně a uvěřitelně, ale s jasným nadhledem a zejména přes působivé jevištní metaforické obrazy. Pro tyto výrazové prostředky považuji tuto inscenaci za vyprávěné divadlo, či divadlo poezie, a nikoliv za činoherní divadlo, pro které byla Papírová divadla zřejmě původně určena. Představení je pro mě hodnotné i svou silnou výpovědní hodnotou, která úspěšně překrývá značné mluvní nedostatky přednesově nezkušených vypravěčů a dosud nedotažené inscenační záměry.

Ema Zámečníková

Další oceněné divadelní soubory a jednotlivci

LachNem, SVČ Lužánky Brno – Krysař – Ocenění za osobité ztvárnění tématu novely Krysař

Divadlo Kolárka, Blansko – Monobloc – Ocenění za scénografii

Kontejner 16 v pokoji 225, ZUŠ Nové Město na Moravě – Autobus – Ocenění za bezprostřednost jevištního projevu

CIVÁRAMO, ZUŠ Veselí nad Moravou – NEVHODNÉ!…? – Ocenění za popasování se s tématem

CIVÁRAMO s cibulkou, ZUŠ Veselí nad Moravou – KABARETNÍ KURIOZITA – Ocenění Sáře Motyčkové za ztvárnění postavy paní Blumenfeldové

VTAHU, SVČ Lužánky Brno – Nepřítel lidu – Ocenění souboru za herectví

Všechny doporučené inscenace byly do programu národních přehlídek zařazeny. Jak uspěly, na to bude již vzpomínat někdo jiný.

Autor: Emilie Zámečníková