Wintrův Rakovník 2015

Wintrův Rakovník 2015. Milan Strotzer a Kateřina Fixová. Autor: Ivo Mičkal

Čtěte rozhovory, recenze, komix.... Aktuální zpravodaje z letošního ročníku Wintrova Rakovníku.


Moje učitelka angličtiny ze střední používala zvláštní výraz. Ráda hrála tenis a hru začínala vybídnutím: „Playte“. Za čtyři roky (a mám radost, že jich nebylo víc), co jsem na obchodce strávil, se mi její výraz dostal pod kůži. Pokaždé, než na začátku Šakalích let začnou kluci v kapele hrát AC/DC, je v duchu vybídnu: „Jen playte, pánové.“

To slovo jsem nevyslovil už několik let. Přemýšlím, jestli vůbec někdy. Je to slovo, co si nechávám pro sebe. Možná, abych si ho nezošklivil, možná proto, že by mi nikdo nerozuměl a možná proto, že bez tak laskavého tónu, s jakým ho paní profesorka říkala, by ztratilo něco ze svého kouzla. A že ho používám často. Před koncerty, před tím, než si pustím album a samozřejmě před tím, než začne divadelní hra. A v duchu ho křičím i předtím, než začne divadelní festival.

Ať už na Hronově, Popelce nebo na Wintrovkách, adresovaní mé vybídnutí vždy brali velmi vážně, ačkoliv o něm ani nemohli vědět. Zatím se mi totiž ani jednou nestalo, že by mi mé skromné přání nevyplnili. „Playovali“ všichni. Před letošními Wintrovkami mi „playte“ znělo v hlavě podezřelo často a brzy. Bude mi v mozku znít před každou inscenací. To vím. Ale takhle časně před festivalem snad o sobě ještě vědět nedávalo. Že bych pochybo- val o tom, že mi nevyhoví ti, kterým je vzkaz určen? Pitomost! Vždyť prosím tak hezky. Umím „playte“ říct jako cirkusový uvaděč anebo se psíma oči- ma. Pro někoho jsou takové dvě polohy možná málo, ale věřte, že to stačí.

Nikdy jsem s „playte“ nerozkazoval. Vždycky, když něco takového bylo třeba, vypadlo ze mě akorát: „Hraj, vole!“ „Playte“ se schoulilo někam k zadní stěně lebky a když „Hraj, vole!“ procházelo kolem, pláclo ho po rameni a řeklo mu: „Takhle se to dělá.“ Jenže „Playte“ se na to necítilo. Je to ve své podstatě velice skromné slovo a nechce se mu z úst ven. Také ho nenutím. Paní profesorka ho jednou vypustila z úst a schovalo se u mě. Co kdyby mi po vyřknutí uteklo? Ne, ne. Schovám si ho a možná ho po čase stejně jako teď na chvíli nechám vyvenčit na papíru. A i tak musím být opatrný. S „Playte“ je vám sice fajn, ale je přelétavé. Není to mrcha, ale v okamžiku, kdy mu dáte možnost, zvítězí u něj zvědavost a touha poznávat další zadní stěny lebek. Když mu ji nedáte, váží si pohodlí a péče, jakou mu poskytujete. Nemám žádné domácí zvíře. Nestíhal bych se o něj starat a stejně jsem na chování nějakého mazlíčka nikdy moc nebyl. Zatím strpím akorát „Playte“. Chová se podobně jako andulka zkřížená se psem. Je vděčná, ale jakmile jí otevřete klec, uletí.

A proto to slovo nikdy neřeknu nahlas. Vsadím se, že až tenhle úvodník vyjde, nějaký chytrák za mnou přijde a bude ho ze mě chtít vypáčit. Pohoří. Nenechám ulétnout své zvířátko jen proto, že ho někdo chce z rozmaru vidět. Má pusa není ZOO (fajn, kdo mě zná, možná bude tvrdit něco jiného, ale…) a „playte“ je jak Cimrmanův ptakopysk, kterého nikdy neuvidíte.

„Playte“ je andulka, co vám zpaměti zahvízdá In A Gadda Da Vida od Iron Butterfly. Pes, co chodí na velkou hezky na mísu a nezapomene po sobě spláchnout.

To slovo už pár dní všem dává jasnou zprávu.

„Přátelé, playte!“

Jirka Štraub

Autor: Pavlína Schejbalová

Přílohy:


0217-14-wintrovky-01-web-bk09w.pdf

0265-15-wintrovky-02-web-0es0b.pdf

0265-15-wintrovky-03-web-eyben.pdf

0265-15-wintrovky-05-y4jhf.pdf

0265-15-wintrovky-04-1--y3h3f.pdf