Z Trutnova do Londýna s lehkou závratí…

Autor:

O cestě do Londýna s trutnovským představením musím začít od lesa.


V tomto případě doslova, neboť námět i dílčí scény inscenace Vertigo, se kterou jsme se souborem Heidy und Klum / Děvčátka z hor (ZUŠ Trutnov) přijali pozvání na Redbridge International Youth Theatre Festival v Londýně, vznikal při debatách s budoucími protagonistkami v kokpitu mého Fiatu UNO, nejčastěji v hlubokém lese poblíž obce Kocbeře, kde se láme klima nížiny s tím horským nevyzpytatelným. Mé cesty vedly pravidelně jeden až dva dny v týdnu, plus nepočítaně víkendů, z Hradce Králové do Trutnova na zdejší základní uměleckou školu, kde jsem 6 let učila literárně-dramatický obor.

Cesta na londýnský festival (probíhal od 24. do 31. 7. 2010), se zpáteční „zastávkou“ na Jiráskově Hronově, se tak stala jakýmsi vyvrcholením a symbolickým uzavřením mého pedagogického působení na trutnovské ZUŠ, kde jsem měla skvělé zázemí pro práci a možnosti zkoumat a hledat v procesu tvorby s dětmi a posléze dospívajícími studenty. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčná. Z osobité a kreativní skupiny pravdivých horalů „zahořely“ dvě dívky nad rámec hodin a osnov. Shodou příznivých okolností jsme se „potkaly“ v inspiraci Deníky a prózami Virginie Woolfové, ale třeba také obrazy Fridy Kahlo nebo Světlou komorou Rolanda Barthese. Konkrétně pak v tomto lesním a občas divokém podhoubí vznikla inscenace, která je montáží textů z knihy Vlny Virginie Woolfové. Proces její přípravy a zkoušení patří k mým nejhezčím zážitkům, včetně bolesti z jevištní nedokonalosti, muk nerozhodnosti a nejednoho roztlačování zamrzlého UNA do strmých trutnovských kopců v mínus dvaceti stupních Celsia…

Vždycky mi přišlo velmi podezřelé, když někdo v Čechách vykládal o úžasném přijetí svého představení v zahraničí, ačkoli v místních poměrech bylo hodnoceno nejednoznačně nebo přesněji na etablovaných akcích rozpačitě. Ale pak se nám asi to právě stalo… Tak co teď? Co říct, aby to neznělo podezřele… V Anglii se nám skutečně dostalo vřelého a troufnu si říct nadšeného ohlasu publika. Dokonce manželka zakladatele Redbridge Drama Centra (R. D. C.)s díky v diskuzi po představení přiznala, že jsme jí pomohly přiblížit autorku, která ač britská, je pro Brity složitá. Také za námi chodili lidé, aby si ověřili svůj výklad metafor a obrazů.

Spousta reakcí a vzrušená debata po představení byly naší největší odměnou. Srovnání a odezvy anglosaského světa na představení s imaginací východní Evropy by stála nejspíš za samostatnou úvahu. Z jiné strany je poměrně těžké podat objektivní zprávu o festivalových představeních, která měla již z podstaty své kultury jinakou stylizovanost a mnohdy odlišný vkus a jemně „ jinde“ hranice v jakémkoli divadelním smyslu. Záleží na jakou strunu a zda vůbec to v člověku zarezonuje. Uvědomění si odlišnosti, ve které přestanou platit kritéria rozumového-analytického soudu, je samo o sobě velkým přínosem zahraniční zkušenosti.

Úroveň zúčastněných souborů byla, co se týká režijní, dramaturgické a herecké zkušenosti, velmi různorodá. Od slovinské cool dramatiky, přes litevskou směs jevištních ilustrací na Šostakovičovu hudbu „mixlou“ Gotanprojektem – anglickou frašku, po brněnský muzikál – či hru se zpěvy ze 60. let minulého století. Festival je prezentován a koncipován především jako setkání studentů a vedoucích souborů, kteří tak na společném místě mají možnost porovnávat přístup k divadelní práci s mladými lidmi v různých zemích. A to se stalo a pomíchalo… Zároveň, ale musím přiznat, že v tak profesionálních technických podmínkách a zázemí se člověk v Čechách jen tak neocitne. A taky nikdy nedocílí tak přesných nástupů jako Angličané, smyslu pro ladnost jako Litevci a otevřenosti ve věcech sexu na jevišti jako Slovinci…

Londýnský festival i celá další činnost R. D. C. je ze všeho nejvíc důkazem, že divadlo může být silnou motivací ve vzdělávacím procesu. Podle slov ředitele Keitha Homera je cílem R.D.C. nabídnout mladým lidem možnost stát se herci, vstát, být kreativní a otevřít tuto možnost co nejvíce lidem. Důraz na komunitu a vysoká profesionalita v organizaci festivalu patří k největším inspiracím z pobytu. Stejně jako setkání s příjemnými a zapálenými učiteli i divadelníky a v čase volna jedinečná neorganizovaná návštěva Tate modern. A díky volně pobíhajícím domestikovaným londýnským liškám v těsné blízkosti hotelu, jehož okolí připomínalo divoké hvozdy trutnovské, jsme se cítili jak doma, nebo spíše tam, kde jsme poprvé dostali závrať z nápadu nazkoušet Vertigo.

Autor: Michal Drtina

Přílohy:

trutnov-zus-1101280312-239 trutnov-zus-1101280312-625