Za lomnickými suchary a poctivým divadlem

Divadlo v Roztocké Jilemnice bylo se svou inscenací doporučeno k výběru na PIKNIK Volyně 2016 Autor: archiv souboru

První březnový prodloužený víkend se někteří již tradičně a někteří úplně poprvé sjeli do Lomnice nad Popelkou na 19. ročník krajské přehlídky ochotnického divadla jizerské oblasti, který každoročně pořádá DS J. K. Tyl v tamním Tylově divadle. Autorka článku se zatím řadí do druhé skupiny, ale po letošní zkušenosti doufá, že za pár let se bude moct s radostí řadit do skupiny první.


Během čtyř dnů strávených v Lomnici nad Popelkou jsme měli možnost shlédnout 9 soutěžních představení v podání souborů nejen z nejbližšího okolí, ale i ze vzdálenějších lokací, poprvé sem zavítal např. soubor DIPONA z Louňovic u Prahy. Není to ovšem počet kilometrů, na kterém záleží; podstatné je, že všechny soubory prokázaly obrovskou oddanost divadlu, upřímné nadšení nejen z vlastní tvorby, ale také z tvorby kolegů, a velikou chuť a odhodlání na sobě pracovat a posouvat se, nejen proto, aby se za rok mohli předvést ještě v lepším světle, ale především pro svůj vlastní pocit z dobře odvedené práce. Věřím, že právě to je ten hlavní důvod, proč byla atmosféra na lomnické přehlídce nebývale příjemná a otevřená a v tomto směru neuvěřitelně osvěžující a povzbuzující (autorka opět opakuje, že nemá zkušenost s jinými přehlídkami, a tak rozhodně nesrovnává).

Programová skladba celé přehlídky byla poměrně pestrá – od historické hry Mistr Jan aneb Naše kaše a Tylova Strakonického dudáka, přes Havlíčkovy Petrolejové lampy až po současné situační komedie. Dramaturgickým překvapením přehlídky pak byla Žena v písku DS Jelen za oponou z Jablonce nad Nisou, jež byla volnou adaptací japonského románu Kóbó Abeho. Byť některé tituly nebyly zrovna nejšťastnější dramaturgickou volbou, za důležité považuji celkové dramaturgické smýšlení souborů vycházející z vlastních potřeb a často se odrážející přímo v autorském vkladu – ať už je to vlastní adaptace pohádky H. Ch. Andersena DS E. F. Burian z Tanvaldu, již zmíněná Žena v písku, adaptace Henryho povídek Pět dolarů za lásku DS DIPONA z Louňovic, nebo oslava husovského výročí jako u DS Vojan z Libice nad Cidlinou a v případě Divadla v Roztocké z Jilemnice se Petrolejové lampy staly vlastně „domácím příběhem“, čímž uctili stodvacáté výročí narození jejich jilemnického rodáka Jaroslava Havlíčka.

Zahájení přehlídky se ujal domácí soubor J. K. Tyl se Strakonickým dudákem ve spolurežii Petra Štěpána, který se také představil jako Vocilka, a Jaroslava Krčka, autora hudby. Díky univerzálnímu scénografickému řešení umožňujícímu značnou proměnlivost, jak pomocí světel, tak rychlých drobných přestaveb, a úctyhodně bohaté kostýmní výpravě se jim podařilo docílit jednoduché ale velmi funkční charakterizace jednotlivých prostředí a postav. Ceny si odnesli Bohuslav Vejnar za roli Kalafuny a Vladimíra Duštová za roli Korduly a již zmíněnou kostýmní výpravu.

DS Vojan z Libice nad Cidlinou se ve čtvrtek večer představil s historickou hrou Mistr Jan aneb Naše kaše Vladimíra Zajíce v režii Jaroslava Vondrušky. Byť volba hry nebyla pro soubor ideální (přílišná faktografie a literárnost, autor se zaměřuje na práci s loutkou spíš než na rozvíjení činoherní situace, v níž se postavy nacházejí), soubor prokázal, že jeho členové jsou nejen dobří herci, ale především jevištní partneři. Všichni byli neustále přítomni na jevišti, ale velmi dobře zvládali nejen si pozornost brát, kdy bylo potřeba, ale také ji věnovat svým kolegům, neb režisér Jaroslav Vondruška na scéně mnohdy rozehrával více plánů a několik situací zároveň, divákova pozornost však vždycky byla směřována právě tam, kam bylo potřeba. Za režii a kolektivní herectví si tak DS Vojan odnesl ocenění poroty.

Páteční den odstartoval DS E. F. Burian z Tanvaldu s Pohádkou o mořské víle, kterou podle H. Ch. Andersena zadaptoval a zrežíroval Vlastimil Hozda. Autorským přínosem byl nečekaně šťastný konec, který by si však zasloužil důkladněji vystavět. Inscenace sázela na obrazivost (světelné atmosféry, taneční projev víl, kostýmy), bohužel místy omezující pro herecké ztvárnění postav.

Následovala odpolední Žena v písku DS Jelen za oponou z Jablonce nad Nisou. Volnou divadelní adaptaci Václava Špirita japonského románu Kóbó Abeho se souborem nastudovala režisérka Markéta Schwarcová. Tísnivá, kafkovsky bezvýchodná situace, mapuje příběh muže a ženy prostřednictvím leckdy až filosofických úvah a vnitřního dramatu hlavní postavy, čemuž napomáhá postava vypravěče. Cenu za herecký výkon v roli Muže si odnesl Pavel Saal.

Situační komedie Robina Hawdona Úžasná svatba, jež následovala v pátek večer, v podání DS Vojan – Mladá Haluz z Desné byla jedním ze dvou vrcholů letošní přehlídky. Režisérce Vlaďce Koďouskové se podařilo Hawdonův bravurně zkounstruovaný stroječek velmi dobře promazat, takže do sebe všechno zapadá a šlape jedna báseň. Nápadité scénografické řešení, kdy v „dveřové komedii“ dveře zastupují prázdné kovové rámy, je nejen praktické, ale rovněž tematizuje základní princip situační komedie – divák vidí a ví víc než postavy, a herci chybějící dveře zvládají velmi dobře dohrávat. Oživujícím nápadem jsou i družičky, jež před začátkem představení rozdávají divákům svatební koláčky a programy koncipované jako svatební pozvánka. Samozřejmě, že na prvním místě je vždy inscenace samotná, ale tento bonus jenom prokázal, že režisérka měla jasnou vizi a celistvou koncepci, v níž se všechny složky od herectví, přes výpravu a hudbu, až po zmíněné detaily výborně doplňovaly. Také proto si DS Mladá Haluz za jejich Úžasnou svatbu zcela po právu vysloužil nominaci na národní přehlídku Divadelní piknik Volyně a ocenění za inscenaci, Vlaďka Koďousková za režii, Lukáš Frydrych za herecký výkon v roli Toma, Jan Lála za herecký výkon v roli Billa a Lucie Václová za roli Judy. Chce se mi říct, že obzvlášť pánové si zaslouží vyzdvihnout, ale k správné míře komediální nadsázky bez vyráběného humoru, dobře ubíhajícím temporytmu, logické výstavbě překvapivých a absurdně nelogických situací, přispěli bezesporu všichni zúčastnění.

V sobotu ráno následovala komedie českého autora Pavla Němce Amant v podání Divadla Exil z Pardubic. Oproti předešlému případu text režisérce Lucii Křivčíkové a jejímu souboru svou žánrovou neurčitostí kombinující situační komedii, konverzační komedii a rodinné drama připravil víc překážek než úrodné půdy. Klobouk dolů představitelce hlavní ženské role Veronice Křepinské, která představení odehrála i přes zdravotní indispozici, aby se Exil mohl přehlídky zúčastnit.

Odpoledne patřilo dvěma inscenacím v komornějším obsazení. První z nich, Pět dolarů za lásku souboru DIPONA z Louňovic, sestávala ze dvou aktovek, jež podle povídek O. Henryho zdramatizoval a zrežíroval Josef Pšenička. Společným tématem byl vztah zralých manželů, v němž se láska mísí s nenávistí, a jedno od druhého je v podstatě neoddělitelné. V první z nich manželé přijíždí za soudcem dát se rozvést, aby si pak byli blíž než kdy dřív, a druhá je obrazem stárnoucího páru. Za herecký výkon v obou aktovkách porota ocenila Evu Brůhovou.

Druhou inscenací sobotního odpoledne byla francouzská tragikomedie Samuela Benchetrita O dva míň DS Vojan z Hrádku nad Nisou. Příběh umírajících starců prožívajících své poslední dobrodružství režisér Jan Sladký koncentroval na ústřední dvojici, i proto zvolil prakticky prázdnou scénu se dvěma paravány a čtyřmi židlemi, jejichž pomocí se proměňovala prostředí, a všechny epizodní postavy byly sehrány jedním hercem a jedinou herečkou. Za herecké výkony v hlavních rolích si Jan Sladký a Lukáš Krupka odnesli ceny poroty.

Posledním soutěžním představením přehlídky a jejím již avizovaným druhým vrcholem byly Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka. Divadlo v Roztocké z Jilemnice zpracovalo nejslavnější román jejich rodáka v dramatizaci Ivana Rajmonta a Martina Velíška. Režisérka Lucie Václová si vytyčila za cíl přenést na jeviště velké drama, k čemuž neváhala využít celou škálu režijních prostředků. Krom pečlivě stavěných situací buduje i působivé jevištní obrazy s využitím písní a scénické hudby vůbec, kterou přímo pro inscenaci složil Marek Kopecký, a jednoduchého, ale velmi efektivního a atmosférického svícení. Epizodních postavy, i přes menší prostor, jenž je jim svěřen, mají na scéně vždy svoje jasné místo a postoj, a jednoznačnými tahouny jsou herečtí představitelé Štěpánky Kiliánové a Pavla Maliny. Představení občas lehce brzdily scénické přestavby (kterých bylo zbytečně mnoho), ale jilemničtí rozhodně dokázali, že „svému Havlíčkovi“ skutečně rozumějí a sehráli na závěr přehlídky opravdové, velké dvě a půl hodiny trvající drama, za něž si vysloužili doporučení na národní přehlídku a také ocenění pro režisérku Lucii Václovou, skladatele hudby Marka Kopeckého, představitelku Štěpánky Magdalénu Jarošovou a představitele Pavla Tomáše Václa.

Nesoutěžní představení v neděli odpoledne jsem z časových důvodů již neměla možnost shlédnout, ale myslím, že nejen za sebe mohu říct, že čtyři dny strávené v Lomnici na 19. krajské přehlídce byly opravdu vydatné, a to v nejlepším slova smyslu. Nabité poctivým divadlem, prosycené přátelskou, nesoutěživou atmosférou a nadšenými lidmi, kteří sem přijeli sami sebe i sebe navzájem obohatit a povzbudit, a já upřímně doufám, že příští rok tomu bude nejinak. Za nováčka v amatérském divadle totiž říkám, že v tomto směru se od vás profesionálové mají sakra co učit. Díky.

Autor: Sylvie Rubenová