Zápisky z FEMADu 3

FEMAD Poděbrady Autor: archiv přehlídky

Sobota, stále zataženo, přidal se i déšť. Čekají nás tři představení a noc s příchutí absintu…


První představení naladilo diváky trochu lehkovážně a přiválo na FEMAD fyziku, metafyziku, matrix a nejrůznější divadelní teorie. Duo ToŤ Praha, tedy Ladislav Karda a Ondřej Zais, vítá diváky s úsměvem u vstupu do divadla. Nahlédněme do (neexistujícího programu) a podívejme se, co nás čeká: Toť divadlo! A je to jediná informace, které se nám dostane. Můžeme si to přebrat, jak chceme. Duo na scéně, i s neposlušnou oponou (za ní stojí třetí z dua – nepojmenovaná dívka), která se zavírá a otevírá podle svého, aby umožňovala a znemožňovala hrdinům procházet legendární Stanislavského čtvrtou stěnou sem tam. Oba protagonisté se tedy nejrůznějšími způsoby dělí na autentické autory a na postavy autorů, které ztvárňují. Je tu patrná poučenost nejrůznějšími divadelními teoriemi, a představení si s nimi pohrává jako s ping-pongovým míčkem. Vypadá to jako improvizace, ale není to improvizace, jak můžeme usoudit například z dialogu mezi hercem na scéně, a nahraným hlasem z reproduktoru, který ztvárňuje divadelní jádro, k němuž herci na svých experimentálním cestách dospěli (ti nejvíce zasvěcení identifikují hlas shůry jako Milana Schejbala). Není jisté, nakolik toto dosti odborné téma pro zasvěcené divadelníky může působit na tzv. obyčejné diváky, ale tady je jich minimum, takže to funguje a baví. Je to typ inscenace pohybující se na samé hraně toho, co lze považovat za inscenaci. Na toto téma se pak diskutuje nejen u tohoto, ale i u jednoho z dalších kousků. A to v diskusi nepřišlo na řadu další vděčné téma, totiž rozdíl mezi profesionály a amatéry. Vzhledem k tomu, že Karda, který právě dostudoval DAMU, získal cenu za herecký výkon, mohli by někteří amatéři vznést protest (kdyby ho ovšem díky veřejnému bodování sami nezvolili). Představení končí, poté, co herci zmizí, ztraceni kdesi ve fiktivním divadelním světě…Druhý kousek tohoto dne naopak je, či se snaží být, klasickým psychologickým divadlem.

Hra Davida Auburna Důkaz v provedení Divadla KoMa Praha vzbudila mnohé diskuse. Jak se při diskusi ukázalo, herci mají absolutně jasno, pokud jde o koncepci a motivace, ale co platno, když na samotné scéně nepřesvědčili. Zajímaví představitelé, ale nejasná scéna, a množství až začátečnických technických chyb v provedení. Příběh geniální matematičky Catherine, které se svět rozplývá mezi skutečnost a sen, se právě i kvůli nepřesnostem v provedení, ať už ve hře s rekvizitami, či nepřesnostmi v mluvním projevu, a též nedostatečnému svícení nepodařilo s dostatečnou autenticitou divákům zprostředkovat, i když Petra Svobodová v hlavní roli si získala mnohé sympatie (ocitla se v užším výběru na nejlepší herecký výkon).

A do třetice, večerní představení naladilo především mladé publikum, i když opět vzbudilo velkou diskusi, především pokud se žánru týče. Hra Solitaire.sk/cz Zuzany Ferencové a Antona Medowitse (pseudonym) je vlastně jakousi scénickou skicou, načrtávající charaktery čtyř obyvatel jednoho paneláku, a krátké epizody z jejich životů. Zatímco část publika (staršího) postrádala vývoj postav, dramatické momenty, druhá část publika (hlavně mladšího) oceňovala atmosféru začarované kruhu jejich životů, existenciální pocity tísně, bezvýchodnosti a nemožnosti řešit situaci. V provedení souboru Divadla Ještě ne! a v režii Michaely Doležalové ovšem příběh vyzníval natolik autenticky, že se většina diváků domnívala, že se jedná o autorskou věc.

Na závěr večera přišly bohémské inspirace, a to nejen prostřednictvím operní árie z Pucciniho Bohémy na balkoně zdejší Městské knihovny, vlastní básnické tvorby či ochutnávky absinthu ve sklepení se zasvěceným výkladem odborníka, ale hlavně šťavnatě lascivního kabaretu Prague Burlesque se záplavou barev, peří, vlněním obrovských ňader a hýždí… No, i to patří k životu, jak řekl poněkud s despektem poděbradský starosta. A patří to i divadlu, stejně jako následná poslední noc (z vlastní zkušenosti nevím, jak dlouho měl otevřeno zdejší bar, neboť jsem se uchýlila do svého golfového klubu…)

Autor: Jana Soprová