Zápisky z FEMADu 4

FEMAD Poděbrady Autor: archiv přehlídky

A je tu poslední den, a s ním už jen jedno poslední představení, poslední diskuse v kruhu a pak vyhlášení výsledků.


Původní hru Tomáše Vůjtka Spolu přivezlo Studio Hamlet Železný Brod. Dvě zkušené herečky hrají o osudech Lídy Baarové a Adiny Mandlové. Toto konstatování uvádím navzdory tomu, že jeden znalec autora i jeho hry tvrdí, že to vůbec není o Lídě Baarové a Adině Mandlové, ale o ubohosti českého národa, a navzdory tomu, že herečky při diskusi tvrdí, že nehrají Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou, ale že jsou na scéně samy za sebe.

V každém případě je to – na tomto festivalu již po několikáté – typ „herecký koncert“, tentokrát Ivy Chaloupkové a Zdislavy Bohuslavové. Herečky jsou jisté, a hrají s přehledem na pozadí velkých portrétů výše jmenovaných prvorepublikových ikon. Je to nejen o jejich meziválečném životě na vysoké noze a erotických dobrodružstvích, o jejich pozdějších životech prosáklých vzpomínkami, alkoholem a cigaretami, ale hlavně o fiktivním návratu do Čech a potažmo komentáři k českému charakteru. Tedy téma v poslední době výrazně vytěžované v různých uměleckých formách. Úroveň představení je taková, že navzdory množství připomínek v diskusi se titul stává jedním z kandidátů na ocenění. Jak to tedy dopadne?

Schází se naše novinářská porota, a po diskusi nad kávou (turek za 12 Kč ve zdejším bufetu připomíná „staré zlaté časy“) nakonec vítězí favorit, o kterém jsem nepochybovala už od pátku. Tak už jen zbývá doladit formulaci ocenění…

Poté se vydávám na nezbytný nákup lázeňských oplatek. Navzdory skutečně famóznímu výběru s rozmanitými chutěmi, nakonec volím klasiku – lískooříškové a skořicové, a taky jednu teplou oplatku do ruky…

A už je tu odpoledne, kdy nastává to nejdůležitější – tedy závěrečné hodnocení a vyhlašování cen, před již značně prořídlými řadami diváků. I přesto vtip moderátora Martina Kočího navzdory únavě stále ještě dokáže rozproudit smích v hledišti.

Systém hlasování o nejlepší inscenaci a nejlepší ženský a mužský herecký výkon jsem už na začátku festivalu naznačila. Přímo na scéně hlasují přímo delegáti zúčastněných souborů, kteří musí být přítomni po celou dobu festivalu. Na přísná pravidla doplatil soubor Studia Hamlet, který opomněl vyslat delegáta, a proto byl ze závěrečného hlasování vyřazen, a představení prohlášeno za nesoutěžní. Tak se hlasování účastnilo pouze sedm souborů, a jednotlivých fází vždy jen čtyři, protože např. u hereckých výkonů nemohli hlasovat zástupci nominovaných herců v užším výběru, u inscenací se vždy neúčastní hlasování jen zástupce souboru, o jehož inscenaci jde. Tento poměrně složitý vymakaný systém zaručuje naprostou průhlednost před očima diváků. A jaké jsou tedy výsledky?

Cenu publika získaly obě představitelky poslední inscenace Spolu, Cenu novinářské poroty si odvezl DS Diverzanti Brno za (Ne) chtěnou útěchu, který se stal jednoznačným vítězem. Nahromadily se mu ještě porcelánové ceny od Divadelních klubů, a v závěrečném hlasování dobyl první pozici jako nejlepší inscenace festivalu spolu s cenou pro nejlepší herečku Karolínu Baňkovou. Mnoho radosti autorky a režisérky Kateřiny Volánkové, Karolíny

Baňkové i dalších přítomných členů a členek souboru. Z ocenění za nejlepší mužský herecký výkon se před diváky neradoval Ladislav Karda, za kterého převzal cenu delegát.

A pak už jen závěrečné zavtipkování – zadostiučinění jedné z účastnic, která měla problémy s ubytováním, a každou noc strávila (nedobrovolně) na jiném místě. Soubor Jiří jí připravil pozornost, aby se konečně pořádně vyspala, přistavili jí postel přímo na jeviště, celý organizační tým festivalu ji opečoval a zazpíval jí ukolébavku… Ano, humor nezmizel do poslední chvíle, takže ani nebyl čas na nějaký sentiment.

A na závěr festivalu konečně vysvitlo sluníčko, patrně proto, aby mi zasvítilo na cestu po kolonádě k nádraží… Nashledanou Poděbrady!

Autor: Jana Soprová