Za plotem, ale blíž k divákům – POPAD 2026

Vloni jsem článek o Pražské oblastní přehlídce amatérského divadla nazvala Terapeutický POPAD – aniž bych tušila, že se letošní 52. ročník přehlídky s výběrem na CP Divadelní Piknik v Mostě přesune z Radotína do Divadla za plotem v areálu bohnické psychiatrické nemocnice. Pod heslem “Za plotem, ale blíž k divákům” nabídl festival devět představení.  

Téměř polovina titulů vycházela z autorských textů, plus jeden z překladu cizojazyčné hry členkou souboru. A přestože většina představení měla v podtitulu jako žánrové určení komedii, ve valné většině případů šlo o komedie neveselé, v barevné škále blíže šedé či černé než růžové. A také s přesahem! I když ne všechny byly formálně dokonalé, žádné z nich se nedala vytknout chybějící vůle po výpovědi.    

DS Právě začínáme z Horních Počernic sáhlo po Kuřačkách a spasitelkách Anny Saavedry, hře oblíbené v posledních letech především u amatérských souborů (vzpomeňme verzi pardubického Exilu či Divadla v Roztocké Jilemnice). Přesunuje příběh Čechovových Tří sester do současnosti, respektive do roku 2010, kdy hra vznikla, vypovídá o ulpívání na „světě, který už zmizel“, bezradnosti při navazování vztahů či nebezpečné svůdnosti virtuálního světa. Bylo až zarážející, jak moc inscenace režírovaná Ondřejem Pěkným ukázala, že hra zestárla. Tvůrci se příliš soustředili na věrnost textu a jeho doslovné předkládání divákům. Výtvarně se povedl objekt modré lišky, pojednaný jako matrjoška.

Srdcaři Noaha Haidleho jsou dramaturgickým objevem, skupina Hrobeso ji uvedla díky překladatelce Kláře Vajnerové, jež vzešla z řad Divadla Radar. Inscenace vzbudila nejednu otázku, jak inscenovat komedii černou až groteskní, která si pohrává s metaforou srdce. Obzvlášť když se autor nerozhodl, jestli prezentovaný příběh myslí vážně nebo jestli záměrně navršil klišé, s nimiž nutno zacházet s nadsázkou… (Synopse https://www.aurapont.cz/scenar/srdcari). Režisérka Kateřina Letáková použila dějovou linku k vykolíkování prostoru pro hru, pro kreace vynikajících herců s Janem Žídkem v roli Jeffa, Ondřejem Chalupou jako Georgem a Milionářem Radkem Šedivým v čele. Inscenace využívá filmové postupy a rozsáhlé hudební plochy, nezapírá inspiraci Tarantinem, Jensenem a dalšími tvůrci se smyslem pro bizarnost, vše probíhá ve zběsilém tempu, účinkující bez výjimky hrají jako o život… Na jedné straně jsem měla dojem, že se dívám na násilně natahovanou anekdotu, že se nedozvídám nic, co bych neodhadla předem.  Ale na druhé straně bylo tak příjemné kochat se artistností tvaru a umem tvůrců, množstvím nápadů a energií účinkujících… Inscenace Srdcaři divadla Radar / Hrobeso získala doporučení do programu Divadelního Pikniku v Mostě 2026. (viz titulní foto Jindřišky Netrestové_pozn. red.)

Osmadvacetiletý absolvent písecké Filmové akademie Jan Daniel režíruje vlastní hru v Divadle Radar podruhé. 2112 je po Pomeranči opět výpovědí o jednom z problémů, jež řeší v obecnější rovině dříve nebo později každý, v té konkrétní pak jeho souputníci: uvědomění si konečnosti sebe, druhých, světa; toto vědomí ovlivňuje a do jisté míry určuje vše, co děláme tady a teď, ať už vědomě či podprahově. Na půdě rave party v igelitových kulisách sledujeme, vedeni podmanivým techno beatem, mozaiku osudů lidí, kteří se pokoušejí žít a najít ve svém životě nějaký smysl. Ze skrumáže tančících těl vystupují jednotliví protagonisté (cílevědomá Okurkářka, Sportovkyně posedlá výkonem a čísly, altruistická Učitelka, Ochotník, který vyhoří, Řidič autobusu, který miluje letadla…), minimalisticky nahozené situace se skládají zřetelně a srozumitelně do větších celků životních příběhů. V rovině generační výpovědi, přenosu atmosféry a životního pocitu funguje inscenace výborně, spojená energie účinkujících je uhrančivá. Ve druhé polovině vítězí monotónnost a divácká pozornost upadá. Ale přestože jsme viděli jednodušší verzi (z technických důvodů – na poslední chvíli zklamal projektor), inscenace 2112 divadla RADAR / Za oponou byla po právu doporučena do programu Divadelního Pikniku v Mostě.

Divadlo Post Scriptum se v posledních patnácti letech soustředí na inscenování autorských her, vesměs z pera Oty Kovaříka a v režii Ludvíka Pivoňky. V loňském roce jsme na POPADu viděli zábavný Dady Box. Letos přivezli soudničku, jakýsi současný pendant Kischovy a Aškenazyho Tonky Šibenice. Pod názvem Zabila jsem Karla upozorňuje na problém domácího násilí, a to nejen mezi seniory; před debatou s lektory účinkující rozdávali letáček s informacemi, nač si dát v tomto ohledu pozor a jak (si) pomoci. Komedie má epizodický charakter, ze současných krimiseriálů si vypůjčuje mnohé nešvary (např. rozbíhavost či přílišný důraz na osobní život vyšetřovatelů na úkor logiky případu), děj plyne snad až příliš pomalu a hravost účinkujících, mezi nimiž vyniká Helena Zajícová, se tu a tam realizuje poněkud násilně. Přesto je obdivuhodná vytrvalost tvůrců, kteří svou představu divadla úporně naplňují úctyhodnou řádku let.  

Tvůrčí krize Divadla Nekonečno vznikla jako třetí společná práce Jiřího Kofláka, Martina Ondrucha a Petry Průšové pro výroční divadelní festival Klubu přátel Glenna Millera. Anekdota, vzniklá zkřížením předscény Jana Wericha a Miroslava Horníčka s Čekáním na Godota u malířského stojanu a piana, je postavena na slově a je stravitelná díky charismatu a vzájemném napojení účinkujících – ale na splnění parametrů plnohodnotného divadelního tvaru si musí ještě počkat.

Miro Gavran se objevuje na jevištích profesionálních i amatérských souborů pravidelně (za zhlédnutí stojí v současné době Pacient doktora Freuda v podání pražského Refektáře). Na letošní POPAD přivezli členové Divadla Riyo hříčku Čechov řekl Tolstému sbohem. Režisér Vilém Zjevný alias David Surmaj si v ní vyrovnává účty se Lvem Nikolajevičem Tolstým, který je zobrazen jako buranská spisovatelská celebrita, která si pěstuje toxický vztah se svou manželkou Sofií. Z důvodů, které se postupně dozvídáme, pozve „velký Lev“ Antona Pavloviče Čechova s manželkou Olgou, aby strávili léto u něj v Jasné Poljaně. Konfrontace obou dvojice připomíná strukturou hry Yasminy Rezy, ve druhé polovině pak charakter dialogů odkazuje na Albeeho drama Kdo se bojí Virginie Woolfové (které měl David Surmaj původně v úmyslu uvést, odstoupil od něj kvůli komplikovanosti autorských práv). V Riyu se rozhodli zasadit Gavranovu hříčku do televizní estetiky, úvodní situace je připomenutím televizní soutěže Kufr, scéna ze tří praktikáblů slouží především jako Tolstého piedestal. Nejlépe fungují pevně vystavěné sváděcí scény (výborně fungující detail – Tolstého polaroidový dick pick) a souhra Petry Cachové a Tomáše Ehrenbergera coby manželů Čechovových. Závěrečná divočina ve vířivce s umělohmotnými rekvizitami, upomínající některé hry Davida Drábka, je natolik zábavná, že si vysloužila zvláštní čestné uznání. Představení však ne zcela dolehlo, mimo jiné kvůli extrémně nedbalé mluvě Ondřeje Dobisíka.

Enfant terrible pražského amatérského divadla Pepe Šedivý nabídl se souborem Nepřijatelní inscenaci vlastního textu Mesiáš 16.0. Prostřednictvím příběhu o Bohu, který mlčí a na jeho místo nastupuje umělá inteligence, nabízí několik silných obrazů (země coby ikebana zničená čisticími prostředky, balet početí, konkláve ve Wannsee s „volbou“ nového boha, programování mesiáše skrze pět sociálně síťových klastrů…) a výpověď o IA a jejích možných dopadech na naše myšlení, život, vesmír a vůbec. Smysl inscenace byl zřetelný, motivace postav, stavba situací a pointy o poznání méně. Nicméně divák se bavil – pokud přistoupil na to, že jde o totální punk. „Zatleskejme umělé inteligenci.“  

Mostecký divadelní klub Kasárny funguje druhou sezónu, na repertoáru má několik kusů, např. absurdní drama o byrokracii Přepážka, monodrama The Terror – Jiskra šílenství či Rozchod!; na POPAD nabídli Ravenhillovo cool drama z roku 1997 Faust je mrtvý v úpravě a režii Petra Vrabce (upoutávka na FB https://www.facebook.com/reel/653594537394507 či podrobnosti na Instagramu MDKK). Mostečtí se pokusili drsný příběh o tom, jak realita tu virtuální dohoní, převést do současnosti, byť v konkrétních detailech nepříliš důsledně; také odstranili generační rozdíl mezi Alainem a Petem. Činoherní část doplňují písně rockové kapely Wanderwhy, jež je přímo na jevišti, a technicky nepříliš vydařená projekce. Škoda, že tyto tři složky se navzájem spíše ruší, než aby se navzájem doplňovaly a sdělení a emocionální dopad umocňovaly. Navíc Faust ve „špinavých“ bývalých mosteckých kasárnách působí nepochybně méně akademicky, o poznání autentičtěji než při kukátkovém uspořádání v Divadle za plotem… Uchvátil herecký výkon Tomáše Henryho Abrahama v roli Alaina (je členem mosteckého profesionálního souboru, takže nepřekvapivě), Petr Klement je mu velmi zdatným partnerem.

Divadelní soubor SUMUS je pověstný svou orientací na náročná témata a kultivovanost zpracování komplikovaných předloh. Tentokrát sáhla dramaturgyně a režisérka Věra Mašková po Sofoklově Králi Oidipovi, do jehož titulní role obsadila skvělého Romana Solčányho. Vyrovnává se mu představitel Kreonta Pavel Betka, zdatně mu sekundují Michaela Vegrichtová coby Iokasté nebo Lenka Malá coby Sfinga. Děj je zasazen do období moru záměrně stylizovaného do covidového období, s rekvizitami typu dezinfekce či štíty před obličejem (znemožňují divákovi vidět hercův výraz a komplikují srozumitelnost mluvy). Kožené kabáty coby základ kostýmů odkazují spíše na devadesátkové mafiány než na současné oligarchy, úloha chóru je eliminována a potřebné zcizení se nekoná, linie věcí veřejných, které jsou povinně a beze zbytku online,  aby si na konci předání moci vyžádalo soukromí a „utopení“ záznamového zařízení, funguje. Sumus, asi jako jediný z letošních účastníků POPAD, v inscenaci doceňuje úlohu ticha. Ovšem jestliže ze třinácti herců zvládají řeč vázanou čtyři, diváckému dojmu to příliš neprospívá.  Na druhé straně soubor evidentně mnohé přesvědčil – ke Králi Oidipovi putovala cena diváků.

O organizaci přehlídky POPAD se starala Amatérská divadelní asociace s Jakubem Pilařem v čele. Moderátorem přehlídky byl Pepé Šedivý, který coby terapeut průběžně nabízel různé možnosti vnímání viděného, od systemického či spirituálního přístupu po Gestallt, a také možnosti jejich zvládnutí skrze zvládání úzkosti či vzteku. Součástí přehlídky byla výstava Amatéři sobě ve foyeru divadla, představení i zákulisí fotila Jindra Netrestová. Velký dík patří řediteli Divadla za plotem Pavlovi Radovi a místním technikům Janu Řepkovi a Markétě Eichlerové, kteří souborům věnovali nadstandardní péči. Také kavárně Pátá kolona. A samozřejmě porotním kolegům – Robertu Kuneschovi, Johaně Jurášové a Janě Stejskalové.

Výsledky:

Čestná uznání

DS Právě začínáme za výtvarné pojetí Modré lišky v představení Kuřačky a spasitelky

Ondřeji Chalupovi za roli George v představení Srdcaři Divadla RADAR / Hrobeso

Radku Šedivému za roli Milionáře v představení Srdcaři Divadla RADAR / Hrobeso

Za nápadité rekvizity v představení Srdcaři Divadla RADAR / Hrobeso

Isabele Klvaňové za roli Sportovkyně v představení 2112 Divadla RADAR / Za oponou

Za vizuální zpracování inscenace 2112 Divadla RADAR / Za oponou

Divadlu Riyo za divočinu v inscenaci Čechov řekl Tolstému sbohem

Petře Cachové a Tomáši Ehrenbergerovi za souhru v rolích manželů Čechovových v inscenaci Čechov řekl Tolstému sbohem divadla Riyo

Lucii Štolcové za kostýmy v inscenaci Mesiáš 16.0 DS Nepřijatelní

DS Nepřijatelní za aktuálnost tématu inscenace Mesiáš 16.0

Kapele Wanderwhy za hudební plán inscenace Faust je mrtvý Mosteckého divadelního klubu Kasárny Most

Petru Klementovi za roli Petea v inscenaci Faust je mrtvý Mosteckého divadelního klubu Kasárny Most

Cena

Divadlu Radar / Hrobeso za dramaturgický objev hry Srdcaři

Janu Žídkovi za roli Jeffa v představení Srdcaři Divadla RADAR / Hrobeso

Štěpánu Krisemu za hudební plán inscenace 2112 Divadla RADAR / Za oponou

Barboře Smolíkové, Anně Polákové a Janu Danielovi za dramaturgicko-režijní koncept inscenace 2112 Divadla RADAR / Za oponou

Heleně Zajícové za roli Aleny Suché v představení Zabila jsem Karla divadla Post Scriptum – Gong

Romanu Solčánymu za titulní roli v inscenaci Král Oidipús divadla SUMUS Praha

Pavlu Betkovi za roli Kreónta v inscenaci Král Oidipús divadla SUMUS Praha

Technikům Divadla za plotem za nadstandardní péči při festivalu POPAD

Cena za inscenaci s doporučením do programu Divadelního Pikniku v Mostě:

Divadlu RADAR / Hrobeso s inscenací Srdcaři

Divadlu RADAR / Za oponou s inscenací 2112