Diverzita, dialog a mezigenerační přátelství: Festival Šrámkův Písek oslavil 65 let

Tři festivalové dny, patnáct amatérských divadelních souborů ze všech koutů Česka a Moravy, čtyři generace diváků a divaček a smršť témat rezonujících současnou společností – to byl 65. ročník Šrámkova Písku, celostátní přehlídky experimentujícího divadla, která se odehrála od 29. do 31. května 2026.

Velké jeviště i komorní prostor divadelního klubu Divadla Fráni Šrámka, variabilní scéna Divadla Pod Čarou i místní venkovní bar (kde se do časných ranních hodin diskutovalo) se na poslední květnový víkend staly dějištěm setkání amatérských divadelníků, divadelnic, dlouholetých návštěvníků i festivalových nováčků, auditoria a komunity, kterou Šrámkův Písek už sedmou dekádu spojuje, propojuje, kultivuje a tmelí.

Převedeno na lidský věk, byl by Šrámkův Písek zralým kmetem a může vyvstat i otázka po míře „experimentálnosti“ (má-li vůbec experiment svůj čas expirace). Ale je tu ještě druhý aspekt, který je v přehlídce silně zastoupen, a to aspekt autorský. Skrze autorské výpovědi se před námi skládá kaleidoskop názorů, pohledů a témat, která rezonují současnou společností v osobním i globálním měřítku. Neklid, který pociťujeme v rychle se měnícím světě tekutých hodnot. Nejistota, která nás přepadá, díváme-li se do budoucnosti. A je to právě divadlo, které umožňuje tyto pocity živě artikulovat, sdílet, vést o nich dialog, společně je uchopit a transformovat.

V letošním ročníku se několik souborů věnovalo tématu umělé inteligence, onoho sci-fi, které v posledních měsících naplno vstoupilo do našich životů jako zdroj obav, ale i naděje. Někde byla AI reprezentována postavou herečky (Když já nevím… nebo vím? souboru EXTRAS), jinde strojem na výrobu lží (Poslední vynález souboru Bylo nás pět) či mobilní aplikací umožňující globální genocidu hloupější poloviny lidské populace (Mějte se rádi aneb Kdo z koho souboru LÁHOR/Soundsystem). Nejdále ovšem zašlo divadlo Valouny z Valašského Meziříčí. V autorské, zčásti improvizované inscenaci Konzum použilo AI živě na scéně v roli virtuálního starosty malé moravské vsi, který odpovídal (ne příliš smysluplně) na dotazy herectva. Divadlo Neslepýš, které se tématu AI věnovalo v loňském roce, naopak letos přivezlo na festival inscenaci Wer? Rmut!, která se odehrává v protiatomovém bunkru mimo dosah mobilního signálu i internetu a pro hlavní hrdiny na pokraji nervového kolapsu tak simuluje kýžený black out.

Dalším leitmotivem festivalu bylo téma smrti, smrtelnosti, odcházení. Soubor Tři 000 z Mostu rozehrál sugestivní jam session s plechovou vanou, množstvím piva a temně humornými texty básnického barda J. H. Krchovského. Páteční hoši ze ZUŠ Louny představili montáž poetických, filosofických i autorských textů o smrti s názvem KO-LO-BĚH. Brněnský soubor Mámení přivezl svoji radikální úpravu Maryši, která začíná Vávrovou smrtí a skrze folklorní písně, pohybové akce i dokumentární vsuvky ohledává téma viny a svědomí. Moderní ozvuky folkloru se objevily i u dalšího moravského souboru, Bitchcraft z Olomouce, v asociativně obrazové inscenaci Ticho po pěšině, která spojila oblast Hané s nekonečnými prériemi Divokého Západu. Čtveřice dívek v působivé westernové stylizaci  rozehrává rodinnou historii týkající se smrti otce. NJ feat. Uhřík z Nového Jičína přinesl příběh o odcházení vrcholového sportovce, romanci ze skokanského můstku nebo také nesmírně vtipný „stand-up“ o modernistické architektuře a alkoholu.

Úplněnahé Divadlo z Veselí nad Moravou postavilo do kontrastu chaos lidské civilizace (ve formě televizních zpráv) a tichý, subtilní svět lesa. Představení na pomezí loutkohry a výtvarné instalace zve ke zpomalenému sledování cyklů zrození, rozmnožování a smrti nikoli tragické, ale zcela přirozené. V inscenaci plzeňského souboru Ratataverita s názvem Veměles funguje přírodní prostředí a jeho devastace (lesy zničené kůrovcem) jako ekvivalent strádající lidské duše. Její uzdravení pak vede skrze cestu k prapůvodním zdrojům, zpět do lesa. Ozvuky divoké přírody ve formě snů (v inscenaci jako surreálná projekce) použil soubor Poslední nakonec v inscenaci Detox. Autorský text inspirovaný románem Vegetariánka nastoluje téma vzdoru vůči genderově podmíněným konvencím a společenskému tlaku, kterému čelí mladé ženy vstupující do dospělosti.

A na závěr ještě tři festivalová zjevení. Tím prvním byl host festivalu, soubor EXTRAS z Českých Budějovic, který tvoří tři herečky s Downovým syndromem. Vtipné a s grácií zahrané autorské představení o střetu mezilidských vztahů a umělé inteligence se stalo důležitým příspěvkem do diskuse. Druhým „zjevením“ byl Márgo Párgo, představitel tzv. „ostravské syntézy“, jehož Povídky v Prajazyku představovaly liminální, nedefinovatelnou, divácky nekomfortní, avšak virtuózně provedenou vokální a pohybovou performanci, setkání s jurodivou bytostí mimo hranice tušeného. Další divácky nekomfortní událostí pak byla inscenace pražského souboru Ojebad s názvem Portrét umělce jako (viz titulní foto z archivu přehlídky_pozn.red.). Autorstvo dvacet let fungující divadelní skupiny dekonstruuje vlastní umělecké vize a sny, se sžíravou ironií komentuje místní divadelní scénu (členy poroty nevyjímaje), opodstatněně na scéně pije, kouří, vyžívá se ve vulgarismech a nactiutrhačství, aby pak vyjádřila obrovskou skepsi všech nebezpečně intelektuálních, avšak zcela prekarizovaných a finančně podhodnocených uměleckých profesí.  

Festival Šrámkův Písek svou dramaturgií funguje jako most – nejen mezi divadelními amatéry a profesionály, ale také mezi velkými centry a pozapomenutou periferií. Umožňuje nahlédnout formální i názorovou diverzitu a pestrost, dotknout se témat, která provokují i trápí, prožít intenzivní lidské setkání a mezigenerační dialog, vstoupit do živého a tvůrčího prostoru přátelství, blízkosti a pospolitosti. A to je v dnešní rozdělené společnosti nesmírně důležité a cenné.

ŠRÁMKŮV PÍSEK 2026 – výsledky

Lektorský sbor ve složení Anna Saavedra, Roman Černík, Vladimír Hulec a Tomáš Žižka nominoval a doporučil do programu Jiráskova Hronova 2026 tyto inscenace:

NOMINACE:
Ojebad, Praha: Portrét umělce jako
Tři 000, ZUŠ F. L. Gassmanna Most: Život po životě

DOPORUČENÍ:
Mámení, SVČ Lužánky Brno: Maryša aneb kůň není člověk a člověk není kůň čili DebiLOVE!
MárgoPárgo, Ostrava: Povídky v Prajazyku
NJ feat. Uhřík, Nový Jičín: Holmenkollen
Poslední nakonec, Sobotka: DETOX
Úplněnahé Divadlo, Veselí nad Moravou: A to je všechno?