Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

49. Žlutické divadelní léto

Z představení Ach, ta něha našich dam Autor: Jaroslav Kodeš

Žlutické divadelní léto jako oblastní přehlídka především pro soubory z krajů Plzeňského a Karlovarského, s možností postupu na celostátní Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, se poprvé konalo v roce 1972, u jeho kolébky stáli především karlovarští divadelníci, manželé Honsovi a Vlastík Ondráček. Uplynulo padesát let – a Žlutické divadelní léto se po dvou smutných koronavirových letech, kdy se v této malebné obci zastavil čas i kultura, konalo znovu, ve dnech 27. – 29. května 2022.


Programovou radou byly Hanka Šiková (rovněž tajemnice poroty), Alena Svobodová a Alena Adámková, v porotě se setkali režiséři Rudolf Felzmann a Jaroslav Kodeš s dramaturgyní Petrou Richter Kohutovou. Přehlídku uvedl starosta obce Mgr. Bc Václav Slavík připomenutím hrdinů, kteří přesně před osmdesáti lety „zatáhli oponu největšímu evropskému tyranovi a tím umožnili mimo jiné dnešní otevření opony přehlídkové“. jednotlivé části programu uváděli nadmíru vtipně Jaromír Břehový a Jaroslav Vojta. A od pátku do neděle proběhlo sedm představení, což je divadelní nadílka nadprůměrná.

Žlutické divadelní léto zahajoval divadelní spolek Kolofantí Koloveč, který je vytrvalcem přehlídky (zúčastnil se jí v posledních deseti letech devětkrát) a diváci zhlédli jednoznačně nejambicióznější projekt – autorský muzikál Peklo v nebi. Autorem scénáře a režisérem byl jako vždy Martin Volf, písňové texty napsal a hudbu složil Přemysl Haas. Víceméně veselý „muzikál“, jak zní podtitul, vypráví o tom, jak peklo s úmyslem okupovat nebe vyšle pokušitelku Belzebubku, aby svedla archanděla Gabriela, dojde ke vzpouře andělů, svatých a dokonce i Smrtky z důvodu nepřijatelných pracovních podmínek, vznikne Nebeská unie, hříšníci jsou přerozdělováni podle kvót, a tak se v nebi málem ocitne dvojice islámských teroristů… To vše rámováno jako vize umírající rockové hvězdy, takže je vlastně možné cokoli mimo elementární (i jevištní) logiku. Třebaže se dalo leccos vytknout, od humoru kolísavé kvality po časové i logické lapsy v ději, Kolovečtí se na své cestě za hudebně-dramatickým tvarem dostali respektuhodně daleko; zpívají naživo a velmi dobře, disponují odpovídající technikou a lidmi, kteří s ní umějí zacházet, a hlavně – jsou projektu a svému principálovi naprosto oddáni. Bylo zřetelné, v čem tkví problémy inscenace a co by mohlo prospět při příštím zkoušení – spolupráce dramaturga v první fázi a choreografa a odborníka na líčení ve fázi jevištní realizace.

„Skokanem přehlídky“ by mohl být prohlášen DS J.K. Tyla Mýto, jehož režisérka Petra Končelová se dlouhodobě stará o jeho kultivaci a vždy dokáže překvapit. Její inscenace ve Žluticích se nejen výrazně lišily jak v žánru, tak v pojetí a vykazují výrazný kvalitativní nárůst. Po Molierově komedii Lékařem proti své vůli, která byla v roce 2018 doporučena na KDP, tentokrát přivezla francouzskou absurdní komedii s humorem černočerným jako káva v šálku vdovy Ach, ta něha našich dam! Jeana-Clauda Danauda. Titul pro tři herečky, s výraznými nároky na konverzační schopnosti, smysl pro nadsázku a dávkování napětí nalezl v mýtských dámách vynikající interpretky – a režisérka jim zručně vystavěla gradující sled situací a vytýčila přesné hranice. Irena Kreutzerová jako černá Vdova-vamp a milovnice pórku, Gita Pálková jako růžová a modrá Sofie s hlavou v koši a Lenka Bartošová jako temperamentní bigotní stará panna jsou typově odlišeny nejen vnějškově pomocí kostýmu a líčení, také prostřednictvím gestikulace a způsobu pohybu a mluvy (mimo jiné práce nohou je příkladná), ale hlavně zevnitř, a rozehrávají doslova herecký koncert. V rámci debaty s porotou se mluvilo o detailech a bylo doporučeno některé situace zvěcnit a odlehčit, inscenace získala cenu za inscenaci a nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

Režisérka Hana Žáková stvořila mnoho inscenací, v nichž dokázala při pokoře k předloze schopnost zacházet s tématem a formou výrazně tvůrčím způsobem (vzpomínám zejména na její Nejstarší řemeslo). Tentokrát nazkoušela s DS při MKZ Horšovský Týn hru amerického autora Michaela McKeevera Neběhej s nůžkama v ruce. Příběh Charlieho, který zjistí, že trpí zhoubnou nemocí, na útěku v poušti se zamiluje do majitelky penzionu, načež se rozhodne žít naplno v čase, který mu zbývá. Ozvláštněním tuctového příběhu by měla být přítomnost dvou bytostí, ztělesněné osobní Charlieho Smrti Wallyho a ztělesněné Lásky, slepé Kiki. Byli obsazeni charismatičtí a schopní herci, s Michalem Pivoňkou v roli Charlieho, Richardem Kolkem jako Wallym a Andreou Dufkovou coby Nell v čele, inscenace je kultivovaná, v rámci možností vystavěná, ale bohužel poněkud nudná – protože schopný tým narazil na pramalé divadelní možnosti předlohy. Ta jako by se nedokázala rozhodnout, jestli je psychologickým dramatem, romancí či komedií, které téma je podstatné, postavy jsou zoufale nedomotivované (marně jsem přemýšlela, o co vlastně smrti-Wallymu po celou dobu jde) a nosný konflikt prostě chybí. Na druhou stranu, uvěření předloze, která více slibuje, než nabízí, potká jednou za čas každého – a hořkosladké komedie jsou dnes, v době napjaté a surové, nejen v módě, ale i potřeba.

Autor a režisér Žlutičanu Žlutice Jaromír Břehový má na svém kontě řadu komedií, z nichž některé se objevily i na profesionálních jevištích; jejich kvalita je nesporná a o tom, která je nejlepší, se rozhodují divadelníci i diváci podle osobních preferencí (Ruda Felzmann vyzvedává Zátiší s loutnou, osobně dávám přednost Rejžákovi z Prahy). Konverzační anekdotu Možná přijde i primátor původně napsal pro čtyři osoby, rozezkoušel za covidu, poté byl nucen ji přepsat pro osoby tři (správně tušíte, že lesbický pár Ivu a Inušku a redaktorku magistrátního listu ztělesnily jeho dvorní herečky Ivana Bradáčová, Jana Konopíková a Marie Kučerová), premiéra byla z důvodů úrazů a chorob třikrát odložena – a odehrála se až v rámci přehlídky. Tomuto kousku Jaromíra Břehového stále sluší až hrabalovské zacházení s odposlouchanými příběhy a s jazykem, dialogy jsou výborně napsané, dámy si velmi užívají situaci, v níž si přivydělávají vymýšlením reklamních sloganů a za využití kampaně MeToo, trochy obyčejného vydírání a přetvoření městského zpravodaje v bulvár pomáhají naivní redaktorce, potvrzují své výrazné konverzační schopnosti a smysl pro pointu. Je škoda, že představení trpělo absencí dramatického oblouku a jistou lineárností v hereckém projevu.

Nováčkem přehlídky byl divadelní soubor Jirásek 2012 Losiná, po dlouhé tvůrčí pauze vzkříšený před deseti lety plzeňským hercem Františkem Dvořákem. Prozatím uváděl mainstreamové klasické a hudební tituly, od roku 2016 měl na repertoáru čtyři operety Járy Beneše a do Žlutic přivezl pátou – Uličnici. Šlo o tradičním způsobem postavenou operetu klasického střihu, jíž nutno přiznat několik sympatických prvenství – soubor se poprvé odvážil opustit své obvyklé jeviště, poprvé byl součástí soutěžní přehlídky – a k tomu pamětníci nepamatují, že by se v rámci Žlutického divadelního léta někdy nějaká opereta hrála. Představení mělo při všech chybách (neujasněný půdorys, nejasné příchody a odchody, tu a tam zmatečné aranžmá a nevyrovnanost hereckých a pěveckých výkonů) jistý naivistický půvab, navíc byla ocenění hodná pokora, s níž téměř třicetičlenný ansámbl slouží zvolené předloze.

Oldřiška Ciprová s divadlem MAEBH se letos účastnila jak Horažďovic, tak Žlutic s autorskými komediemi, ve kterých hrála jednu ze stěžejních rolí a také je více či méně režírovala. Do Žlutic přivezla bláznivou krimi komedii Nevěrníci. Scénu tvoří prostor s pohovkou v centru, kolem které se odehrává vše zásadní; tentokrát ve středostavovském bytě primáře a propuštěné vražedkyně se synem Dominikem, k němuž se nastěhuje jeho dívka s kamarádkou, dojde k vraždě, při čemž podezřelí jsou všichni, vyšetřuje lesbická inspektorka a zároveň milenka matky a řešení jak rodinné situace, tak případu je velmi, velmi „logické“ – jak to má v crazy komedii být. Diváci byli během dopoledního představení nadšeni množstvím zábavných situací, slovního, dobře pointovaného humoru a solidních hereckých výkonů. Je škoda, že soubor nemá režiséra a podceňuje fázi precizace a fixace. Představení tu a tam působilo jako jedna velká improvizace, i když s velkou dávkou autentičnosti a suverenity všech účinkujících. Nevěrníci divadla MAEBH získali čestné uznání za inscenaci a doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou, také získali spolu se Žlutičanem Žlutice a jeho „Primátorem“ cenu diváka.

Závěr patřil Zákazanýmu divadlu z Chrástu, které čítá dva členy, Mácu a Čápa, tedy Marcelu Žandovou Švejdovou a Michala Čápa Havlíčka; nabídli inscenaci hry Jak uvařit žábu Petra Strnada, kterou nazkoušeli během covidu, sami si ji upravili, postavili, okostýmovali a hrají v ní. Před božím soudem jako z Aškenazyho Tonky Šibenice tentokrát stane žena, která je permanentní obětí a spadne do vztahu provázeného domácím násilím. Hra nenabízí bohužel ani situace, ani možnosti jednání a dialogy jsou slušně řečeno chabé, a tak se vše navzdory naznačenému důležitému tématu jen odvypráví bez kýženého emočního dopadu.

V závěru po vyhlášení výsledků Svaz českých divadelních ochotníků udělil několik morálních ocenění Kolombína, tentokrát několika členům souboru Kolofantí Koloveč – Martinovi Kopeckému za nezastupitelné působení pro spolek v technické a audio oblasti, Anně Hausdorfové za aktivní hereckou činnost a nezištnou organizační práci, Pavlu Krumlovi za aktivní hereckou činnost a nezastupitelnou organizační, technickou a manžerskou práci, Karlu Cozlovi za dlouhodobou věrnost divadelní múze, aktivní herectví a dramaturgii a Janě Součkové za aktivní hereckou činnost a dlouhodobý osobní přínos spolku. A Rudolf Felzmann, emeritní předseda poroty, oznámil definitivní konec svých porotních účastí a rozloučil se s účastníky přehlídky slovy: „Doufám, že se uvidíme nejenom v nebi.“ Taky doufám. A těším se zase někdy ve Žluticích.

Žlutické divadelní léto – výsledky

Ceny

Za kostýmy v inscenaci Peklo v nebi – Alena Dolejšová

Za texty k písním ve hře Peklo v nebi – Přemysl Haas

Za roli Vdovy v inscenaci Ach, ta něha našich dam! – Irena Kreuberová

Za roli Sofie v inscenaci Ach, ta něha našich dam! – Gita Pálková

Za roli slečny Petitpas v inscenaci Ach, ta něha našich dam! – Lenka Bartošová

Za režii inscenace Ach, ta něha našich dam! – Petra Končelová

Za roli Charlieho v inscenaci Neběhej s nůžkama v ruce – Michal Pivoňka

Za konverzační výkon v inscenaci Možná přijde i primátor – Ivana Bradáčová, Jana Konopíková a Marie Kučerová

Za roli Sally v inscenaci Uličnice – Lucie Šindlerová

Za roli Andyho Doodla v inscenaci Uličnice – Václav Vojtěch

Za roli Tamary v inscenaci Nevěrníci – Tereza Kocourková

Čestná uznání

Za zvuk v inscenaci Peklo v nebi – Martin Kopecký, Petr Hájek

Za roli Andělky v inscenaci Peklo v nebi – Tereza Leitlová

Za roli Anděla v inscenaci Peklo v nebi – Zdeněk Valenta

Za roli svatého Petra v inscenaci Peklo v nebi – Karel Kobr

Za roli Nell v inscenaci Neběhej s nůžkama v ruce – Andrea Dufková

Za schopnost rozvíjet dialogy ve hře Možná přijde i primátor – Jaromír Břehový

Za roli Freda v inscenaci Uličnice – Čestmír Velíšek ml.

Za roli Filipa Webstera v inscenaci Uličnice – Pavel Kopáček

Za smysl pro groteskno v dialogu ve hře Nevěrníci – Oldřiška Ciprová

Za roli Blaženy v inscenaci Jak uvařit žábu – Marcela Žandová Švejdová

Cena za inscenaci a nominace do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Ach, ta něha našich dam! ochotnického divadelního spolku J. K. Tyl Mýto

Čestné uznání za inscenaci a doporučení do programu KDP ve Vysokém nad Jizerou – Nevěrníci divadla MAEBH

Cena diváka – Možná přijde i primátor Žlutičanu Žlutice a Nevěrníci divadla MAEBH

Cena SČDO – Jaromíru Břehovému za přínos české dramatice

V příloze foto J. Kodeše z představení Nevěrníci_poz­n.red.

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:

Plzen-Maebh-Nevernici-2022-JK440-xkdq1