Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Baví mě chystat něco, co by jinak nebylo

Lenka Huláková (vlevo) se Simonou Bezouškovou na letošním PřeMostění Autor: Monika Kleinová, archiv L.H.

Rozhovor s Lenkou Hulákovou, odbornou pracovnicí NIPOS-ARTAMA pro středoškolské a mladé divadlo.


Lenko, stejně jako Tvé kolegyně Simony Bezouškové (činoherní a hudební divadlo dospělých-pozn.red.), se ptám i Tebe: Co přinesla doba covidu do Tvého oboru amatérského umění, tj. do studentského a mladého divadla a do „kolotoče“ jeho přehlídek“ ? Přinesla i něco dobrého ?

Dobrého? Asi, že si po neuskutečněném ročníku Mladé scény v roce 2020 všichni vážili toho dalšího, který se loni uskutečnil, a i když byl komornější než všechny dřívější ročníky a někdo třeba ještě v průběhu přehlídky odpadl, tak byli všichni tak šťastní, že se vidí, tak moc, že si můžou zahrát. To je asi to, co covid přinesl dobrého – nadšení. Lidé už brali vše tak nějak jako samozřejmost, jezdí na přehlídky, jsou tam odborní lektoři, semináře, ale teď byli zase za všechno vděční.

Vybírala se také představení nově jen na základě videí, když se nemohla některá krajská přehlídka uskutečnit. Nevím, jestli se dá říct, že je to dobré, ale pět lidí vidělo stejná videa a vybíralo se tedy férově.

Co se s tou dobou změnilo konkrétně na Tvé práci odborného pracovníka NIPOS-ARTAMA?

Vrátila jsem se z mateřské teprve loni, takže jsem hlavní část covidu sledovala spíš jako matka, která učí své dítě doma. Ale přijde mi, že hlavní je jakési odcizení se od ostatních kolegů, pryč je i sdílení společných věcí… bývaly různé porady ARTAMA (teď se má správně psát NIPOS, útvar Artama, ale nesouhlasím s tím, takže to jen pro informaci) nebo i Dětského centra, nebo společné obědy, kde se člověk dozvěděl o ostatních oborech asi nejvíc. Nejvíc se člověk dozvěděl na společném vaření, ale to už je dávno pryč, ještě před covidem, ten odloučení jen posílil. Teď mi přijde, že nic z toho není, navíc se člověk snaží nikoho nepotkat, nevidět. Tedy kromě skype a zoom.

Doufejme, že se to zase zlepší! Jaká je teď situace ohledně přehlídek mladého a studentského divadla?

Jsou tu organizátoři, kteří tvrdí, že pokud nebude přehlídka letos, tak už s tím končí. Vlastně s tím už dva organizátoři „praštili“, nemají po těch dvou podivných letech síu ani chuť, žádnou motivaci, studentské soubory navíc třeba nic nenazkoušely… Takže přehlídka v Ostravě a přehlídka v Jihlavě se neuskuteční. To mě moc mrzí. Třeba se k tomu příští rok organizátoři vrátí nebo zkusím najít nové v daném kraji. Tak uvidíme… Držím všem organizátorům krajských přehlídek palce! Musí být stateční. Ale zase se objevují i noví, kteří to chtějí zkusit i v takové době jakou tu teď máme. Vznikla přehlídka v Českých Budějovicích (sTylem), z té se těším a oprášila se přehlídka v Hodoníně (Mumraj pod Hoblíkem) a už proběhla a byla moc fajn.

Zajímavé pro mě bylo, že kdo chtěl zkoušet a vidět se, tak si to vždycky nějak zařídil, i když to možná bylo i protizákonné, takže za mě – rozhodně se nebojím o středoškolské divadlo! Byla jsem se podívat na jeden den na PřeMostění v Mostě. Tam byla atmosféra báječná jako vždycky a plné divadlo diváků! Přehlídka probíhá, můžete se tam zajet podívat, doporučuju.

Bylo nutné vzhledem k době nějak upravit propozice přehlídek?

Ani ne. Nic jsme neměnili. Měli bychom? Prodloužila se možná doba pro organizátory přehlídek, kdy akci můžou uskutečnit…

Jak se Ti spolupracuje s pořadateli konkrétních přehlídek?

S Lenkou Janyšovou z Ústí nad Orlicí (Mladá scéna) je spolupráce báječná. Ona sama je báječná osoba a chystat s ní přehlídku je radost. Někdy jsme obě moc rychlé v rozhodování, ale já umím být i někdy zase pomalá, tak otázka zní spíš, jaká je spolupráce se mnou.

Jak se Ti daří získávat spolupracovníky z oblasti profesionálů nebo zkušenějších amatérů např. jako členy porot, lektorských sborů, lektory seminářů? Vnímáš v tomto směru nějaké změny? Jak by spolupráce profesionálů a amatérů měla ideálně fungovat?

Ideální by bylo, kdyby mi Jiří Havelka nebo Anička Petrželková řekli po tolika letech prošení ano, protože vím, že na práci lektora jsou úplně báječní. Oni to ještě nevědí anebo prostě na to nemají čas… Tak musím počkat zase pár let. Stejně tak Antonín Šilar nebo Tereza Ondrová, vím, že by byli a jsou skvělými lektory pro seminář, ale.. není to ideální, mají v červnu napilno… Ale zase plno skvělých lektorů už to o sobě ví a na přehlídku Mladá scéna v Ústí nad Orlicí jezdí: Jiřinka Lhotská, Jana Soprová, Viktorie Čermáková, Petr Váša, Štěpán Pácl a další. Baví mě oslovovat lidi, kteří si úplně nemyslí, že by tam měli být… Nebo, a to je teď nové, říkám si, že to nemusí být pořád jen divadelníci a divadelníci, ale i jiní odborníci.

Jaký existuje vzdělávací systém v oblasti mladého a studentského divadla?

Divadlo z různých úhlů pohledu je populární. Cyklické vzdělávání, kde se účastníci potkají s šesti lektory a s jejich úhlem pohledu. Tedy, je to tak, že se tam vždy přihlásí někdo z minulého běhu. Prostě asi nechce nikdy skončit. Máme teď nový běh a jeden účastník už je tam opravdu počtvrté! No, tak je to asi populární… Líbí se to těm, kteří celý kurz absolvovali. Mým úkolem je ale nadchnout pro to i lidi, kteří kurz neznají. Jinak na celostátní přehlídce studentských divadelních souborů Mladá scéna máme vždy pět, šest seminářů pro středoškoláky a jeden pro pedagogy. Chystám akci pro středoškolský soubor My v krajině a krajina v nás. V květnu přímo v krajině, už se přihlásil soubor Pavla Skály z Mostu. Uvidíme, co akce přinese, to je úplná novinka. Nabídku jsem dala na facebook, NIPOS má svůj profil. Také v Kormidlu je nabídka akcí, které pořádáme.

Co Tě na téhle práci nejvíc baví a těší?

Baví mě chystat něco, co by jinak nebylo. Vymýšlet, kdo by byl zajímavý pro mladé lidi, kteří začínají s divadlem. S kým se mají potkat, kdo pro ně bude užitečný v jejich budoucí tvorbě, kdo je třeba ovlivní klidně až někdy dodatečně, za pár let… Také se spolu potkají někteří lektoři poprvé a jsou za to rádi. Baví mě sledovat, kam se konkrétní studenti dostávají… pokračují v divadle v dospělosti, studují DAMU, režírují, hrají… To mě baví. Na jednom místě se potká skupina lidí, kteří mají stejnou krevní skupinu, je to radostné setkání pokaždé jinak.

Těší mě, že třeba na kurzu vidím absolutně nesourodé typy různého věku (18 –70 let), jak spolu spolupracují a společně dělají něco, co je baví ve svém volném čase a navíc to vypadá skvěle. To mě těší moc. Možná i dojímá :-) (viz letošní kurz Divadlo z různých úhlů pohledu).

Autor: Pavlína Schejbalová