Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Cesta k porozumění

Plakát přehlídky Autor: archiv přehlídky

Otevřeno. XXVI. Celostátní přehlídka pantomimy a pohybového divadla. 24. - 26. 6. 2022 v Městském divadle v Kolíně


Letošní 27. ročník festivalu zahájil vedoucí tajemník Sekretariátu České komise pro UNESCO Dr. F. Med. Představil mladému publiku záměry UNESCO jako organizace, která byla ustanovena před 75 lety (v zimě 1946) bezprostředně po skončení 2. světové války s cílem vytvářet podmínky pro všeobecný mír a porozumění mezi národy. Shodou okolností nabyl tento všeobecně platný program ze známých důvodů na mimořádné aktualitě – spolu s ním i okruh otázek jako je význam péče o výchovu mladé generace, rozvoj moderní vědy, otevřené komunikace a dal. Svou přítomností podpořil řečník současný i nadčasový smysl přehlídky, který našel ve vzájemném porozumění a spolupráci amatérských tanečníků, slyšících i neslyšících mimů jako podmínce kvalitních mezilidských a celospolečenských vztahů.

Akci podporovanou UNESCEM, MK ČR, fondem hejtmanky Středočeského kraje, Městským úřadem v Kolíně i soukromými donátory zorganizovaly už tradičně instituce jako Evropské centrum pantomimy neslyšících Brno, Nipos – Artama Praha a Městské divadlo v Kolíně, zastoupené svými vedoucími pracovníky, Jindřichem Zemánkem, Mgr. Lenkou Lázňovskou a Dr. Karlem Tomasem.

Dvanáct „vítězných“ amatérských souborů, které prošly krajskými přehlídkami do celostátního kola patří do okruhu většinou kontinuálně tvořících center oboru. Jejich úsilí je většinou závislé na osobním nasazení vedoucích choreografek a jejich nadšení pro tvůrčí výchovu, na nepatetické a dělné lásce k dětem a mládeži a má – a měla i tentokrát – vliv na estetické a morální kvality mladých účastníků. Svým způsobem představili vedoucí souborů, ať už z okruhu LŠU nebo soukromých studií různé metody, jak směrovat mladou generaci k duchovně a smyslově bohatému žití a nekonzumnímu pohledu na svět.

Už samotný repertoárový přehled šestnácti prezentovaných titulů (některé soubory přivezly do Kolína hned dvě ukázky) v souhrnu signalizoval hlubší zamyšlení nad otázkami, které jsou celospolečensky důležité: Posunout se, Karma, Fénix, Síla okamžiku, Stvořeni k tvoření, Ukraje, Ticho, Hledej smysl v nesmyslu, Na provazu, Úhel pohledu. Jakoby i toto amatérské společenství duchovně reagovalo na rozpoložení či mentalitu dnešních dnů. Je ovšem pravděpodobné, že zmíněný stav souvisí i s uměleckým zráním souborů. Na realizovaných představeních byl určitě nejen pro lektory patrný jejich přesah od stadia mladistvých radostí ze scénického tance a pantomimického napodobování ve prospěch vědomého přístupu k tvorbě. Na přehlídce přirozeně nechyběly ani jemně humorné náměty, hlavně těch uchystaných pro malé a menší interprety: Na dvorku, Klubalo se na jaře. Celá programová sestava přehlídky byla také tradičně obohacena o vzorová pantomimická představení, nezřídka velmi rozdílných přístupů k oboru. Letos vystoupila v jejich rámci dvojice K. Janečková a M. Kohout s představením Rajče a okurka (v lednici) a A. Kukuczková s vlastní velkou etudou Na letišti. Galerii pravidelně vystupujících zahraničních osobnosti, které většinou vybírá J. Zemánek, obohatilo letos sólo B. Bronski. Tento člen někdejší proslulé německé dvojice Habbe and Meik a současně tvůrce jejich originálních masek vytvořil představení kombinující prvky maskované pantomimy a akrobacie. Do formální skladby mimické sekce programu vnesl v ukázce vysoce profesionální produkce zcela málokdy vídanou uměleckou polohu.

Součástí programu byly i letos tvůrčí dílny, jednu z nich vedl zkušený performer se zahraniční reputací, pedagog DAMU T. Žižka, druhou R. Nižnik, jenž vyšel ze středu jednoho z nejoriginál­nějších souborů polské alternativy zvaného Gardzienice, a spoluzakladatel známého internacionálního divadelního studia Farma v jeskyni. lu

Lektorský sbor festivalu pracoval pod vedením Mgr. L. Lázňovské v osvědčené sestavě: A.Klepáč, prof.Z.Mikotová, Dr. L.Petišková, J.Tichý, Dr. K.Tomas, MgA. Magdalena Pupík Rellichová; tím byla zaručena možnost porovnání letošních výsledků i s předchozím vývojem souborů a intimní, přátelský vztah mezi účinkujícími a „rádci či kritiky“ jejich tvorby.

V menším zastoupení vystupovaly letos na přehlídce soubory malých dětí – snad proto, že většina z vedoucích choreografek zde prezentovala v minulosti skutečná umělecká dílka vysoké kvality a nyní přišel čas uvolnit prostor pro čerstvý dorost, dát i malým dětem možnost veřejného vystoupení před neznámým publikem a v prostorách skutečného divadla. Ti nejmenší z přípravky ZUŠ Náchod nastudovali pod vedení J. Faltové pohybovou studii Klubalo se na jaře. Jak název napovídá, malé buclaté, v bílém zavinuté balíčky představovaly na jevišti první pohyby čerstvě narozených kuřátek. Roztomilý, dojemný výstup malých ručiček, hlaviček a nožiček byl hezkou pohybovou metaforou růstu malých dětí, které si postupně musí uvědomovat schopnost fyzické koordinace různých částí svého tělíčka než skutečně vlastními silami vykročí k veselé hře.

Představení o něco starších děvčátek představila ZUŠ B. Smetany z Nového města nad Metují, taneční obor vedou Mgr. V. Špačková a L. Válková. Jejich pohybová etuda Na dvorku vyrostla z improvizace na dané téma, evidentně však zúročila prvky předcházejících školení. Jejich kostýmování, hra na slepičky a domácí zvířátka nesla stopy lidových tanců a dnes již zapomenutých dětských her v hravém, radostném podání. Jevištní akci doprovázela hudba A. Vivaldiho Čtvero roční období kolem jejíhož užití se sice rozvinula diskuse, nicméně skladba svou energií odpovídala.

Starší věkovou skupinu reprezentovalo Taneční a pohybové studio Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou s představením Posunout se (Jenom se z tady posunout do vzdáleného tam). Studio patří už řadu let k předním výchovným institucím oboru a je pravidelným účastníkem kolínských přehlídek. Choreografický talent vedoucí L. Rellichové a její z duncanismu vycházející taneční pedagogika pravidelně překvapovala v minulých ročnících originálními, často metaforicky nebo básnicky pojednanými náměty a zvýšenou citlivostí vůči aktuálním uměleckým zájmům i potřebám dnešního mládí. Také v technické výchově svých svěřenek dosáhla neobyčejného od starších, obsahově sevřenějších kompozic svým obsahem i zpracováním. Ostatně o úmyslech choreografky a jejího týmu vypovídá i motto inscenace“…v kon­ceptu chození na ose chronologičnosti /zleva doprava …jenom se z tady posunout / do vzdálenějších tam / ustlat si a vnímat ozvěny / mezi bylo a je /. Celý opus je vlastně rozlehlá taneční freska, jejíž malby jsou provedeny na pohled téměř civilním tanečním jazykem, očištěným od zaběhaného tvarosloví a překvapující hlavně složitým choreografickým řešením prostoru, ve kterém se skupiny, jednotlivci, dvojice nestále prolínají a seskupují, někdy s výtvarným, až skulpturálním citem. Výrazným rysem bylo množství kombinací choreografických motivů, nebo dokonce i odlišných plánů výrazu, mezi nimiž zasvítílo jako diamant nádherné dueto dvou dívek v dokonalém, duncanistickém zpracování. V průběhu tanečního a pohybového dění upoutá i celá řada vtipných situací včetně libůstek například na téma různých způsobů chůze. Na druhou stranu zde byl prostor i pro individuální projev, pro osobní přínos, to vše za hudebního doprovodu estonského skladatele Arvo Pärta. Jako celek je představení kompaktní taneční výpověď o dnešním životě, lahůdka pro znalce.

Této velké fresce kontruje představení Hledej smysl v nesmyslu v choreografii druhé pedagožky souboru, dcery L. Rellichové – Magdaleny. V něm jakoby se z počáteční beztvaré taneční matérie vynořovaly lehounké, hravé taneční nápady, legrácky a náhody, jejichž zahuštěním postupně vzniká vědomě strukturované dílo: zamyšlení o tanci, tvorbě, významu hry a fantazie. Pěkný originální námět i přístup.

Skupina Orbita z.s. Brno překvapila už svým vstupním obrazem, prozrazujícím kultivovanou režijní ruku, jež za světelnou linku na podlaze umístila horizontálně uspořádanou řadu lidských postav jako společenství různých individualit. Svůj podíl na estetické kvalitě inscenace mělo vynalézavé a působivé osvětlování. Příběh představení Ukraje je příběhem dneška a týká se událostí na Ukrajině. Přes anebo právě pro známý politický podtext jde o nadčasové téma – postavení jedinečné skupiny vůči nelidské moci. Obsahem tohoto pohybového divadla byl emotivní život vybrané skupiny jedinců a na scéně bylo možné číst její různé individuální reakce i kolektivních postoje od odporu až po nivelizující destruktivní proces. Dění na jevišti vytvářela choreografka s režisérskou zkušeností T. Lepoldová tak, že vedla diváka nadčasovým podobenstvím kolektivní filozofické taneční diskuse, který propojovala ústrojně s reálnými, až herecky cítěnými projevy individualizované skupiny. Z ní se vyděloval postupně mechanickými pohyby o různé dynamice a rytmu diktátor. Pozoruhodné představení nepůsobilo ani jako taneční dokument nebo dějový tanec, nýbrž jako svébytná výpověď aktuální i trvalé hodnoty. Zbývá jen připomenout, že tohoto účinu dosáhla talentovaná choreografka spolu se souborem handicapovaných tanečníků.

Představení Úhel pohledu tanečního souboru PULS SVČ Opava se neslo v poloze výzvy k zamyšlení. Pro její jasné vyjádření našla choreografka J. Vondálová přesnou rekvizitu: rám okna, zrcadla, ostře vymezeného prostoru, s nímž si dokázalo pod jejím vedením šest dospělejších tanečnic dobře poradit. Vzniklo kultivované, jasně srozumitelné dílo vyváženého tvaru, založené na ukázněném rozvíjení mezilidských vztahů do četných vizuálně výrazných prostorových kombinací s rekvizitou; jeho předností byl plynulý tok proměn vznikajících a zanikajících skupin a drobných sól. Soubor „dívčích tváří za oknem“ tak představil v nejlepším světle své taneční schopnosti i svůj cit pro lyrický výraz. Druhé přestavení tanečního souboru PULS, nazvané Utržené ze řetězu odpovídalo mentalitě adolescentní mládeže toužící po ještě nejasné seberealizaci. Jeho interpretky tančily samy sebe, s radostí, vtipem a ve velkém uvolnění.

Oproti minulému ročníku přivezla choreografka ZUŠ Červený Kostelec B. Rejholcová jen jedno představení, přestože vede velmi početný taneční odbor. Postrádán byl zejména její chlapecký soubor, e kterým v minulosti výrazně inovovala taneční tvarosloví i námětové okruhy současného tance. Nicméně její letošní představení nazvané Síla okamžiku oslovilo diváky počínaje vstupním ničivým úderem. Tanec černě oděných dívek, technicky na vysoké úrovni, se nesl v nezvyklých v emotivně silných kombinacích, typických pro nevysychající tvořivost zkušené choreografky. Místy připomínal inspiraci krajinou kosteleckého environmentu a svou povahou inklinoval k poetice fyzického pohybu, to vše za citlivého naslouchání hudebnímu doprovodu.

Svěřenkyním zakladatelky tanečního studia T Dance Písek G. Kroutilové se zalíbil všeobecně známý antropologický příběh Fénixe jako symbol věčného života a nezničitelné naděje, nepochybně aktuální i v dnešních časech. Poskytl stejnojmennému představení efektní motiv létání, jež si mohla každá z tanečnic vytvarovat v různých stadiích a pozicích těla. Vzniklo pěkné, čisté představení ve stylu scénického tance, do jisté míry pokračující v domácí tradici výrazového tance, v porovnání s předchozími tituly v poněkud konzervativní poloze. Jeho předností byla prostorová kompozice a hladký průběh šesti individuálních tanečních kreací. Druhým číslem souboru byl hravý výstup Kutálí se kutálí, malé taneční zamyšlení nad pomíjivostí radostných chvil mládí.

Soubor Parau Parau z Jablonce nad Nisou, vedený choreografkou P. Endlerovou v minulých ročnících přinášel s úspěchem barevná, ze životního reálu čerpající humorná či poetická plátna, často charakteristická efektním jevištním zpracováním. Letos se zahleděl představením Stvořeni k tvoření do vlastních řad. Námět převzatý z empirie vlastní sociální skupiny akceptovala v jevištním provedení choreografie hlavně jako proces sebepoznání, vycházející z životních zvyků dnešní mládeže včetně vazby na elektronická média. Za tím účelem byl instalován na horizont chat s otázkami, na které soubor odpovídal soudobým tanečním výrazem blízkým tanečnímu stylu pop kultury. Nepochybně šlo o odvážný experiment; jeho tvar si však ještě žádá dopracování. Předpokládám, že nadaný soubor neměl bohužel dost času na to, aby se dostal nad syrový materiál.

Pantomimickou sekci přehlídky zastupovala skupina SI Brno, která přivezla dvě představení Malé sako a Na provazu. Veselá dílka, ve kterých se členové souboru prezentovali jako technicky zdatní jedinci i jako parta posedlá komediantstvím a cirkusem. Jednotlivé výstupy působily až surrealisticky – např. v akci žabího muže v civilu (s plovacími blanami na nohou), lyricky v poletování cirkusové tanečnice, groteskně ve fíglech mohutného artisty atd. Vynikly zde silné individuality souboru. Jedinečné vnitřní spojení mezi účinkujícími vydechovalo poezii a radost. Oproti bývalé, v podstatě tradiční pantomimické podobě jejich herectví, se nyní v jejich výkonech výrazně uplatnila vůle k odlehčení mimického zpracování role a smysl pro diferenciaci plastických výrazových prostředků.

Na rozdíl od většiny popsaných skupin přibyly do přehlídky a také do pantomimické rodiny před krátkým časem dva nové celky. Divadlo beze slov z Hradce Králové při Vyšší odborné a středí škole, vedené choreografkou E. Kuršovou, které usiluje o vzdělávání a přípravu mládeže se sluchovými poruchami pro běžný život metodami divadelního umění. Na přehlídku přivezlo etudy Furianti a Ticho. Zejména druhý výstup oslovil zásadní otázkou pro plnohodnotný život handicapované. Zkoumal jejich vlastní interní problém: jak skloubit setrvalé ticho jejich bytostí s životním prostředím, nasyceným hlukem, zvuky, hudbou okolního světa, jak překročit hráz, kterou před ně představil jejich osud. Divadlo beze slov řešilo nesnadný úkol sázkou na rytmus – jako přirozený biologický jev, vrozený každému člověku. Od rytmu není daleko k podupu či ostrému úderu bubnů, od čteného pohybu k vlastní pohybové aktivitě. Na představení bylo vidět, jak se choreografka představení hluboce zamýšlela nad svým výchovným posláním. Ještě syrové výkony v těchto souvislostech nevadily – určitě šlo o krok dopředu ve výchově jejích svěřenců.

Sympatický soubor DAMS Praha se utvořil teprve roku 2020 z účastníků pantomimického workshopu v Šumperku vedeného M. Hechtem. Šťastná konstelace zkušeného pedagoga a mladých nadšenců vyústila už rok poté v představení, které se probojovalo na přehlídku v Kolíně. Letos přivezla skupina do Kolína představení Karma. Přes krátký čas nápadně zlepšila – nepochybně díky svému guru – svou mimickou techniku. I nadále vyzařuje z pohybu jejich členů radost z tvůrčí spolupráce, tím spíše, že se nově připojili dva mladí komici M. Hecht jun. A J. Matějíček. Zdá se, že námět jejich představení vznikl společnou dohodou, nicméně chyběla dramaturgická zkušenost – totiž jak z motivů stroje času a historie násilí na ženách vytvořit strukturované dramatické pásmo. Klopýtavá legrace byla nicméně na jevišti vyvážena energií kultivovaných pantomimických akcí, do kterých zasahovali dva popletení klauni. Pat a Mat ve studentském vydání vydatně útočili na smíchové buňky svých diváků. Přestože byla mizanscéna představení dost neobratná, práce souboru DAMS stojí za pozornost v naději že vytrvají ve svém chvályhodném úsilí a obohatí dnes málo početný okruh zájemců o čistou pantomimu.

Pravidelný rituál „gala“ přehlídky Otevřeno otevřel ředitel přehlídky J. Zemánek, který předal vedoucím představitelům souborů z Červeného Kostelce, z Rychnova nad Kněžnou, Brna a Opavy jako upomínku na jejich vystoupení na 27. ročníku festivalu originální obrazy. Následovala prezentace nejlepších představení, kterou o technické přestávce bohatili roztomilým extempore někdejší vynikající čeští mimové a režiséři oboru J. Tichý a A. Klepáč v komickém setkání zlobivého divadelního šotka a strážce pořádku na jevišti. Večer pokračoval vystoupením profesionálních hostů. Následujícího rána pak proběhla závěrečná rozprava lektorského sboru pod vedením Mgr. L. Lázňovské se členy souborů nad jednotlivými představeními. Ve svém hodnocení postihla L. Lázňovská na třech příkladech (mimo jiné) i smysl tvůrčí práce všech zúčastněných amatérských tanečníků a mimů: „Tyto tři choreografie spojuje silné téma, velmi invenční práce s hudbou. Práce až s tóny (ZUŠ Kostelec. Práce s rekvizitami jako scénickými objekty (ŤS Puls Opava). V představení Smysl v nesmyslu (TAPC Magdaléna) práci s tématem. Spojuje je hledání toho, co je v životě důležité, jak člověk má žít, pro co se rozhodnout, co si vybrat. Umění jako způsob emotivního ztvárnění světa. V tomto smyslu je Úhel pohledu nejsilnější choreografií posledních let. Ve všech třech případech soubory dozrávají.“

Při retrospektivním ohlédnutí za 27. ročníkem přehlídky Otevřeno je možné pozorovat nejen růst technických kvalit souborů – ten ostatně reprezentovaly kontinuálně tvořící soubory v minulosti řadou velmi zajímavých kreací a děl. Spolu s nimi bylo možné sledovat i bohaté tvůrčí zázemí tvořivých choreografek a vedoucích souborů. Letošním ročníkem jakoby se více projevovala společenská emancipace tohoto jedinečného společenství. Především vůlí oslovit zájemce z řad diváků, promluvit k aktuálním otázkám doby esteticky cennou uměleckou výpovědí. Dorost, který je takto vychováván, je bezesporu nadějí této země.

Autor: Ladislava Petišková