Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Josefodolské divadelní jaro po dvaatřicáté

Z představení Za prkennou ohradou, Libochovice – zleva Štěpán Belžík, Štěpánka Cimrmanová a Kristián Valeš Autor: Karel Stuchlík

32. ročník Josefodolského divadelního jara proběhl ve dnech 6. - 8. května 2022; vyhlašovatelem je SČDO, organizátorem soubor J.K. Tyl Josefův Důl s finanční podporou Ministerstva kultury, Libereckého kraje, Obce Josefův Důl, podniku Detoa Albrechtice a dalších.


Vedle zkušeného souboru Havlíček Zákupy se objevily tři spolky se střednědobým trváním (nováček přehlídky Sousedské divadlo Velká Bukovina a Hodkovické amatérské divadlo čili H.A.D, založené shodně v roce 2011, a MALIS neboli MAlá Libochovická Scéna, fungující od počátku tisíciletí jako dětská odnož libochovické Scény a téměř po celou dobu vedená obětavou Olgou Psotovou) a dva spolky, které mají ve svých obcích velkou tradici, na kterou však navazovaly po déletrvající pauze (Divadlo Roprachtice a Jirásek Olešnice). Ze šesti inscenací pak tři vznikly na základě autorských scénářů (Velká Bukovina na dramatizaci tří literárních anekdot slavného anglického autora, H.A.D. si zvolil za předlohu místní, podještědskou pověst a MALIS dokonce převedl na jeviště komiks), další tři daly přednost pevným, komediálním předlohám. Je potěšitelné, že se soubory kultivují a vybírají si řemeslně dobře napsané kusy; pouze v jednom případě došlo na předlohu zcela divadelně bezcennou.

Sousedské divadlo z Velké Bukoviny pozvalo diváky na sérii anekdot Třikrát s Leacockem, z rozsáhlého rezervoáru drobniček tohoto autora si dramatizátor a režisér Karel Krejčí vybral U fotografa, Známého neznámého a Rozhovor s největším hercem. Nepochybné okouzlení humorem a zábavností předlohy se nakonec ukázalo jako past – nezdařilo se Leacockovu výsostně literární poetiku převést do divadelního jazyka. Nicméně je skvělé, že se Sousedské divadlo odvážilo po sérii představení pro přátele a známé vyrazit na přehlídku; je jasné, že se jeho členové (bohužel jich po odchodech z důvodů covidových i jiných zůstalo jen pět) trochu cítili „v jámě lvové“, ale díky nim bylo o čem mluvit – třeba o budování a proměnách rytmu, nutnosti překvapovat diváka nebo přesném pointování (a to nejen páteřních tří anekdot, ale i přestaveb, z nichž se tvůrci pokusili udělat anekdotu čtvrtou).

Hodkovické amatérské divadlo přivezlo do Josefova Dolu Lásku od Mohelky – a s ní velikou radost. Darina Martinovská napsala na základě několika lokálních pověstí scénář o sporu čerta a anděla o duši mlynářovy Dorotky a mladé lásce, jež vítězí nad překážkami; režírovala (a zároveň hrála jednu ze stěžejních rolí) Nikola Domácí. Tvůrci přistupovali k předloze se vší vážností, bez shazování a laciného humoru, a téměř renesančním způsobem – v jejich inscenaci se mísí mluvené slovo se zpěvem a živou hudbou, jsou využívány dobové a figurální kostýmy, rustikální rekvizity – a vše působí velmi čistým dojmem. Škoda jen, že H.A.D. hraje tuto inscenaci obvykle pod širým nebem, v prostředí mlýnů a statků, a dosud nepovažovali za nutné nazkoušet jevištní verzi, což bylo při přehlídkovém uvedení znát. V rámci debaty se mluvilo například o tom, že přítomnost čerta a anděla po celou dobu v hracím prostoru působí spíše rušivě, neboť není naplněna konkrétním jednáním. Že živá kapela by mohla nejen doprovázet zpěvní party, ale také tvořit potřebné ruchy a zvuky. A scénograf Miroslav Král podrobně rozebral některé prvky z hlediska jejich symbolického významu (kolovrat, mlýn, krojové části, úpravu vlasů…) a doporučil, jak s nimi důsledněji zacházet. Ráda bych dodala, že Láska od Mohelky je oproti loňskému Čmeláku Brundibárovi hodkovického souboru o tolik promyšlenější, propracovanější a celkově kvalitnější, že jsme si spolek po vzoru Andělů sami pro sebe pojmenovali „skokan roku“.

O představení Za prkennou ohradou jsem psala v článku o letošním Lounském divadlení (https://www.amaterskascena.cz/…a-g4zu0.html ). Toto jevištní provedení komiksu Pavla Čecha, upraveného a režírovaného Ladislavem Valešem a odehraného Štěpánkou Cimrmanovou, Štěpánem Belžíkem a Kristiánem Valešem, je postaveno na hravosti, nápaditosti, fantazii, společném uvažování o čase, životě a smrti – a také společném existování (nejen) na jevišti. Představení vzbudilo velmi silné reakce, a přestože oproti lounské repríze absentovala přesnější práce s pauzou, trvá pochybnost o „nemocničním“ rámci a divácké adrese, inscenace získala cenu diváka – a také byla nominována do programu Krakonošova divadelního podzimu.

Havlíček Zákupy uvedl hru Jany Pacnerové Rocker a dvě staré dámy, která nabízí (televizním žargonem) „hluboký lidský příběh“, pozitivní sdělení ve smyslu, že porozumění mezi zcela rozdílnými lidmi, ba i mezi generacemi je možné – a hlavně dvě velké role pro herečky ve zralém věku, jichž je v dramatické literatuře jako šafránu. Režisérem byl matador Jiří M. Šimek, jemuž by nikdo nehádal jeho požehnaný věk; stojí v čele souboru 62 let (!) a jeho noblesa a komunikativnost byla ozdobou rozborového semináře. Inscenace premiérovaná těsně před covidovým lockdownem, přestože přesně typově obsazená, doplácí na chabou předlohu, v níž proklamované postupné a překvapivé sbližování generací proběhne během první scény a řešení naivní detektivní linky je nasnadě už během té druhé, takže ve zbytku času vlastně není o čem hrát.

Jestliže H.A.D. byl „skokanem roku“, tak pro mne osobně bylo nejpříjemnějším překvapením josefodolské přehlídky představení (Ne)prodejné manželky Jeremyho Lloyda a Johna Chapmana a Divadelního souboru TJ Sokol Roprachtice. Nejen proto, že hru uvedl spolek jako první divadlo v českém jazyce (dosud se objevila pouze na profesionální Polské scéně Těšínského divadla v roce 2009). Nejen proto, že byť se roprachtický soubor honosí do 18. století sahající divadelní tradicí, ve skutečnosti funguje po přestávce (1968–2015) teprve sedm let a nebojí se experimentovat a hledat svou tvář (jeho repertoár dosud tvořily tak rozdílné tituly, jako je Čapkův Loupežník, Werichova Lakomá Barka, autorské Dědictví a Erbenův Dlouhý, Široký a Bystrozraký). Výborně napsaná komedie (Ne)prodejné manželky, o dvou obchodních partnerech, kteří prodávají firmu, kupujícím objednají luxusní společnice, s těmi si následně prohodí místo manželky prodávajících, rozehraje se neuvěřitelný kolotoč nedorozumění a záměn se značně lechtivým podtextem… Případné nastudování se neobejde bez režiséra se smyslem pro přesnou stavbu dialogů, situaci, dobré načasování a rytmus, bez herců s citem pro průběžné jednání a schopností nadsázky – a všech tvůrců bez výjimky s vkusem a citem pro míru. Nutno zdůraznit, že režisér Robert Pecha a z herců přinejmenším představitelé dvou hlavních pánských rolí potřebnými schopnostmi disponují; Jiří Škuta a ještě více Martin Hnyk jsou naprosto konzistentní a umějí držet postavu (a je pikantní, že manželky jim hrají jejich skutečné životní partnerky – což může být zrádné, ale tady se to osvědčilo). A tak když si odmyslíme „problémy růstu“ (ne zcela zvládnutý, pro účinkující nový hrací prostor, ve dvou případech neadekvátní kostýmy a ne zcela čisté aranžmá v některých situacích), byli jsme svědky respektuhodného tvaru, který potěšil.

Soubor Jirásek z Olešnice dal sám sobě těžký úkol. Přehlídkové představení Procházkova evergreenu S tvojí dcerou ne v neděli dopoledne bylo premiérou. A protože premiérou naštěstí nic nekončí, v budoucnu čekají tvůrce pod vedením režiséra (a zároveň představitele nejatraktivnější role Luboše) Miloše Marka ještě minimálně tři velké úkoly další – ujasnit si kontext a smysl dialogů a zpřesnit situace (často se jen sedí a konverzuje), srovnat míru stylizace jednotlivých herců (nejmarkantněji se to projevuje v rozdílu mezi „Funesem“ Petrem Tichým, který hraje Rudolfa, a již zmíněného pomalejšího, venturovského Miloše Marka) – a konečně nepředstírat, ale jednat.

Přehlídka probíhala příjemně, členové josefodolského Tyla mají být nač hrdi, navíc měla mírně nadprůměrnou úroveň. Jednotlivá představení uváděli s grácií a humorem Hanka Stuchlíková a Lukáš Frydrych. Lektorský sbor tvořili režisér Petr Hruška, scénograf Miroslav Král, dramaturgyně Petra Richter Kohutová a herec Karel Vlček. Poprvé v historii josefodolské přehlídky se udělovala z podnětu Vlaďky Koďouskové cena diváka. V rámci zahajovacího večera udělil Svaz českých divadelních ochotníků s partnery čestné uznání Václava Klimenta Klicpery za významné zásluhy o rozvoj ochotnického divadla v Jizerské oblasti panu Miloši Rydvalovi, herci josefodolského Tyla a následně Lučanského spolku divadelního, který se také zasloužil o obnovu technického zázemí v divadle v Josefově Dole a nově v Jiřetíně pod Bukovou.

Těším se na příští josefodolskou přehlídku – dá-li pánbůh, dosáhne v roce 2023 úctyhodných Kristových let. Přeji jí soubory se stejnou mírou nadšení a lásky ke kumštu, jakou měly ty letošní, pořadatele s energií a pevnými nervy a množství kultivovaných diváků.

A nakonec děkuji Lukáši Frydrychovi za precizní zápisy z rozprav s porotou, které posloužily jako základ tohoto článku.

Výsledky přehlídky:

Čestná uznání

Tomáši Milatovi za interpretaci šansonu v inscenaci Třikrát s Leacockem Sousedského divadla Velká Bukovina

Darině Martinovské za zpracování tématu inscenace Láska od Mohelky Hodkovického amatérského divadla Hodkovickému amatérskému divadlu za výpravu inscenace Láska od Mohelky

Martinovi Vele za roli Vojtěcha v inscenaci Láska od Mohelky Hodkovického amatérského divadla

Filipu Zielinskému za roli Mlynáře v inscenaci Láska od Mohelky Hodkovického amatérského divadla

Olze Psotové za pedagogické vedení souboru MALIS

Haně Plškové za pět postav telenovely v inscenaci Rocker a dvě staré dámy souboru Havlíček Zákupy

Robertu Pechovi za režii inscenace (Ne)prodejné manželky DS TJ Sokol Roprachtice

Jiřímu Škutovi za roli Stanleyho Bigleyho v inscenaci (Ne)prodejné manželky DS TJ Sokol Roprachtice

Hodkovickém amatérskému divadlu za inscenaci Láska od Mohelky

Ceny

Nikole Domácí za roli Dorotky a režii inscenace Láska od Mohelky Hodkovického amatérského divadla

Ladislavu Valešovi za scénář a režii inscenace Za prkennou ohradou MAlé LIbochovické Scény (MALIS)

Štěpánce Cimrmanové za herecké ztvárnění Jindřicha a dalších postav v inscenaci Za prkennou ohradou MAlé LIbochovické Scény (MALIS)

Štěpánu Belžíkovi za herecké ztvárnění Jindřicha a dalších postav v inscenaci Za prkennou ohradou MAlé LIbochovické Scény (MALIS)

Kristiánu Valešovi za herecké ztvárnění Jindřicha a dalších postav v inscenaci Za prkennou ohradou MAlé LIbochovické Scény (MALIS)

DS TJ Sokol Roprachtice za dramaturgii – první uvedení komedie (Ne)prodejné manželky v českém jazyce

Robertu Pechovi za scénu inscenace (Ne)prodejné manželky DS TJ Sokol Roprachtice

Martinu Hnykovi za roli Normana Harrise v inscenaci (Ne)prodejné manželky DS TJ Sokol Roprachtice

DS Jirásek Olešnice za dámské kostýmy v inscenaci S tvojí dcerou ne

Za inscenaci Za prkennou ohradou MAlé LIbochovické Scény (MALIS)

Skokan roku

Láska od Mohelky – Hodkovické amatérské divadlo

Cena pořadatele

Láska od Mohelky – Hodkovické amatérské divadlo

Cena diváka

Za prkennou ohradou – MALIS

Popis fotografií:

Hodkovice – zleva Filip Zielinski (Mlynář), Karel Kyksa (Rychtář), Petr Kamenský (Čert) a Nikola Domácí (Dorotka)

Olešnice – Petr Tichý (Rudolf) a Miloš Marek (Luboš)

Roprachtice – Milena Nosková (Sabrina), Martin Hnyk (Norman Harris) a Radka Lakyová (Valerie)

Velká Bukovina – Třikrát s Leacockem. Zleva Tomáš Milata, Kateřina Ehrlichová, Jiří Postler, Karel Krejčí a Tonička Postlerová

Zákupy – zleva Mirek Izera (Robert), Jana Benešová (Kamila), Eva Mocková (Zita) a Hana Plšková (Agnes)

Foto Karel Stuchlík

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:

Hodkovice-njd8b Jirasek-Olesnice-fog17 Roprachtice-lm7g6 Velka-Bukovina-133oq
Zakupy-5ypg1