Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Kaškova Zbraslav 2017 čili přehlídka s jídelní koncepcí

Zahraj ty Ejsíky! Broukovcovo Kamdivadlo Autor: archiv přehlídky

V sobotu 25. listopadu 2017 se konala přehlídka Kaškova Zbraslav, kterou pořádá Amatérská divadelní asociace.


Jejími duchovními rodiči byli manželé Smrčkovi a v roce 2012 se změnila její koncepce v duchu letošní uvítací řeči moderátora Josefa Šedivého: „Toto je přehlídka, na níž jde o kulturu až v druhé řadě. V první řadě jde o jídlo.“ A tak soubory od té doby přivážejí do Kaškova divadla nejen své inscenace – podle propozic krátké činoherní útvary a jednoaktovky, jejichž stopáž nepřesahuje 45 minut – ale i vlastní kulinářské výrobky. Obojí hodnotí nikoli porota, ale přítomní diváci a zástupci ostatních zúčastněných souborů. A přestože by člověk očekával přehlídku sousedskou, tedy především pohodovou a bez ambicí, přinejmenším letos se dočkal i co do divadelní kvality několika příjemných překvapení.

Šestici krátkých scénických útvarů zahajoval Divadelní spolek Proměna. Podle scénáře Heleny Kubů … pozvi mne dál vystavěla režisérka Eva Stanislavová s pomocí čtyř zralých dam a jedné (podle záměru) neidentifikovatelné černé figury tragikomedii o tom, kterak se vyrovnáváme se stářím a se smrtí. Představení mělo především terapeutický charakter – a to pro účinkující i pro diváky – a přestože trpělo žánrovou nevyhraněností, objevilo se několik silných obrazů: několikaminutová etuda představitelky Zdeny, která se snaží sama sebe přinutit vstát z postele pomocí odpočítávání „mám – nemám“ na prstech u rukou a poté i u nohou (co kdyby to vyšlo jinak…) nebo komunikace se Smrtí prostřednictvím příčné flétny představitelky Slávky Jarmily Šimonové (Smrt odpovídá na kontrabas).

Divadlo Refektář uvedlo aktovku Analfabet srbského autora Branislava Nušiće, z jehož odkazu se na našich scénách objevuje především Paní ministrová nebo Truchlící pozůstalí. Třicetiminutový scénický vtip o poměrech v jedné kanceláři, kde řeší, co asi tak může znamenat slovo „analfabet“ a jak odpovědět na dotaz vyšší moci po jeho výskytu ve spravované oblasti, funguje díky přesnému typovému obsazení (obzvláště Lukáš Mejsnar, jehož Náčelník se ve výrazu pohyboval někde mezi hejtmanem z Revizora a velkým šéfem z Koncertu V…, a Martin Churavý jako Mika jsou neodolatelní), poučenosti režiséra Vladana Milčinského o výstavbě situací a gagů, přesnosti v jejich provedení – a také výsledku posledních voleb, které obdařily zdánlivě neškodnou hříčku výjimečnou aktuálností. Atmosféra v divadle připomínala až děsivě spiklenectví účinkujících s diváky z poloviny osmdesátých let, obecenstvo se bavilo, dozvědělo se, cože znamená ve skutečnosti „ananas“, a spokojeně přikusovalo oranžovo-růžovou bábovku maminky jedné z účinkujících.

Představení Zahraj ty Ejsíky! Broukovcova Kamdivadla je představení se závažným tématem a výborně napsanou předlohou, vtipné, divadelně zajímavé, autenticky odehrané a všemi přehlídkami mazané (od Kaznějova a Děčínské brány přes Volyni až po KDP ve Vysokém nad Jizerou a poděbradský FEMAD). Navštívilo ho nejvíce zbraslavských diváků a bavily se i děti v předních řadách; ti, kteří představení viděli dříve (a nebylo jich málo), konstatovali, že šlo o mimořádně zdařilou reprízu. Autor a interpret Jaroslav Střelka v debatě přiznal, že nikdy nic nepodepsal (což vzápětí popřel, když podepsal doklad o cestovném) a že neměl kapelu rockovou, ale folkovou.

Čenkovské Divadlo za vodou přivezlo Bílou paní své dvorní autorky Ludmily Boudové s několika „nej“ – nejrozsáhlejším obsazením (šestnáct herců), největším generačním rozpětím účinkujících (od dětí mateřskou školkou povinných po 60+), největším žánrovým rozkročením (od bulváru po muzikál) – bohužel také největším překročením časového limitu (o 40 minut) a největším počtem diváků, kteří opustili hlediště před koncem (nepočítáno). Debata po představení se točila zejména kolem nezbytnosti a funkčnosti používání vulgarit na divadle.

Opuštěná Eduarda Basse v podání Žumpy u Nučic neurazila, ale potěšila. Dvacetiminutový dialog nevěrného manžela s neméně nevěrnou manželkou je spíše sledem tří etud a staví na falešném očekávání diváků – ukazuje se, že emočně vypjatý dialog je pouze zkoušen dvěma herci na několikero způsobů. Příležitost herecky se vyřádit byla vcelku naplněna.

Poslední Festival pro náročného diváka karlínského Divadla Amatérů vycházel z estetiky trapnosti. Parodie na prestižní festival, včetně trapných postav (prkenný moderátor, porotkyně sbírající politické body, porotce mimoň nebo protivný technik, který umí hindsky) a neuvěřitelných scénických útvarů a jejich komentářů (spor o Musim, hru cca o patnácti replikách, mezi dvěma autory; absurdní hříčka o zmizení rodiny, jejíž členy hraje jediný herec, jenž vzápětí také zmizí; parodie na divadlo poezie, která by pravděpodobně obstála jako vážný účastník reálných přehlídek, nebo interpretace Sandokana mezi melodramem a operetkou) nicméně ukázal, že soubor rozumí tomu, co dělá, a že má velmi sympatický smysl pro hraní si.

Vítězi letošní Kaškovy Zbraslavi se stalo Divadlo za vodou Čenkov za zelňáky se škvarkama a Divadlo Amatérů za slané pečivo „Do pusy“. A zbyl pocit, že minimálně polovina zúčastněných by obohatila kteroukoli soutěžní přehlídku (Ejsíci už to dokázali, Analfabet a Festival by to dokázat mohli).

Autor: Petra Kohutová