Na Hronově premiérově (vol. 04)
Jestli stále čtete tento blog, tak je to chvályhodné. Mně se toho totiž na hronovské přehlídce nedaří moc přečíst ani stíhat „ochutnávky“ všech doprovodných akcí, jimiž je Hronov vyhlášený. Nu, což… ještě zbývá několik dní.
Na semináři jsme měli trochu volněji, mohli jsme dospávat noční práci. Večer se mi podařilo prozkoumat jednak místní výbornou cukrárnu na náměstí s točenou zmrzlinou, jednak jsem díky jaroměřským účastníkům mohl konečně pořádně navštívit vyhlášený Triton. Dobré víno, setmělý park, plno hloučků okolo rozsvícených svíček, příjemná živá hudba kytary, trumpety a občas i saxofonu, k tomu vzácná společnost známých tváří a teplý večer – co víc si přát. Hronov denně nabízí desítky možností, žije se od rána až do rána. Kdo chce stíhat maximum, musí přes den alespoň lehce relaxovat. Ale popravdě řečeno, dělá se těžce. Tak připíjím na vaše zdraví!
* Čtvrtý divadelní den – úterý 2. 8. – se pro mne nesl ve dvou liniích. První z nich byla taneční vystoupení v rámci bloku Tanec, tanec… Díky pěti choreografiím jsem měl možnost zhlédnout a zažít silné vizuální obrazy, pohybovou obratnost tanečníků, souhru i prolnutí s nezvyklým hudebním podkladem. Nejsilnější emoce mi vyvolala choreografie Modlitba za svobodu Ludmily Rellichové z TS Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Vynikající práce s detailem, minimalistickým pohybem, napětím i prostorem, a to nemluvě o působivé práci se světly, jsou prvky skládající mráz-na-zádech vyvolávající pocit.
Experiment ψ brněnského souboru Mámení Lužánky nabídl netradiční sondu do současného vnímání „vylepšovaných“ lidí (plastikou, tetováním…). Všichni lidé přeci touží po štěstí. Chybí-li, je nutné tomu napomoci zvnějšku. Hrozbou pak je vznik „hvězd“, které zazáří na své pouti jenom krátce, a pak už o nich neuslyšíme. Bude pak štěstí naplněné? Na to však již inscenace odpověď nedává.
Mostecký soubor Reserve sáhl při výběru předlohu skutečně hluboko – až do starověkého Řecka, až k Aristofanovi, až 2400 let zpět. Hra Jezdci patří mezi satirická díla, a tak k němu i soubor pod vedením Pavla Skály přistoupil: děj se odehrává v zašpiněné hospodě, s ředěným pivem a nespokojenými obyvateli, kteří snovají revoluce, aby se měli o trochu lépe. Díky tomuto nastavení je inscenace aktualizována a představy vizualizovány. Využívá se archaický překlad, který dává slovo do kontrastu s místem akce. Herecká složka je redukována i nadmírou textu. Přesto sdělení je jasné – zvlášť v době blížících se voleb – lid si vybere toho, kdo se mu bude více podbízet a chlácholit, nikoli dle schopností kandidáta.
Convivium ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř přivezl Viktorku. Osudy této literární postavy inscenátoři dramaturgicky propojili s osudy Boženy Němcové. Diváci sedí v kruhové aréně, uprostřed osamocená aktérka – Viktorka, která je držena společností a navíc i trnovými pruty na podlaze. Každý detail je významotvorný, každá replika hraje, každý pohled vybízí k úvodnímu tanci, kdy Viktorka odmítá muže. Až na jednoho, až na vojáka, který je však fyzicky nepřítomný. Partnery hlavní herečce dělá sbor ukrytý mezi sedícími diváky, ten také motivuje přihlížející k interakci (tanec, zpěv, dotazování se). Hlavním scénografickým prvkem je malovaná truhla, s níž se aktivně pracuje, na závěr slouží jako podstavec pro sochu Boženy Němcové (se vztyčeným prostředníkem vůkol). Viktorka je vysoce propracované dílo a poskytuje komplexní divácký zážitek.
Autor: Josef Pekárek
