Na Hronově premiérově (vol. 05-06)
Jiráskův Hronov je již za svou polovinou a mě nějak docházejí síly. Už pomalu vynechávám psaní a čas věnuji dospávání, odpočinku a snaze uvnímat všechna divadelní představení. Ještě se držím na nohou. Možná mi k tomu pomohlo i volnější tempo na semináři, kdy jsme se namísto fyzické vyčerpanosti přesunuli k vyčerpanosti psychické. Určitým předělem se stala středeční masáž a čtvrteční čas na individuální konzultace nad jednotlivými možnosti, jak performovat sebe.
K radosti a energii napomohlo i setkání s několika dobrými známými, kteří se tady na Hronově čas od času objevují. Skrze docházející síly jsem ještě neměl možnost zastavit se a poslechnout si festivalové minuty na schodech divadla, zatančit v noci nad sklenkou vína u Tritona či proběhnout tryskajícími proudy fontány na náměstí. Avšak jestli bude tropické počasí pokračovat, doplazím se až tam. Zato si dopřávám v krásně klimatizované místnosti noční Klub divadelních rváčů, který se stává noc co noc pichlavějším, ironičtějším a hloubavějším. * Pátý den (středa) nabídl divadelní fenomém Poslední trik Georgese Meliése od Divadla Drak z Hradce Králové, o němž není – ani o představení, ani o divadle – jistě potřeba nic dodávat. A jestli neznáte, tak to rychle napravte.
Blok z Mladé scény představil studentský pohled na život Marie Montessori ve vztahu se současnými negativními zkušenostmi ve školství. Maria M. od PolaroID z Brna. Nejzásadnějším okamžikem pro mne bylo určení mezi jevištní výpovědí a vyprávěním studentů o svých zážitcích, a to mimo roli. Jevištní a civilní řeč mají odlišné zdroje působení na diváka. Hlavním scénografickým prvkem bylo světlo (včetně stínohry).
Druhé představení Hawklinská nestvůra od ZUŠ B. Jeremiáše z Českých Budějovic vycházela z předlohy R. Brautigana. Forma westernového hororu byla plná nonsensových spojitostí a situací. Herci udrželi výbornou stylizaci grotesky i přes značnou délku celého tvaru.
Divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou uvedl Havlovu Vernisáž. Absurdnost byla dovedena do nejmenších detailů v hereckém projevu i scénografii (jež byla aktualizována o obraz současného prezidenta, s nímž bylo komunikováno). Jednalo se o čistý divadelní tvar. Oproti tomu Záblesk Společnosti bloumající veřejností z Turnova představil anekdotu plnou (více méně zdařených) gagů. Příběh je vztahuje k trojici slepců, z nichž milenecká dvojice je přistižena manželem v posteli. * Šestý den (čtvrtek) představil blok nominantů z Otevřeno Kolín, v němž jde o pohybové divadlo. Byl jsem překvapen, že ze čtyř představení jsou tři „taneční“. Největší zážitek mi poskytlo TS Puls SVČ Opava s choreografií Úhel pohledu. Výrazná zde byla práce s různými rámy, které byly nasvěcovány tak, že si divák připadal jako v magické galerii. Na druh straně pantomimické představení Karma se nechalo inspirovat čarodějnickými procesy na Šumpersku, které dalo do vztahu se současnou problematikou „me too“. Vše bylo podřízeno hudebního rytmu a klapalo na výbornou.
NordOst z Divadla v Řeznické přivezl divadlo vyprávění o čečenském teroristickém přepadení moskevského divadla v roce 2002, kdy byl zpochybněn zásah policie. Sledujeme silné zpovědi tří žena – teroristky, divačky a lékařky, která má uvnitř své dítě. Výborná práce s temporytmem a napětím podporuje i jednoduchá scénografie budíků, na nichž jsou uvázány balónky.
Racek zinscenovaný Divadlem RADAR/Hrobeso z Prahy podle mého nenabídl hlubší zájem o vnitřní život Čechovových postav. Přiznávám, že jistou vinu na tom mohla být i dvouhodinová stopáž představení, která v parném a dusném sále nepodporovala diváky z vyšší vnímavosti, zvlášť v druhé polovině přehlídky.
Autor: Josef Pekárek
