Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Na Hronově premiérově (vol. 07)

Scény Kralupy: Máma Autor: Ivo Mičkal

Je pátek, předposlední přehlídkový den na Hronově. Práce na skvělém semináři Performovat sebe s Braňo Mazúchem dochází vrcholu. Ještě jednou se všichni účastníci workshopu společně vrháme do cvičení zaměřeného na fyzické vyčerpání a očištění se od překrývajících nánosů kulturních sebeobrazů.


Lektor zvolil hodinové poskakování snožmo, kdy skrze měnící se rytmus a tempo mělo docházet k dialogům mezi seminaristy navzájem. Vznikaly tak dílčí mizanscény a „rozhovory“. Po skončení cvičení se odehrály závěrečné skupinové performance, při nichž se zúročily všechny dosavadní cvičení a zkušenosti. Sáhli jsme si na dno, odhodili jsme masky, poznali jsme niterní životy ostatních a zvědomili jsme si svá témata. Jednou větou – masakr, který by si zasloužil opakování! * Další den nabídl opět čtyři představení. Divadelní spolek Vojan Libice nad Cidlinou zinscenoval hru Popel a pálenka. Jde o situační komedii s dílčí záměnou postav. Bohužel musím napsat, že pro mne byly slabé všechny stránky představení – herecká excitace, přehrávání nebo špatná srozumitelnost. Každopádně si hra nalezne své diváky, mezi něž však patřit nebudu.

„Meotarový guru“ Tomáš Hájek z Bažantovy loutkářské družiny v Poniklé přivezl inscenaci Andrée. Hra sleduje snahu dobýt severní pól za pomoci balónu plněného heliem. Drobnými náznaky je dáváno najevo, že celá výprava skončí neúspěšně a tragicky. Loutkářské výrazové prostředky nabízejí uvolnění, humor, avšak dostávají se zároveň do kontrastu se zmarem cestovatelů.

Divado My z Plzně uvedlo Svatou hlavu, „one-men“ experimentálně pojaté představení s pohledy do života jednoho psychotického muže, který zároveň trpí obsedantně kompulsivní poruchou. Inscenace se nesla ve skvělé práci s textem a jazykovou dikcí v podání Františka Kasky. Nepostrádali jsme ani vtipné ani mrazivé okamžiky. Jeden z nejsilnějších zážitků přehlídky.

To samé platí pak o hře Máma říkala, že bych neměla ze Scény Kralupy. Čtyři ženy na jevišti nejprve řeší v roli malých děvčátek, jak zabít mámu. Střihem se přesouváme do dějin jedné rodiny, v nichž sledujeme čtyři generace žen a jejich výchovu dcery, vzájemnou komunikaci a následné důsledky pro vnímání následujícího pokolení. Inscenaci využívá výborně všechny výrazové prostředky a nabízí divákovi silné sdělení a zážitek. Vychází se přitom z předlohy od Charlotte Keatley, po níž jistě sáhnu pro podrobnější studium tématu.

Autor: Josef Pekárek