Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Piknikování ve Volyni

DK Jirásek Česká Lípa: S vyloučením veřejnosti Autor: archiv souboru

Divadelní piknik Volyně je celostátní přehlídkou amatérského činoherního a hudebního divadla, která letos v létě oslavila třicet let od svého založení. Poslední roky ji sice provází nepříznivá globální situace, i tak si však zvládá udržet svůj půvab a nadále vzkvétá – letos již podruhé v čele s ředitelkou festivalu Marií Banákovou.


Jelikož se jedná o značně komorní festival (ve srovnání například s Jiráskovým Hronovem), mohou se zde v přátelské atmosféře a bez ostychu setkávat tvůrci s diváky či s porotci. Mimo neformální debaty se téměř po každém představení každoročně koná i moderovaná, odbornější diskuze s porotci, kterými se pro letošní rok stali scénografka Kateřina Baranowská, režisér Adam Doležal, dramaturg Miroslav Ondra a režisér Štěpán Pácl.

Kromě rozprav o divadle nabídl festival ve Volyni i rozmanité semináře vedené profesionály z oboru. V letošním roce se tak zájemci mohli účastnit hereckého semináře s pedagožkou z DAMU, Hanou Frankovou nebo dramaturgického semináře s dramaturgyní Janou Sloukovou.

Pro „uzavřenou společnost“ se již čtvrtým rokem konal i Kurz praktické režie vedený režisérem Milanem Schejbalem společně s dramaturgem Luďkem Horkým a dramaturgyní a herečkou Kateřinou Fixovou. V tomto semináři se účastníci učí nejen chápat a praktikovat principy divadelní režie, ale součástí je i rozvíjení kritického smýšlení v rámci diskuzí o představeních či inscenování zvolených ukázek seminaristů. Mimo jiné se někteří ze seminaristů podíleli na formování letošního programu, do kterého přispěli (ať už herecky či režijně) svou inscenací.

Řeč je například o českolipské inscenaci S vyloučením veřejnosti na základě dramatu Jeana-Paula Sartra v režii seminaristy Štěpána Kňákala. Jednalo se o jednu z nejpovedenějších ukázek funkční dramaturgie, propracované režie a precizní práce s hercem. Diváci seděli kolem sterilně bílého, čtvercového prostoru, jehož součástí byla tři topení, klika, nůž na papír a zvonek. V tomto prostoru pak figurovali čtyři herci (Kristýna Kňákal Brožová, Jiří Kratochvíl, Tereza Šťastná a Vít Šťastný), jejichž zásadním úkolem bylo udržet si diváckou pozornost a společně s tím srozumitelně předat myšlenky tohoto náročného textu. Ve finále se jednalo o velmi povedený kus, kdy byla existenční filozofie Jeana-Paula Sartra podána pochopitelnou formu, které dominovaly vyvážené a výborně ztvárněné herecké výkony všech aktérů.

Další inscenace s názvem Hrnečková Karkulka pocházející od absolventa kurzu praktické režie, mosteckého režiséra Pavla Skály, se hrála v rámci doprovodného programu. Tento roztomilý počin vtipně a funkčně manipuloval s nádobím jako s loutkami, které vyprávěly příběh o Karkulce, zatímco se paralelně připravovalo těsto na bábovku. Ta byla v upečené formě šťastným koncem celého představení.

Mimo absolventy Kurzu praktické režie se objevila i známá jména, jako jsou členové souboru Divadla Radar, který je na festivalu známou stálicí. Letos přijeli na festival hned se dvěma inscenacemi od dvou různých režisérů. První z nich byl Racek Antona Pavloviče Čechova v režii dramaturga Luďka Horkého. Do pompézní scény ověšené záclonami s předscénou v podobě bazénu byly vloženy postavy trpící tíhou života a „čechovovskou nudou“, v níž je žití bolestně nudné. Pocit utrpení byl zachycen půvabně, ačkoliv hudební, líbivé přechody obraz starého ruského venkova značně tříštily.

S druhým radarovským představením přijel režisér Lukáš Křížek, který zpracoval drama Franka Wedekinda – Probuzení jara. Silný příběh o dospívání a objevování vlastní sexuality byl místy ztvárněn až naturalisticky. Půvabně působící scéna s monumentální houpačkou se ovšem stala zdrojem obtíží, jelikož její velikost komplikovala pohyb na scéně a především možnosti, jak ji využít. K porozumění inscenace nepřispěla ani komplikovaná symboličnost, která byla náročná na rozklíčování, díky čemuž pak působily motivace některých postav a jejich akce nesrozumitelně. Je škoda, že dílo nebylo diváku více nakloněno, protože jako sled obrazů fungovalo dobře, ale ke komplexnějšímu pochopení obsahu by bylo třeba vidět inscenaci minimálně ještě jednou.

Jedním z dalších dramat zachycující spíše tragičtější příběh zpracoval soubor Rádobydivadla z Klapý v režii Jaroslava Kodeše. Inscenaci s názvem Jacobowski a Stjerbinski, která je autorskou adaptací románu Franze Werfela, pojednává o Židu Jacobowském (Ladislav Valeš) a antisemitském plukovníkovi Stjerbinském (Pavel Macák), kteří na sebe při útěku z Němci okupované Francie během druhé světové války náhodou narazí a jsou donuceni spolupracovat, aby se zachránili. Ačkoliv se příběh odehrává na půdorysu války, tvůrci inscenace ji protknuli anekdotickými, až bizarními situacemi, díky kterým je tíživá aktuálnost odlehčena. Originální téma je nicméně zatěžkáno rozvíjením příběhů epizodických postav, čímž se nejen rozmazává hlavní dějová linka hlavních hrdinů, ale inscenace se tak stává příliš dlouhou.

Závažná témata byla dramaturgií festivalu vyvažována těmi komediálními. Na prvním zahajovacím večeru se tak objevila satirická adaptace novely Saturnin Zdeňka Jirotky v podání divadelní společnosti Vltavan Týn nad Vltavou v režii Daniela Hnáta. Inscenace byla původně zamýšlena pro otáčivé hlediště, což jí v kamenném divadle dost ublížilo – zdlouhavé momenty ticha, které by ve venkovních prostorách vyplnila jednotlivá otočení, na jevišti ve Volyni pouze značně retardovaly temporytmus. Komediálních situací se díky předloze naskytlo mnoho, ale jen některé se, kvůli ne zcela zdatnému vypíchnutí point, podařilo naplnit. Inscenace tak spoléhala na karikaturní ztvárnění tety Kateřiny (Dana Janoušková) a Milouše (Jiří Netík), která se bohužel brzy vyčerpala.

Z trochu jiného humorného ranku přišla absurdní hříčka Zvíře v režii Tomáše Trumpeše z Divadla Naboso. V tomto podivně bizarním příběhu jsme se setkali s rodinou, kam se po dlouhé době vrátila dcera a přivedla si životního partnera – pandu. Rodina byla rázně proti, a tak přes noc medvěda zamordovali a připravili si jej k obědu. Originalita inscenace spočívala (kromě obskurního příběhu) v tom, že režisér/vypravěč zde naplňoval funkci aktivní postavy – z reproduktoru komentoval, jak by herci měli nebo neměli hrát či poručil několikeré opakování jedné a té samé scény. Mezi jeden z výrazných komických prvků patřilo vystoupení ne příliš atraktivní druhé dcery (Jan Bařinka), která musel(a) neustále chodit přes celou scénu, aby zahrál(a) klavírní mezihru v podobě jednoho akordu ze skladby „Milostné zvířátko uděláme z vás“ z Prodané nevěsty. I přesto, že stopáž inscenace byla relativně krátká, další krácení, aby vynikla bizarní pointa, by bylo jen ku prospěchu.

Komediálními skvosty první části festivalu byly inscenace Dokud se tančí souboru ŽAS v režii Stanislavy Kočvarové a Záblesk souboru Společnost bloumající veřejnosti v režii Jana Marka. Dokud se tančí pojednávalo o skupině postarších dam, které se po padesáti letech sejdou, aby si připomněly své mládí a rozkryly, jak se vyvíjel jejich život. Zároveň však byly konfrontovány se současným světem v podobě mladé hubaté servírky a roztodivných tanečníků přicházejících z vedlejší místnosti. Hořkosladkou inscenaci vyplnila spousta překvapivých komických momentů, a ačkoliv se místy jevila zdlouhavě (hlavních hrdinek je sedm), pokaždé se dokázala vyhoupnout zpět do hravého tempa a neztratit pozornost publika.

Pravděpodobně nejhumornějším počinem byla inscenace Záblesk, kratičká anekdota vypovídající o milostném trojúhelníku, který přišel s atypickým zvratem – všechny tři postavy byly slepé. Tvůrci si s touto premisou vynikajícím způsobem vyhráli, a tak vznikla spousta zábavných situací, díky kterým měl tento decentní kousek poutavý tah až do samého konce.

Divadelní Piknik Volyně mimo jiné ukázal, že divadlo není pouze o inscenacích. Součástí programu se letos stal i překladatel Filip Krajník, který pro publikum připravil přednášku o svém novém překladu Hamleta. V ní srovnával svůj překlad s překlady Martina Hilského, Jiřího Joska nebo Erika Adolfa Saudka a vysvětloval, v čem se liší. Jeho dílo bylo využito v Jihočeském divadle, kde se od dubna tohoto roku uvádí stejnojmenná inscenace v režii Jakuba Čermáka.

Měla jsem možnost zdokumentovat pouze několik prvních dní volyňského Pikniku, festivalové veselí pokračovalo až do sedmého června, kdy porota vybrala nejlepší inscenace, které tak dostaly možnost zavítat na snad nejvýznamnější amatérskou přehlídku – mezinárodní festival činoherního, pohybového a experimentálního divadla Jiráskův Hronov, aby se zařadily mezi to nejlepší, co vzniklo v rámci roku 2022 na amatérské scéně.

Na Nové, Volyně – Divadelní společnost Vltavan: Saturnin. Režie, dramatizace a úprava: Daniel hnát, scéna: Luděk Švehla, kostýmy: Květa Hla Shwe, Ilona Masojídková, hudba: Patricie Sýkorová, Anna Sýkorová, Ivan Sýkorová, Jiří Hanuš, Robert Schuster. Hrají: Jaroslav Mrzena, Petr Toman, Daniel Hnát, Kateřina Mezerová, Luděk Švehla, Ivan Sýkora, Dana Janoušková, Jiří Netík, Anna Sýkorová, Rozára Sýkorová, Jiří Bergler, Eva Chvojsíková, Patricie Sýkorová, Gabriela Dušková, Milan Menší. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 30. 6. 2022.

Na Nové, Volyně – Ženský Amatérský Spolek: Dokud se tančí. Režie a scénář: Stanislava Kočvarová, scénografie: Stanislava Kočvarová, Vojta Vrtek, choreografie: Vendula Kostohryzová. Hrají: Milena Krbílková, Ivana Bartošová, Ludmila Koutská, Marie Erbenová, Kateřina Madarásová, Irena Zlámalíková, Alena Hálová, Barbora Liebig, Eliška Čepová, Lenka Fuxová, Olga Houšková. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 30. 6. 2022.

Na Nové, Volyně – Divadlo RADAR/Hrobeso: Racek. Režie: Luděk Horký, dramaturgie: Jana Slouková, scéna: Jakub Baran, kostýmy: Lucie Wildtová, hudba: Mikuláš Adam, Filip Beitl, Tomáš Černý, Anna Poláková, herecká spolupráce: Jiří Panzner, texty písní: Luděk Horký a Jana Slouková, světla: Veronika Šternová, zvuk: Michael Simandl, Jan Daniel, Matěj Horáček. Hrají: Markéta Šedivá, Prokop Vopařil, Ondřej Pečený, Anna Poláková, Adam Ondřich, Běla Bílková, Kateřina Tvrdíková, Radek Šedivý, Johan Klesal, Luboš Přívozník, Filip Beitl, Mikuláš Adam, Tomáš Černý. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 1.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Rádobydivadlo: Jacobowski a Stjerbinski. Dramaturgie: Petra Richter Kohutová, režie: Jaroslav Kodeš, návrh scény a kostýmů: Miroslav Král, realizace scény a kostýmů: Olga Psotová, Eva Kodešová, Jaroslav Kodeš, hudba: Jiří Cendra, hudební doprovod: Anna Kodešová, Tomáš Hornof, Jiří Chadraba, světla a zvuk: Jan Kaška, Vít Líbal, Pavel Hurych. Hrají: Lenka Svobodová-Šťastná, Ladislav Valeš, Pavel Macák, Rosťa Soukup, Pavel Panenka, Dana Cedrová, Vít Líbal, Liběna Štěpánová, Anna Kodešová, Jana Dobrovodská, Lukáš Burda, Jonáš Filip, Luboš Fleischmann, Jiří Chadraba, Jakub Ružbatský, Tomáš Hornof, Kristián Valeš. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 1.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Společnost bloumající veřejnosti: Záblesk. Režie: Jan Marek. Hrají: Alena Tomášová, Jakub Chundela, Jan Marek. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 1.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Brambůrky: Hrnečková Karkulka. Režie a scénografie: soubor. Hrají: Pavel Skála, Veronika Bíbová, Barbora Gréeová, Lucie Trilčová. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 1.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Divadlo RADAR/Za oponou: Probuzení jara. Režie: Lukáš Křížek, scéna: Vojtěch Jelínek, kostýmy: Barbora Heřmánková, hudba: Tomáš Černý, Matouš Martínek, světlo: Matěj Horáček, zvuk: Bibi Stevens. Hrají: Karolína Klempířová, Jan Plíva, Michael Simandl, Gabriela Alexandrová, Johana Gorenčíková, Barbora Smolíková, Jan Kašík, Ondřej Vaněk, Eliška Toperczerová, Kateřina Urbanová, Johan Klesal, Matouš Martínek. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 2.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Divadlo Naboso: Zvíře. Režie: Tomáš Trumpeš. Hrají: Martin Kolář, Jaroslava Šimáková, Ludmila Čerbáková, Jan Bařinka a Tomáš Znamenáček. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 2.7. 2022.

Na Nové, Volyně – Divadelní klub Jirásek: S vyloučením veřejnosti. Režie a scéna: Štěpán Kňákal, dramaturgie: Lukáš Křížek, kostýmy: soubor, hudba: Psí vojáci. Hrají: Vít Šťastný, Kristýna Kňákal Brožová, Tereza Šťastná, Jiří Kratochvíl. Hráno v rámci festivalu Divadelní piknik Volyně 2.7. 2022.

Autorka je frekventantkou Kurzu praktické režie, píše rovněž pro Divadelní noviny – poz. red.

Autor: Veronika Holečková