Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Přelet nad loutkářským hnízdem no. 04

Přelet nad loutkářským hnízdem 2022 Autor: archiv festivalu

Neděle uzavřela festival Přelet nad loutkářským hnízdem, na programu však zůstalo ještě několik zajímavých inscenací z dílny profesionálních i amatérských souborů.


Jedním z nich bylo představení Nilas a tisícihlavé stádo pražského divadelního uskupení Loutky bez hranic. Už samotný úvod vypadal velmi zajímavě. Pohádka se totiž zásadně hraje ve stanu, nejen kvůli navození pocitu, jako bychom odcestovali na daleký sever, kde se celý děj odehrává, ale také z důvodu využívání stínohry. Na povrch tedy vyvstala otázka, jestli se do stanu všichni vejdeme. Nakonec se to naštěstí podařilo a inscenaci si tak nemusel nechat ujít nikdo ze zvědavých diváků.

Celý prostor dýchal atmosférou mrazivého severu a tematické byly i kostýmy hereček Dory Bouzkové a Terezy Černohorské, které poutavým způsobem vyprávěly příběh chudého Nilase pocházejícího z osady pastevců sobů. Nilas byl pracovitý chlapec, který měl opakovaný sen o krásné elfí dívce. A ta se také stala jeho osudem.

Účinkující dokázaly poutavým způsobem vtáhnout všechny přítomné do děje a částečně do hry zapojily i nejmladší diváky. Zdařile kombinovaly vodění loutek, jejichž vizuální stránka se velmi povedla, s již dříve zmiňovanou stínovou projekcí na stěnách stanu. Po celou dobu tak bylo na co se dívat a na samém konci přišlo i ponaučení, že sliby se mají plnit a naše blízké bychom měli respektovat takové, jací ve skutečnosti jsou. Stručně řečeno, tato pohádka o velké lásce, zradě a odpuštění si diváky získala.

Další uvedenou inscenací byla Kráva a dědeček amatérského souboru Bubu ze Vsetína. Tento příběh vyprávěl o smutné krávě, která chtěla jet se svými sestřičkami na výlet, ale bohužel se už nevešla do přepravníku. Přeskočila proto ohradník a vydala se za dobrodružstvím na vlastní pěst. Po cestě narazila na hodného dědečka, který se jí ujal, a tak cestovali společně.

Děj pohádky byl poměrně uspěchaný, postavy krávy a dědečka se neustále přesouvaly z místa na místo, ze státu do státu, a tak trochu tomu všemu scházela pointa. Kulisy se střídaly jako na běžícím páse a vyprávění postupně zrychlovalo tak moc, že téměř nebylo možné postřehnout všechny detaily. Díky tomu se však divák prakticky ani na chvíli nestihl nudit. Nejvíce pozornosti získala scéna, kdy dědeček krávě celkem barvitě vysvětluje, jak to funguje na jatkách. Je to sice drastické, ale také, díky částečnému využití stínohry, vcelku zajímavé vyprávění.

Představení disponovalo jednoduchými, a ne příliš nápaditými kulisami vyrobenými z kartonu. Veskrze povedená ale byla loutka dědečka a plyšová postava krávy. Za zmínku stál také příjemný hudební doprovod na ukulele, o nějž se postaral jeden z účinkujících Zbyněk Rohlík. Ten také nejvíce vynikal svým přirozeným projevem a nesporným hereckým talentem.

Autor: Kateřina Mikutová