Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Přelet nad loutkářským hnízdem no. 3

Přelet nad loutkářským hnízdem 2022 Autor: archiv festivalu

K festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem jistě neodmyslitelně patří také představení amatérských souborů. V sobotu jsme jich měli možnost vidět hned několik. Prvním z nich se stala inscenace Myslíš, dědo? v podání souboru Rámus z Plzně. Název i krátká anotace se zdály obestřené tajemstvím, mnoho neprozradily, a tak jsme až do poslední chvíle netušili, co nás vlastně čeká.


Po krátké chvíli však bylo jasné, že se tvůrci pokusili o novátorský výklad příběhu Andersenovy Malé mořské víly. Pohádkové postavy zde představovaly rukavice, ať už pracovní nebo gumové, různě ozdobené a upravené. Seznámili jsme se s rybami v moři, chobotnicí, rybářem Petrem i mořskou pannou Solvínkou. Účinkující však v jednu chvíli postavy vodili po jevišti a ve druhou zase rozhazovali rukama ve vzduchu, jako by postavami byli oni sami a loutky vůbec nebyly přítomné. Tahle skutečnost způsobovala po celou dobu chaos. Příběh se skutečně ze začátku jevil jako pohádka, doprovázely ho písničky o lásce i poněkud infantilní vtipy. V průběhu však nastal nečekaný zvrat a vyprávění se stalo snad až nevhodně drastickým pro dětské diváky. Představení tak celkově působilo, jako by se nemohlo rozhodnout, čím chce vlastně být.

O poznání lépe u diváků dopadla inscenace Andrée z *Bažantovy loutkářské družiny z Ponikl*é. Herec a zároveň i autor díla Tomáš Hájek zde velice zajímavým a neotřelým způsobem vyprávěl dobrodružný příběh švédského inženýra a vzduchoplavce Augusta Salomona Andréeho, který se společně se svými dvěma přáteli roku 1897 pokusil dobýt severní pól pomocí vodíkového balonu.

Tomáš Hájek dokázal obdivuhodným způsobem pendlovat mezi představováním hlavní postavy, vyprávěním příběhu a korigováním projekce na plátně. To bylo totiž stěžejní částí scény. Mohli jsme zde vidět různé dobové fotografie, plány a výkresy, což navozovalo pocit, jako bychom vše sledovali na staré filmové promítačce.

První polovinu příběhu, která se týkala příprav na dobrodružnou výpravu, podal Hájek divákům velmi poutavým a vtipným způsobem, dalo by se říci s až cimrmanovským nádechem. Od druhé poloviny události začaly nabírat na dramatičnosti, tempo vyprávění se zpomalilo a atmosféra zhoustla. Všichni však s napětím sledovali až do konce. Andréeho příběh si tak zcela získal srdce i obdiv diváků.

Autor: Kateřina Mikutová