Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Souborů je málo, překážky jim neklademe

Karel Tomas coby technik divadelního představení Autor: Archiv Karla Tomase

Rozhovor s Karlem Tomasem, odborným pracovníkem NIPOS. Pět let pracoval v ÚKVČ (Ústav pro kulturně výchovnou činnost) na úseku činoherní divadlo (Jiráskův Hronov a přehlídky ve Svitavách a Vysokém n. J., také dva ročníky pozdější Popelky ve Stráži pod Ralskem) a poté od r. 1991 v IPOS, později změněném na NIPOS–pracoviště ARTAMA, kde se zabýval mladým a netradičním divadlem a studentským divadlem. Od roku 1991 organizoval přehlídky Šrámkův Písek, od roku 1995 i divadelní dílny v Šumperku. V letech 2006-07 žil v Anglii a po návratu pracuje opět v NIPOS, kde má na starosti obor pohybové divadlo a pantomima, částečně opět vzdělávací dílny S.M.A.D. v Šumperku a také vztahy se zahraničím. (viz www.amaterskedivadlo.cz)


V českém amatérském divadle se pohybujete dlouhou řadu let, byl jste organizátorem i porotcem mnoha přehlídek činoherních, v NIPOS-ARTAMA máte nyní na starosti obor pohybového divadla a pantomimy (nonverbální divadlo). Můžete přiblížit, jak je na tom tento obor v současnosti? A jaká byla Vaše cesta k této oblasti divadla?

Když jsem v roce 1986 nastupoval na ÚKVČ, byla tu z této oblasti pouze pantomima. Specifikem, pro mě nepochopitelným, bylo, že navíc spadala pod tanec, ne pod divadlo. Měla ji na starosti metodička pro oblast tance. Dříve (do roku 1980) existovala celostátní přehlídka v Litvínově, ale v té době už vlastně nic nebylo. Pantomima byla do začátku osmdesátých let docela silně zastoupena. Následovala několikaletá pauza, která jejímu rozvoji rozhodně neprospěla.

Z ÚKVČ postupně vznikl IPOS, později NIPOS, nejprve jsem měl na starosti činoherní přehlídky v Hronově, Svitavách, Vysokém nad Jizerou, Stráži pod Ralskem a od roku 1991 Šrámkův Písek. Od roku 1995 jsem pak začal spoluvytvářet dílnu v Šumperku a po návratu z Anglie jsem dostal na starosti zahraniční styky, resp. jsem navázal na předchozí práci v této oblasti, hodilo se, že umím jazyky. Na další část úvazku jsem pak převzal pohybové divadlo. V té době už existovalo Otevřeno Kolín, celostátní přehlídka, kterou pořádá Evropské centrum pantomimy neslyšících, důležitou osobou je zde hlavní organizátor Jindřich Zemánek, který coby slyšící mim a režisér pracoval v pantomimě neslyšících, vedl slavný soubor Pantomima S. I. a spoluorganizoval i mezinárodní festivaly pantomimy neslyšících v Brně. Dodnes, pendluje mezi Ústím nad Labem a Brnem a stále tvoří.

NIPOS je tedy od roku 1996 spolupořa­datelem přehlídky Otevřeno Kolín. Pomáhal jsem upravit propozice a celý mechanismus, aby lépe fungoval, vznikala nová struktura. Netvrdím přitom, že všechno už je dokonalé, ale podařilo se nám rozbourat zbytečné mechanismy, které tam dosud byly: různá omezení pro přihlášené (problém s účastí měly např. soubory, které v rámci svého vystoupení použily slovo, délka představení bývala omezená aj.) a podařilo se založit mezikrajové přehlídky – jako předstupně k Otevřenu. Původně jich bylo pět, nyní jsou čtyři, letos však proběhly jen tři. Bohatě to stačí. Bývají to jednodenní přehlídky bez seminářů a dílen, ty se však podařilo rozběhnout v rámci přehlídky celostátní. Celkově je v této oblasti souborů velmi málo. Pohybové, resp. nonverbální divadlo a pantomima je takovou Popelkou Popelek.

Kdo jsou lektoři a porotci těchto přehlídek?

Jsou to buď dříve aktivní mimové (Josef Tichý, Boris Hybner, ale i Michal Hecht, Antonín Klepáč aj.) nebo tanečníci (Jiří Lössl, Veronika Vaculíková…), pedagogové (Ladislava Petišková, Zoja Mikotová) a další odborníci z příbuzných oborů.

Kde hledat soubory, které se účastní nebo by se chtěly účastnit těchto postupových přehlídek?

To je naprosto různé. Existují soubory, ale patří sem i jednotlivci. Nejvíce souborů pantomimy je nyní asi v okolí Brna (trochu to souvisí s tamním Ateliérem divadlo a výchova pro neslyšící JAMU), nebo v jiných centrech, kde školy pro neslyšící existují (Hradec Králové). Ale přihlásit se můžou i soubory činoherní, které mají právě na repertoáru nonverbální inscenaci. Jezdí také žáci konzervatoří, kteří ve volném čase nastudovali pantomimu, atd. Například v Rakovníku dlouhá léta pracoval soubor CUKR, který propojoval pantomimu s žonglováním, ale později se začal zlepšovat řekněme dramatugicky – od klipů, malých tvarů až k větším hříčkám pantomimy s výrazným tématem, sdělením.

Zmínil jste se o seminářích a dílnách v rámci přehlídky Otevřeno…

Původně byla přehlídka velmi konzervativní, žádné vzdělávání kromě veřejných rozborů lektorského sboru neexistovalo. Postupně se při přehlídce podařilo prosadit semináře praktické. Kromě toho například Jindra Zemánek začal pořádat letní seminář v Brně, kdy každý den pracuje jiný lektor pantomimy nebo nonverbálního divadla s frekventanty, kteří jsou jak slyšící, tak i neslyšící.

Za NIPOS jsme před pár lety začali pořádat cyklus vzdělávání Nonverbálno, který ovšem díky covidu moc cyklický nebyl. Teprve v posledním roce se pravidelnost daří držet. Seminaristé si dokonce připravili vlastní představení pro Otevřeno. Supervizi vzdělávacího programu má Michal Hecht, učí zde Lukáš Šimon, Vojtěch Svoboda, Anna Kukuczková, Jiří Lössl aj. Jde o nonverbální divadlo, nejen pantomimu, takže sem prolíná i tanec, klauniáda, akrobacie atd. V Rakovníku máme velmi dobré zázemí.

Chceme inspirovat lidi, kteří, když se pak rozprchnou do svých třeba činoherních souborů, tak se někdy rádi vrhnou i na formu nonverbálního divadla, byť s částí souboru – a s nimi si rozšíří obzory v jiném oboru, než dosud dělali.

Co tento cyklus nabízí?

Je to několik setkání během roku. Původním záměrem byla skupina stálých frekventantů, což se ale daří dodržet až v současné době. Získali jsme akreditaci ministerstva školství, která platí do prvních měsíců příštího roku, a potom vyhodnotíme, jak se podařilo plánované osnovy dodržet a co bude dál. Záleží také na podmínkách. Velmi dobré zázemí máme stabilně v Rakovníku a seminaristé jsou velmi pracovití. Ve spojení s absolventy pantomimických tříd dílny v Šumperku vytvořili kvalitní představení – pantomimicko-pohybovou variaci na Pocahontas a vystoupení s názvem Karma. Obě vystoupení jsou jistě obohacením i pro přehlídku Otevřeno.

Dá se shrnout, jak je na tom nonverbální divadlo v době po covidu?

Nevíme o žádných nových souborech, které by v té době vznikly, představení těch existujících je teď málo. Ve své komunitě fungovala pantomima neslyšících a objevily se tak dvě tři nové věci do roka. V době covidu byly mezikrajové přehlídky zrušeny a soubory se hlásily rovnou do Kolína. Kdyby jich bylo více, udělali bychom výběr, ale to se nestalo. Otevřeno Kolín se loni konalo až na podzim, předloni bylo koncem června. Letos bude zase v červnu. Regionální přehlídka v Jablonci letos neproběhla, přihlášen byl jediný soubor, který ale bylo možno vidět na jiné přehlídce. Konaly se přehlídky v Hradci Králové, Brně a Plzni. Prostory ani termíny přehlídek nejsou vždy ideální, ale soubory vědí, kam je pro ně dobré se přihlásit, a vždy je tu i výjimečně možnost, že soubor po dohodě zahraje na své domácí scéně a v domluveném termínu se na něj přijedeme podívat.

Přehlídka Otevřeno má velmi příhodný název, nemá tak striktní podmínky.

Ano, ty vznikají obvykle až s velkou nabídkou. V našem oboru je souborů málo. Nejsme věkově omezení, patřily by sem i dětské soubory. Některé nonverbální soubory jdou cestou přehlídek dětského nebo tanečního divadla, čímž se počet souborů na cestě k Otevřenu opět zmenšuje.

Které sobory dlouhodobě vynikají?

V tanečních kromě Magdalény z Rychnova je to T-Dance Písek, Červený Kostelec, kde je neuvěřitelný chlapecký soubor při ZUŠ, Jaroměř a další. Vlastně většina tanečních souborů funguje při ZUŠ. Dlouho to byla Opava, soubor, který se původně věnoval sthttps://www­.amaterskasce­na.cz/js/texy­la/icons/bold­.pngepu a postupně začal používat rekvizity v až takovém množství, že měl problémy účastnit se tanečních přehlídek a řadu let překvapoval právě na přehlídce v Kolíně.

V pantomimě to byl CUKR Rakovník a soubory při různých zařízeních pro neslyšící, ať už je to přímo Pantomima S. I. v Brně nebo Divadlo beze slov při škole v Hradci Králové. U těch existujících je přímo vidět vývoj k lepšímu. Na pomezí tance a divadla je Parau Parau Jablonec nad Nisou. Jejich sdělení je vyloženě divadelní a tím se, podle mě, liší od tance. Právě výrazným sdělením. Na druhou stranu, soubory podobné „škatulkování“ neřeší. Ony prostě dělají to, co umí a co chtějí.

Zdá se, že se o soubory s oborem tance trochu přetahujete…

Ani tak nepřetahujeme, spíš jim dáváme možnost uplatnit se v širších souvislostech, uvědomit si, že umělecký projev nemusí být zaměřen příliš úzce. Tanec je mezioborové umění, které je nonverbální. Klidně na přehlídku přijmeme výtvarné divadlo, když bude nonverbální, nebo když ve vystoupení čas od času zazní mluvené slovo. Nesnažíme se vyvářet ostré hranice, naopak je překračujeme. Jednak je těžké je vymezit, jednak je souborů tak málo, že se spíše snažíme je podporovat než jim klást překážky. Chceme, aby lidé dokázali objevovat možnosti.

Jindra Zemánek se do Kolína snaží přivézt každý rok zahraničního hosta jako inspiraci. Někdy jde o mimořádně kvalitní mimy, jindy je to v našich očích trochu komerce, ale i to je svým způsobem inspirace nebo poučení pro další práci. Osobně v práci jakýchkoli scénických souborů hledám hlavně divadlo. Některé víc využívá techniku činohry, některé opery, některé loutky, podstatné je, aby to bylo divadlo, aby mělo sdělení.

A současná situace vzdělávání v oboru?

Jednotlivci se můžou připojit k Nonovebálnu i v průběhu roku. A letos budou v šumperské dílně dvě třídy, které zájemcům o nonverbálno mohou vyhovovat:

Jednak půjde o třídu Lukáše Šimona, mima, herce, performera, pedagoga a choreografa, který se zaměří na vytvoření krátkého a intenzivního pohybového představení s použitím klaunerie, pantomimy a cirkusových disciplín. Druhou téměř nonverbální třídu povede Petr Nůsek, choreograf, učitel a poradce dobových šermů pro divadlo a film a aktivní šermíř se svými žáky. Jevištní šerm, seznámení se s jeho místem na jevišti, bezpečnost, pády – to vše může být přínosem i pro činoherce nebo mimy.

Přinesla doba covidu do vašeho oboru něco dobrého?

Moc asi ne. Některé amatérské činoherní soubory v době covidu zkoušely, třeba i a pomoci „elektronických pojítek“, pantomimu takhle ale nenazkoušíte ????

Záleží pak na konkrétních lidech, jestli se sami vzdělávali, sami cvičili nebo to všechno odložili na dobu, kdy to zase půjde.

Určitě doba přinesla spíš špatné: Přerušila se kontinuita, sbírání střípků, jejich dávání dohromady. Musí se začínat znova. Je pravda, že bylo víc času nad vším přemýšlet čili někoho mohlo napadnout „Co kdybych udělal něco…!“ Ale to platí pro veškerou činnost, že?

Byli jsme rádi, když jsme mohli v okamžiku uvolnění podmínek pokračovat aspoň ve vzdělávacím cyklu.

Covidové období určitě hodně poznamenalo zahraniční kontakty. Nebo se můžeme na nějaký zahraniční soubor těšit?

Zatím nevíme nic jistého, snažíme se zařadit do programu některých přehlídek Slováky, opět aktivovat zahraniční lektory, ale teprve uvidíme, jak to dopadne. Víme, že dobré věci i ve světě vznikaly, například v Nitře.

Při výběru pozvaných musíme spoléhat na doporučení známých či kolegů. Za normálních okolností někdy máme možnost vidět představení sami na zahraničních přehlídkách. Ale i přehlídky v zahraničí se teď teprve obnovují.

A směrem ven z naší republiky – nabídek ze zahraničí pro soubory je zatím velmi málo, náklady jsou vysoké, požadavky jsou velmi specifické z hlediska délky představení, velikosti obsazení atd. Pokud nabídka přijde, nabízíme vždy kvalitní inscenace, ale není zaručeno, že je v zahraničí přijmou. NIPOS nemůže poskytovat finanční prostředky, systém to neumožňuje, tak se snažíme aspoň poskytovat kontakty a informace.

Co se třeba v minulosti povedlo?

My jsme rádi z každé uskutečněné reprezentace. Např. účast pražského Divadla Radar-HROBESO na festivalu v ruské Ťumeni, dětské soubory, pokud se je podaří někam vyslat, nebo i drobné přeshraniční návštěvy souborů.

Co Vám osobně v práci přináší radost?

Když vidím, že lidi přijeli na přehlídku nebo Nonverbálno proto, že chtějí něco vidět, že chtějí komunikovat. Nejen prezentovat sebe, ale učit se i od ostatních. To mě těší na všech přehlídkách, které znám, nejen na těch, které organizuji v rámci svého oboru. Snažím se se starat o nonverbální divadlo, aniž bych je sám prakticky uměl. Ale i tak mi dělá radost cokoli, co se povede. Kromě toho mi přináší radost i moje aktivita ve volném čase. Podílím se na vedení několika souborů dětského divadla či dramatické výchovy ve Zličíně. Tam se přímo pohybovému divadlu nevěnujeme – ale jeho prvky či principy jsou použitelné všude. Radost mi přináší to, když mohu něco předat. Ono se to pak samo vrací…

V příloze fotografie ze soukromého archivu K.T., z divadla poezie o K. Bieblovi – „Asi poslední role, kterou jsem opravdu na jevišti hrál…“ – pozn. red.

Autor: Pavlína Schejbalová

Přílohy:

Karel-Tomas-divadlo-e8pft