Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Třebíčské loutkářské jaro

Třebíčské loutkářské jaro 2022 Autor: archiv přehlídky

Třebíčské loutkářské jaro – krajská přehlídka amatérských loutkářských souborů – se uskutečnilo 26. a 27. března 2022 již po padesáté čtvrté v městském kulturním středisku v Třebíči. Letos se ho zúčastnilo pět souborů, porota zasedala ve složení: Jaroslav Dejl, Tomáš Volkmer a Iveta Grmelová.


Po dvouleté covidové pauze jsme se opět setkali a vypadalo to, že se nic nezměnilo. Přehlídky se opět účastnila povětšinou tradiční loutková divadla, která své inscenace staví na slově a loutky používají jen k ilustraci. Hru pro další sezónu vybírají dle toho, co už dlouho nehráli. Sdělováním tématu či ponaučení z pohádky se nezabývají.

Na přímý postup nebyl nominován žádný soubor, do širšího výběru pak bylo doporučeno Loutkino Brno s inscenací* Opice a strom*. Jedná se o novou inscenaci s několika nedotaženostmi. Původně byla určena pro dětské loutkoherce, ale hrají ji dva dospělí, kteří jsou zároveň dramatizátory předlohy – španělské lidové pohádky – i režiséry, takže inscenace trpí absencí onoho potřebného oka z venku, které dovede věc z odstupu reflektovat. Dřevěné řezbované loutky jsou vyrobeny přímo pro tento kus. Původní zajímavá myšlenka zadavatelů, že by se mohlo jednat o stylizované šachové figury, ale naráží na nepoměr s velikostí opice, která nechtěně působí dojmem Kin konga. Také je problém, že ona zřejmě původní zamýšlená hra osudu s jednotlivými postavami/figurami se v kuse vůbec nevyskytuje. Až na jediný okamžik, který vyzněl spíše jako pokus o vtip jsou vodiči upozaděni do „neviditelna“, nenastává mezi nimi žádná interakce, kterou téma nabízí. Ani příchod fatální postavy Smrti to nemění. Původní drsný konec pak oproti předloze mění a my se dozvídáme, že se to celé opici jen zdálo, ač spánek není nikterak nastolený ani naznačený. Je možné, že tvůrci budou na této variaci na pohádku O slepičce a kohoutkovi ještě pracovat. Porota ocenila estetiku výtvarné složky inscenace. Představení označila za čisté a stylově jednotné, ocenila poučený přístup k věci. Ale opice byla příliš ukecaná, stálo by za to více využít skvělého zvukově-hudebního doprovodu a akce zbytečně nekomentovat, když to není zapotřebí, např. Opice: „A teď si tady ustelu.“ a opice si ustele, „Trošku se ochladím.“ A opice se ochladí vodou atp. Příběh byl v tomto podání poněkud zdlouhavý, bylo doporučeno pracovat s mizanscénou a zamyslet se nad konečným vyzněním příběhu.

Na poslední odborné radě pro amatérské loutkářství se dlouho řešilo, jak dostat sokolské loutkové divadlo na loutkářskou Chrudim, této krajské přehlídky se zúčastnila hned dvě loutková divadla TJ SOKOL z Uherského Hradiště a Kašpárek z Bzence. V obou souborech působí parta nadšenců napříč věkem, mají k dispozici fundus historických loutek a kulis a je veliká škoda, že dětským divákům od 3 do 7 let, pro které jsou dle anotací jejich kusy určeny, svými kusy říkají, že loutkové divadlo je ukecaná nuda. Stačilo by, zamyslet se nad kauzalitou příběhu, který chci dětem předložit, jaké téma, ponaučení či poselství, by si divák měl odnést? A při vzniku inscenace s tím pracovat a brát ohled na to, koho si do hlediště zvu. Dokud se dramaturgie těchto souborů bude odehrávat v rovině: „Máme loutku kozy, zahrajeme tuto pohádku.“ nebo „Tak třeba tento text bychom mohli oprášit.“, tak do hlavního programu LCH nepatří.

Soubor, který by se mohl objevit v doplňkovém programu LCH je Oblázek z Krucemburku. Mají vlastní lávku a dovedou si ji sami přivézt a postavit. Takže kdyby chtěl někdo na LCH navštívit loutkářský skanzen, toto je tip na to, koho pozvat. Začarovaný Kašpárek je zatím nejlepší ze tří kusů, které jsem od nich měla příležitost v Třebíči vidět. Inscenace také trpí tím, čím trpívají marionetové kusy – dlouhé přestavby, nadměrné množství textu. Kultivovanému oku scénografa vadila stylová nejednotnost – plyšové prase a keramická žába v kontrastu s historickými marionetami a rozvěšené hadry v kontrastu se starými malovanými kulisami. Některé podstatné informace jsou pouze ve slovech, takže holčička v hledišti netuší, proč si drak odnáší Kašpárka. Přestavba je dostatečně dlouhá, takže jí vše, spolu s její maminkou, stihneme nejen vysvětlit, že drak je domácí mazlíček čarodějnice a ona mu to přikázala, ale také se holky stihnou dojít vyčůrat a koupit si bonbóny v divadelním baru. Přes to přese všechno drží příběh pohromadě a motivace postav mají logiku. To je v tradičním marionetovém divadle celkem vzácný jev.

Měli jsme také možnost nahlédnout do tvorby LDO ZUŠ Kroměříž. Děti si se svou učitelkou Lenkou Sasínovou, zkušenou loutkářkou, zvolily jako literární předlohu Lakomou Barku Jana Wericha. Inscenace by spíš patřila na postupovou přehlídku na Dětskou scénu, protože loutkově bylo vytvořeno jen pár scén. A právě scény, které bychom raději viděli převedené do znakového loutkového divadla jako soukání Barky do pytle, či Barčin krkolomný pád u učitelových v síni inscenují činoherně, nejsme ušetřeni písniček, které někdy posunují děj, ale například temporytmus scény u starosty doma, kdy vypadne Barka z pytle a starostová má z leknutí omdlít, je písní zcela rozbit. Stínoherní časti byly opravdu dobré, proto je také porota ocenila.

Porota udělila tyto ceny

LOUTKOVÉ DIVADLO OBLÁZEK KRUCEMBURK – ZAČAROVANÝ KAŠPÁREK – Cenu za udržování tradice loutkového divadla
LOUTKÉ DIVADLO TJ SOKOL UHERSKÉ HRADIŠTĚ – ZMOUDŘENÍ KOZY DRCANY – Cenu za loutkářskou práci s mládeží
SPOLEK LOUTEK LOUTKINO BRNO – OPICE A STROM – Cenu za výtvarnou složku inscenace a doporučení do širšího výběru na LCH.
LDO ZUŠ KROMĚŘÍŽ – LAKOMÁ BARKA – Cena za zvolení stínohry v inscenaci
LOUTKOVÉ DIVADLO KAŠPÁREK TJ SOKOL BZENEC – OSTROV SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ – Cenu za udržování tradice loutkového divadla

Iveta Grmelová

Autor: Amaterská Scéna