Zpráva z festivalu Hobblík/Mumraj Hodonín 2026

Jubilejně po dvacáté se konala ve dnech 18. – 23. března postupová dvojpřehlídka Hobblík/Mumraj (s možným postupem na Divadelní Piknik Most a Mladou scénu Velvary) v Hodoníně. Porota ve složení Jana Soprová, Daniela Evjáková, Jiří Liška, Josef Morávek, Zdeněk Janál a studentky oboru Divadlo a výchova z brněnské JAMU Laura Levko a Laura Charlotte Mašková viděla, prodiskutovala hodnotila od rána do noci.  

• 𝟱 dnů
• 𝟭𝟲 inscenací
• přes 𝟭𝟬𝟬𝟬 návštěvníků
• 𝟭𝟭𝟭𝟱 minut zábavy a poučení
• 𝟭𝟴𝟱 účinkujících
• přibližně 𝟱𝟬𝟬 vypitých káv, 𝟱𝟬 litrů sněděné polévky a 𝟰𝟬𝟬 koláčků

Hobblík 2026
Bylo příjemné, že oproti minulému roku se objevilo méně bulvárních titulů (a pokud ano, tak kvalitně odehraných) a více originálních nápadů, ať už se týká volby textu či zpracování. A co je důležité, nebyl tu k vidění ani jeden vyložený propadák. Ovšem škála témat a titulů byla poměrně široká, i když režisér Josef Morávek s nadsázkou program charakterizoval, že hlavním tématem bylo, JAK USPOKOJIT ŽENU. Vlastně i tak se to dá říci, byť žánrová linie (vždy s trochou nadsázky a humoru) šla od muzikálového titulu Lotrando a Zubejda, přes Lettsova Zabijáka Joea až k White Ladies spolku Rozkoš.

Vezměme to ale popořádku  Středeční program Hobblíku zahájila trojhra místních hereček z DS Svatopluk Hodonín v Třech gráciích z umakartu (Michaela Doleželová, Jana Ryšánek Schmiedtová), o setkání dvou sester po úmrtí matky, a vyjasňování křivd a zbavování se iluzí (jedna ze sester žije ve Švýcarsku, druhá na Moravě, ale těžko říci, která se má lépe…), do jejich rozporuplného vztahu zasáhne a vnese nový pohled dcera jedné z nich. I když volba titulu, který přece jen nese stopy mírného zastarání, a možná by občas potřeboval ostré škrtací pero, herečky pracující bez režiséra vcelku zajímavě dokázaly v partnerské souhře vytvořit solidní inscenaci.

Divadlo STODOLA z Blažovic přivezlo titul M.A.S.H. (Divadelní adaptaci napsal Tim Kelly.) Při diskusi přiznali, že jim šlo především o to pobavit diváka, čemuž přizpůsobili volbu titulu (na základě známého seriálu), a nesnažili se celek nějak aktualizovat. Herecký tým na vtipně koncipované funkční scéně nabídl v klipovitých scénkách minipříběhy vojenských lékařů v americké polní nemocnici za války v Koreji. Dobře vybraní představitelé ústředních, ale i vedlejších rolí zvládli udržet pozornost diváka po celé dvě hodiny. K tomu jim bezpochyby pomohla i živá kapela trojice hudebníků, rytmizujících představení především variacemi na seriálovou melodii, ale také vtipným vstupem jihoamerické vsuvky na večírku.

Páteční Tajná zpráva z planety matek v interpretaci poměrně nového souboru Pestroděje z Viničných Šumic (zal. 2022), příjemně překvapila nejen výběrem hry Anny Saavedry, ale i vtipnou scénickou verzí, která rozprostřela děj i do hlediště. Režisér Marek Pukl, povoláním logoped, nápaditostí interpretace feministického dílka a využitím různorodých výrazových prostředků překvapil, stejně jako trojice žen a spoluzakladatel souboru Petr Krchňavý v roli univerzálního muže. Živá akce doprovázená filmovými záběry nabídla pohled na téma ženy a a mateřství,  do něhož muž nahlíží jako „astronaut z jiné planety“ zaujala pochopitelně více nás ženy v porotě, nicméně i mužská část poroty uznala, že jde o zajímavou inscenaci, která má dnes co říci.

Následovala inscenace známé hry Tracyho Lettse Zabiják Joe  Divadelního spolku J.K.Tyl z Českých Budějovic, která rozdělila diváky na dva tábory. Pro některé to byla příliš silná káva, jak tématem, tak frekvencí silných výrazů,  jiní odvahu a kvalitu ocenili. Pro porotu byl příjemným překvapením výběr představitelů jednotlivých svérázných typů,  kvalita hereckých výkonů, i zajímavé spojení realistického herectví s drsnou nadsázkou černé komedie. Po právu se tak stala favoritem přehlídky, a od poroty se dočkala nejen několika cen, ale i nominace na Piknik Most.

Sobotní maratón zahájil Velický ochotnický spolek VOSK z Velké nad Veličkou v čele se Soňou Pachlovou, který se odvážně pustil do adaptace oblíbeného filmového muzikálu Lotrando a Zubejda na motivy Karla Čapka. Inscenace, která byla diváky oceněna potleskem ve stoje, působila velmi malebně – měla vtipné, krásně barevné kulisy i kostýmy, využívala vhodně nejrůznějších výtvarných i pohybových gagů. Kladem byla i přítomnost živé kapely, která doprovázela děj, a někteří členové si dokonce i „zahráli“ (jako herci).  Dobře působilo i to, že režisérce (byl to režijní debut) se podařilo dát dohromady poměrně rozsáhlý tvůrčí a herecký tým, a dá se přepokládat, že reprízami inscenace ještě poroste.

Bulvárnímu repertoáru jsme se ani letos zcela nevyhnuli.  Ochotnický spolek Opatov nabídl oblíbenou Dokonalou svatbu Robina Hawdena. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. dveřovou komedii, která vyžaduje velkou přesnost a načasování, ne vždy se dařilo. Navíc trochu nešťastné osvětlování dvou částí scény (propojené pokoje) způsobilo, že jsme současně sledovali konverzaci v jednom pokoji a souběžně herce/herečku v druhém pokoji, kteří jen čekali na svůj event. vstup  do hry, a museli vydržet několik minut rozpačité a v ději nelogické akce/neakce…

Divadelní spolek Slavkov u Brna přivezl komedii Když se zhasne Michaely Doležalové a Romana Vencla, s dvěma manželskými páry, které během večera odkrývají nejrůznější rodinná tajemství. Výkony sice byly velmi solidní, nicméně samotný spíše načrtnutý text s mnoha nelogičnostmí hercům a herečkám příliš nepomáhal.

Ambiciozní hodonínský spolek Teatrál pod vedením Lukáše Ivánka, který se zaměřuje na lokální témata a snaží se nabízet alternativní typ divadla (jako jediní hráli v malém sále, v kruhu obklopeném diváky ze všech stran), tentokrát zvolil jako inspiraci biblický příběh Jezabel a proroka Eliáše, a vytvořil současnou paralelu legendy v inscenaci Mrcha z Hodonína.  Současná podnikatelka skupuje zdejší vinice a šikovně „kšeftuje“, a svou bezohledností způsobí smrt jednoho z vinařů. Jeho syn Eliáš se vrací z exilu ve Finsku, aby se pomstil, ale nakonec nechá pomstu na řízení božím. Hra plná symbolů (včetně potetovaného muže v kápi, kterého jsme si pojmenovali Smrťák) ovšem není bez znalosti biblického příběhu příliš srozumitelná.

Závěr sobotního večera patřil už tradičně pražskému spolku Rozkoš pod vedením Hany Malinové. Spolek se snaží preventivně a edukativně působit v oblasti sexuální, takže nepřekvapilo úvodní rozdávání a nafukování prezervativů jako happening před zahájením představení. Samotný děj představení kabaretního typu pod názvem White Ladies nás tentokrát zavedl do ciziny, aby ukázal dvě stránky sexuálního businessu. Na jedné straně dívka-dobrodružka, hledající kšefty (včetně prodávání fejkového panenství) v Itálii, na druhé straně „White Lady“, movitá dáma v letech, která si za své peníze užívá s mladšími muži v Egyptě.  Samozřejmě, že u obou možností je třeba počítat s určitým nebezpečím (bílá dáma na poslední chvíli unikne ukamenování rozzlobenými místními ženami…) Součástí kabaretu, v němž se proplétají obě linie příběhů, důležitou roli hraje i živá muzika (klavír a basa) včetně závěrečného zpěvu.   

Mumraj

Studentskému či vyloženě mladému divadlu se v této hodonínské přehlídce příliš nedaří, má trvalý nedostatek účastníků. Jediným léta věrným souborem je DS Štěk z Opavy, jehož členové jsou přítomni po celou dobu festivalu, a tvoří v zázemí jakýsi svérázný kolorit přehlídky.

Letošní jubilejní ročník zahájilo místní divadlo Kantýna (vytvořené Ivanou Letochovou z žáků místní ZUŠ) , kteří  v typicky zuškovském duchu zkoumali zdejší  Sídliště Jižní město, se všemi radostmi a především nešvary (včetně drogových dealerů), ale také generační střety mezi mladou a starší generací obyvatel. Ke kritice boomerů přispělo klišé o jejich věčném zírání na televizi a tedy parodie na televizní pořady (tato část zjevně mladým hercům a herečkám seděla a díky tomu se poněkud od původního tématu života na sídlišti odchýlili).

Původní Hastrmanská pohádka KDS Effrenata ze Žďáru nad Sázavou byla jakousi umírněnou variací na Rusalku (se šťastným koncem). Jistou diskusi vzbudila okolnost, že nejmladší představitelka (získala ovšem za svou roli čestné uznání) hrála dospělou dívku, zralou na vdávání a za tímto účelem vysvobozenou ze zajetí svého tatínka vodníka mladým mlynářským synkem. Pro některé členy poroty nebylo úplně v pořádku, že takto mladá dívka se v inscenaci chová jako dospělá. Zdá se ovšem, že dnešní úzkostlivé sledování potenciálně nesprávného vzoru nezletilé dívky, ani vedení souboru, a patrně ani dávky netrápilo.

Mladá odnož dospělého břeclavského souboru, Divadlo DBK Břeclav, přivezlo autorské zpracování řeckého mýtu pod názvem Kalydónský lov, v němž hrdinové z celého Řecka pod vedením Meleagra lovili obrovského kance, kterého seslala bohyně Artemis jako trest králi Oineovi za opomenutou oběť. Inscenace, s dokonale provedenými kostýmy, dávala do kontrastu svět bohů a lidí. Antická vznešenost, která umístila božstvo na podstavce, z nichž jednotlivci sestupovali na Zemi, a stylizované souboje lidí, spolu se snahou o vznešenou mluvu se však pro mladé herce a herečky stala tak trochu pastí. Neměli totiž možnost udělat ze svých hrdinů a hrdinek uvěřitelné postavy, a setrvali spíše v rovině symbolů. Jedinou postavou, která byla „lidská“, byla lovkyně Atalanta.

Tři představení přivezl soubor ZUŠ z Vyškova, který nabídl inscenace Diagnóza puberta (jakési encyklopedické heslo o dorůstajících mladých lidech, kteří jsou divní a nikdo jim nerozumí, a rodičích, kteří nemají pochopení). Další kus Výlet do dějin byl motivován oblíbeným cestováním do minulosti. Skupina dívek, učících se na půdě u babičky dějepis, se pomocí kouzelného hracího strojku dostane do minulosti, nejprve do Kostnice, kde zabrání upálení Jana Husa, poté do Hitlerova bunkru, kde dají vůdci nahlédnout do neblahé budoucnosti a do třetice do jiráskovské legendy o kněžně Libuši, Přemyslu oráčovi a Dívčí válce. Původní text ovšem nesl mnohé nelogičnosti, které způsobily rozporuplný zážitek. Nejzajímavější byla inscenace Jednou se vrátím,  adaptace úspěšné knížky Zdeňky Bezděkové z roku 1948 Říkali mi Leni, o holčičce zavlečené za války do Německa a jejím nesnadném hledání a nalezení domova a maminky. Ze tří nabídnutých inscenací tato působila nejzajímavěji. A to jak nápaditými výrazovými a scénickými prostředky – mj. jasný děj,  působivé využití masek, a velmi dobré herecké výkony prakticky celého kolektivu v čele s představitelkou Aleny (Leni). Z nabídnutých inscenací v rámci Mumraje právě tato výrazně vyčnívala a zasloužila si doporučení na Mladou scénu Velvary. 

Festivalový program v neděli uzavřel remake inscenace P.O.P.E.L.K.A. Divadelního souboru Štěk v Opavy, který přiznal, že inscenaci dotvořili až na místě během festivalu. Světoznámý příběh vtipně komponovaný do jednovětých hlášek, k nimž přidává aktualizační momenty upomínající na dnešní svět showbusinessu, s mnoha slovními i pohybovými gagy byl zahrán ve svižném tempu s jasnou chutí bavit sebe i publikum.

Festival Hobblík/Mumraj, který má v posledních letech vyšší diváckou odezvu, nabídl ještě dva semináře Josefa Morávka zaměřené na režii a workshop Josefa Kubáníka ze Slováckého divadla. Program byl tedy velmi bohatý, a bezpochyby byl důstojnou oslavou 20.výročí festivalu.  

OCENĚNÍ MUMRAJ

• Čestné uznání divadlu Kantýna Hodonín za zpracování lokálního tématu
• Čestné uznání Zoe Sýkorové za herecký výkon v Hastrmanské pohádce
• Čestné uznání Simoně Ondrušové za herecký výkon v inscenaci Kalydónský lov
• Cena Adrianě Marii Štark za režii inscenace Jednou se vrátím 
• Cena souboru ZUŠ Vyškov za inscenaci Jednou se vrátím s doporučením na přehlídku Mladá scéna
• Cenu Divadelnímu souboru Štěk za originální zpracování klasického tématu

OCENĚNÍ HOBBLÍK

• Čestné uznání za hereckou souhru Ingrid Nesvadbové, Petře Kulčárové, Markétě Víškové v inscenaci Tři grácie z umakartu
• Cena souboru Divadla Stodola za inscenaci M.A.S.H. s doporučením na celostátní přehlídku Piknik Most
• Čestné uznání Ondřeji Buchtovi za scénické řešení inscenace M.A.S.H.
• Čestné uznání Dagmar Fajtové, Blance Buchtové a Josefíně Slámové za kostýmy inscenace M.A.S.H.
• Čestné uznání Kláře Lengálové, Veronice Krejčové a Štěpánovi Cenkovi za hudební složku inscenace M.A.S.H.
• Cena za inscenaci Tajná zpráva z planety matek souboru Pestroděje Viničné Šumice  s doporučením na celostátní přehlídku Piknik Most
• Cena Marku Puklovi za úpravu a režii inscenace Tajná zpráva z planety matek
• Cena za inscenaci Zabiják Joe Divadelnímu spolku J.K.Tyl České Budějovice s nominací na celostátní přehlídku Piknik Most
• Cena Janu Peškovi za režii inscenace Zabiják Joe
• Cena Martinu Havlínovi za herecký výkon v inscenaci Zabiják Joe
• Cena Vratislavu Malému za herecký výkon v inscenaci Zabiják Joe
• Cena Ireně Končokové za herecký výkon v inscenaci Zabiják Joe
• Cena Pavlu Foitlovi za herecký výkon v inscenaci Zabiják Joe
• Cena Janě Plaché za herecký výkon v inscenaci Zabiják Joe
• Čestné uznání Soně Pachlové za režijní debut inscenace Lotrando a Zubejda
• Čestné uznání Soně Pachlové, Martině Jagošové a Martinu Jagošovi za scénu a kostýmy v inscenaci Lotrando a Zubejda
• Čestné uznání kolektivu VOSK za hudební složku inscenace Lotrando a Zubejda
• Čestné uznání Janě Koenigové za herecký výkon v inscenaci Dokonalá svatba
• Čestné uznání za herectví kolektivu DS Slavkov u Brna v inscenaci Když se zhasne
• Čestné uznání Stanislavu Olbrichtovi za režii inscenace Když se zhasne
• Čestné uznání Lukáši Ivánkovi za volbu tématu inscenace Mrcha z Hodonína
• Čestné uznání Tereze Zelenka za herecký výkon v inscenaci White Ladies
• Čestné uznání Lídě Podané za herecký výkon v inscenaci White Ladies
• Čestné uznání Haně Malinové za osobité zpracování společensky závažných témat v inscenaci White Ladies

Divadlo Stodola s inscenací M.A.S.H. – doporučení na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Most 2026

Soubor Pestroděje Viničné Šumice s inscenací Tajná zpráva z planety matek – doporučení na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Most 2026

Divadelní spoleku J.K.Tyl České Budějovice s inscenací Zabiják Joe – nominace na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Most 2026

ZUŠ Vyškov s inscenací Jednou se vrátím s doporučením na přehlídku Mladá scéna 2026 Velvary