Dospělí (pro radost) dětem v Brodě po třiatřicáté

Druhý květnový víkend se konal již 33.ročník regionální divadelní přehlídky inscenací pro děti a mládež „Dospělí (pro radost) dětem“ s možností doporučení na národní přehlídku Fimfárum v Českém Krumlově. A bylo to opět báječné a péče domácího souboru Adivadlo, který má přehlídku na starosti, byla excelentní.

Jako první jsme viděli první pohádku Pohádka z Veselé Lhoty – Dědečkovy včely divadelního souboru Tetinky, Žďár nad Sázavou. Jednoduchými prostředky inscenované povídání o tom, jak žijí a komunikují včely, vypráví dvě tetinky, které si v průběhu nasazují klobouk, šátek, plášť a mění se tak v postavy, které v příběhu vystupují. Ocenili jsme přirozenou komunikaci s dětmi, ukulele a živý zpěv na scéně, i neotřelou tématiku.

Divadelní ateliér Dům UM, Praha 10 přivezl autorskou inscenaci vedoucího souboru pana Urbance – Smečka. Příběh ze současnosti vypráví o životě, trápeních, láskách, malérech i přátelství současných dospívajících. Hrají ho studenti Konzervatoře a jsou velmi autentičtí. Porota chválila herce, odvahu realizovat autorský text a hovořila také o dramaturgii. Ve hře je poměrně hodně témat a občas se v nich ztrácí jeden z hlavních hrdinů. Představení hrávají pro střední školy a s mladými lidmi velmi rezonuje.

Další soutěžní inscenaci Rákosníček a jeho rybník přivezl divadelní soubor Jen tak, Chvaletice. Inscenace měla atmosféru díky známému titulu, na který měli plný sál. Herci jsou zkušení a jevišti působí přirozeně, ale způsob inscenování toho moc nenabízí. V podstatě lineární scénografie působí plošně. Jediný významnější prvek – rybník, je využit málo, a tak scéně dominují barevné, lesklé kostýmy. Jednotlivé mini příběhy jsou navlékány jako korálky a žádné dobrodružství se nekoná. Což nám přišlo škoda, vzhledem k nasazení celé party.

Malý princ Divadla mladého herce Sokolov byl překvapením. V jednoduché scéně se odehrává známý příběh, hraný studenty středních škol. A celý je ve verších. Je to text z Dilia (pro mě tedy překvapení, že to existuje). Vedli jsme debatu o tom, jak se ve veršovánkách někdy ztrácí původní poetika Exupéryho, ale nasazení mladých herců jsme museli ocenit. Polemizovali jsme o části scénografie, kterou tvoří paravány znázorňující tu poušť, tu zahradu s růžemi, tu město, či noční oblohu, ale centrální jakási „pyramida“ zakrytá látkou, na jejíž schody různě vstupovali, či usedali herci, fungovala. Inscenaci jsme doporučili na postup.

Divadelní soubor Šembera Vysoké Mýto přivezl pohádku Tři úkoly pro Lucifera jejímž autorem je bývalý člen souboru a psal ji pro ně. Je to taková kompilace dvou pohádek (Až opadá listí z dubu a O chytré princezně). Soubor ji hraje s chutí a už léta. A to jsme pak ve vzájemné debatě odhalili. Zkrátka čas obrousil původní esprit. Někde se něco zapomnělo a pak už se to nevrátilo…a inscenace divadelně chudla. Jsou výborná parta a řekli si, že to pořádně opráší a tu původní hravost tam vrátí.

Loupežnické koření divadelního souboru Karel Čapek Děčín je jakousi parafrází na Zvířátka a Petrovští. Ale trochu je to takové rozmáznuté. To, že jsou to jiná zvířátka nevadí, ale chybějící motiv k jejich cestě do lesa ano. Proto vlastně ani moc nefunguje předpokládaná komičnost loupežníků, ani vyřešení jejich potrestání a nápravy. Ale ocenili jsme kostýmy i vkusné herectví.

Poslední hodnocenou pohádkou byla Pohádka o Červené karkulce a Budulínkovi ze Žďáru nad Sázavou. Dvě protagonistky jsme již viděli v Tetinkách a zde je doplnil mužský kolega a v dětské roli holčička, Barunka. Jedná se vlastně o takové ilustrované vyprávění, kterému předchází „dvoreček“, ve kterém holčička kreslí a vymýšlí si pohádku, a to je inspirací pro maminku, aby vyprávěla tyto dvě. První pomocí „loutek“, což jsou herci s vodícími provázky (gumičky od nohou k rukám) a tu druhou – ve verších Františka Hrubína – s holčičkou v roli Budulínka. V diskusi jsme hovořili o tom, že stejně jako v Dědečkových včelách, by měli řešit velikost prostoru, ve kterém hrají. Pro tak drobné věci byl neúměrně velký a tím pádem bylo i špatně slyšet. Způsob inscenování, tedy ilustrace vyprávění, příliš herecký šancí nenabízí, což je škody, protože komunikace i interakce s diváky je přirozená.

Vedle diskusí s porotou se pravidelně objevila i zpráva od „dětské poroty“, kterou léta vede Dana Svobodová a Karel Tomas. Soubory jsou vždycky překvapené, jak přesně a trefně dokážou děti pojmenovat (prostřednictvím her, obrázků…) problémy i klady představení, které viděly.

Tak zase za rok

Za porotu Zapsala Daniela Weissová

Lektorský sbor regionální postupové přehlídky činoherního divadla pro děti a mládež Dospělí (pro radost) dětem 2026 v Havlíčkově Brodě pracoval ve složení Luděk Richter – předseda, Daniela Weissová a Romana Zemenová. Ti zhlédli během tří festivalových dnů osm inscenaci a udělili tato ocenění:

– Divadelnímu souboru TETINKY ze Žďáru nad Sázavou cenu za neotřelou tématiku v inscenaci POHÁDKA Z VESELÉ LHOTY – DĚDEČKOVY VČELY.

– cenu za herectví – Divadelnímu ateliéru – Dům UM z Prahy 10 v inscenaci SMEČKA.

– Ludmile Panenkové z Divadelního souboru Karel Čapek z Děčína cenu za kostýmy zvířátek v inscenaci LOUPEŽNICKÉ KOŘENÍ.

– cenu za herectví – Tatianě Chalupníkové a Vojtěchu Stratílkovi z Divadelního souboru Šembera Vysoké mýto v inscenaci TŘI ÚKOLY PRO LUCIFERA.

– Doporučila pro jednání programové rady k výběru na Národní přehlídku činoherního divadla pro děti a mládež Fimfárum Český Krumlov 2026 inscenaci MALÝ PRINC Divadla mladého herce Sokolov.

Dospělí dětem – dětská porota

Jak již je v Havlíčkově Brodě tradicí, odborný lektorský sbor na přehlídce doplnila dětská porota, tentokrát v omezenějším počtu 7 dětí, které zhlédly jednotlivé inscenace, a poté se se svými lektory bavily o tom, co viděly, hrály si, kreslily a nejrůznějšími způsoby přinášely svoje divácké postřehy.

Náplň jejich práce byla pestrá, takže po každém představení je čekalo něco jiného, někdy ovšem v nabitém harmonogramu už prostě na některé věci nezbýval čas. Protože práce v dětské porotě pro ně představovala velké vypětí, byly zařazeny i uvolňovací „dramaťácké“ hry.

Poznatky a názory dětí, které se (snad úspěšně) snažili lektoři neovlivňovat, byly poté přenášeny do rozprav poroty se souborem, a dá se říct, že vždy byly se zájmem a velmi kladně přijaty. A opět se ukázalo, že pohled dětí se většinou příliš nelišil od vidění odborníků. Dlužno ovšem říct, že většina těchto dětí již v minulosti dětskou porotu zažila, takže byly i trochu poučené. Vždy však šlo o čerstvé zpestření spektra názorů, kterému je třeba zejména na přehlídce tohoto typu naslouchat.

Karel Tomas