Divadelní část Špíl-bergu 2025: divadlo poezie, činohra i autorská performance

O víkendu 22. a 23. března 2025 se v Divadle Polárka uskutečnila divadelní část Špíl-bergu,
který sdružuje krajská kola postupových přehlídek Mladá scéna, Šrámkův Písek a Wolkrův
Prostějov. Na Velké scéně Polárky se tak představilo dvanáct neprofesionálních divadelních
souborů s herci napříč generacemi, které do Brna přivezly různorodé inscenace nejen z
hlediska témat, ale také žánrů.
V sobotu festival odstartoval soubor Dohráli jsme ze Základní umělecké školy v Uherském
Hradišti, který před prvními diváky sehrál Kafkovu Proměnu. V inscenaci o rodině, která se
odcizila kvůli nepřijetí nečekané změny, vynikala především pohybová koncepce, na které
stála Řehořova proměna, ale také autorská hudba Matouše Kokošky. Výrazně autorská byla
i následující performance uskupení MEZiUM s názvem Pomíjivost – relativní záležitost. Toto
scénické čtení německého performera, hudebníka a učitele německého jazyka Franka
Weisse otevíralo především prostor pro autorské bytí na scéně a ohledávání jeho možností
v blízké interakci s diváky.
Odpolední blok zahájila Fakultní divadelní společnost s inscenací Milada. Soubor složený
ze studentů a absolventů brněnské právnické fakulty, který se specializuje na právní témata
prostřednictvím dokumentárního a verbatim divadla, přibližoval soudní proces se skupinou
Milady Horákové cirkusovou optikou. Očistné komické vydechnutí divákům připravil
lužánecký soubor Javier(us). Ten na Špíl-bergu sehrál příběh o rozporuplných
dobrodružstvích mladého Lexingtona vycházející z předlohy Roalda Dahla Prase, kterou
soubor ztvárnil jazykem grotesky, animovaných filmů i generace Z.
Tíhu historie diváci znovu pocítili při představení souboru Naše banda ze Základní
umělecké školy Vyškov, který v kompaktní činoherní inscenaci Jednou se vrátím… zpracoval
na základě parafráze knihy Říkali mi Leni Zdeňky Bezděkové osud české dívky, která byla
za 2. světové války odcizena a převychována německou rodinou. Představení v následné
diskusi otevíralo především otázky týkající se přístupu k takto závažným tématům na scéně.
První festivalový den zakončila inscenace Melancholie od Skupiny A. Pod vedením Lukáše
Riegera soubor představil divadlo poezie vycházející z básní Lva Rubinštejna, které tento
básník zapisoval na kartičky z kartotéky. Skupina proto v rámci jevištního tvaru zkoumala
princip nahodilosti a podobně jako sám autor přímo před diváky náhodně řadila skladbu
veršů Rubinštejnovy básně, která v inscenaci zaznívala.
Než se do druhého dne zůstávající soubory vydaly načerpat síly na další den, nebo
diskutovat o zhlédnutých inscenacích, měly ještě v rámci off-programu možnost zhlédnout
inscenaci Divadla Polárka Láska z TikToku v režii Daniely Špinar.
Nedělní ráno pozval všechny přítomné soubor Mimoni (Dětský divadelní soubor Brnkadla)
do čekárny u psychiatra vytvořené přímo na jevišti. V inscenaci Morbus animi kolektiv volně
pracoval s texty absurdních dramatiků minulého století, které rozehrával v nečekaných
situacích. V kontrastu s nekončící absurditou pak vystoupil soubor břeclavské Základní
umělecké školy, který pod vedením Dariny Herákové ztvárnil křehce skrze divadlo poezie
příběh Tulikrásky, dospívající dívky z básní Jana Kašpara.
Zcela odlišný žánr na jevišti představil brněnský soubor RáDi. S autorskými stand-upy s
názvem POD TLAKEM prozkoumávali jeho členové pod vedením režisérky Evy Lietavové
genderové sterotypy, s nimiž se denně setkávají, ale také společenský nátlak a očekávání.
Společnost a „normální“ rodiny byly také tématem činoherní inscenace SAM, která
vycházela z knihy Marie Wojtyszko Sam aneb Výchova k rodinnému životu. Do Brna s touto
inscenací přijel olomoucký Slovanský tyátr a zabýval se v ní pohledem patnáctiletého kluka
rozvodem rodičů, ale také patalogickými jevy nebo bortícími se společenskými normami.
Proti tradicím na scéně se vydalo i boskovické amatérské divadlo NABOSO v inscenaci
Inkognito – Spoluvina – Rozsudek. K dramatizaci povídek současného českého spisovatele
Petra Pazdery Payna se totiž rozhodl přistoupit experimentálně, a tento pokus o experiment
na hranici performance, divadla poezie a experimentálního divadla v inscenaci přímo
tematizoval. Zcela poslední představení Špíl-bergu sehrál divadelní soubor PolaroID, který
funguje pod záštitou Divadla Polárka. Ve své autorské inscenaci na základě intenzivního
výzkumu zpracoval téma vnímání těla ve společnosti, a otevřel tak řadu zásadních myšlenek
týkající se (ne)přijetí vlastního těla a jeho soudů z vlastních či cizích úst.
Letošní divadelní přehlídka tak ukázala nejen osobitost ve výběru témat, ale i jevištní formě.
Nedílnou součástí celého víkendu byly podnětné diskuse po představeních, které otevíraly
divákům nejen tvůrčí proces, ale také řadu témat jako hranice humoru ve stand-upech,
otázky kolem zpracovávání historických témat, ošetření diváků trigger warningem nebo
diskusí po představení, pokud inscenace zpracovává náročná témata. Ukázaly i důležitost
sdílení nejen vlastních diváckých zážitků, ale především myšlenek týkajících se divadelní
tvorby a seberealizace na scéně.
Jelikož se ale jednalo o postupovou přehlídku, její poslední minuty patřily rozhodnutí
lektorského sboru ve složení Štěpán Gajdoš, Martin Modrý, Sára Matůšová, Monika
Jelínková a Petr David, který k postupu na následující přehlídky doporučil tyto soubory:

Mladá scéna 2025
soubor PolaroID: everyBODY
soubor Slovanský tyátr: SAM

Wolkrův Prostějov
soubor Skupina A: Melancholie
soubor MEZIUM: Pomíjivost – relativní záležitost

Šrámkův Písek
soubor Brnkadla, Mimoni: Morbus animi
soubor Fakultní divadelní společnost: Milada

Kromě doporučení se pak rozhodl udělit také tato ocenění:
Davidu Hroščaníkovi za autentický herecký výkon,
souboru Dohráli jsme za pohybovou koncepci v inscenaci Proměna,
souboru Javier(us) za skibidi výkon
a souboru LDO ZUŠ Břeclav za křehký přístup k poezii.

Ilustrační foto Františka Jelínková.