Hanácký divadelní maratón

Čtyřicátý ročník Hanáckého divadelního máje 2026 (dále jen HDM), krajské postupové přehlídky činoherních a hudebních divadel Olomouckého kraje, proběhl ve dnech 25. 4. – 2. 5.  v Němčicích nad Hanou.

O postup do Národní přehlídky venkovských souborů Krakonošův divadelních podzim a Národní přehlídky divadel dospělých hrajících pro děti Fimfárum Český Krumlov soutěžilo celkem šestnáct souborů, jeden účastník přijel jako nesoutěžní (náhrada za pro nemoc zrušené představení).  

V programu HDM se sešlo osm komedií a osm pohádek, respektive inscenací pro děti a mládež, mezi kterými převažovaly pohádkové tituly. Potvrzuje se stále více, že složitá, nepřehledná a velmi tíživá realita běžného dne si čím dál víc žádá odpočinkové, zábavné a komediální divadelní hry. Stále jsou však tvůrci inscenací, kteří vědí, že divadlo jako umění se od svého zrodu před několika tisíci lety snaží přispívat ke snaze lidstva o stále lepší a lepší svět. I s nimi se návštěvníci letošního HDM mohli prostřednictvím jejich inscenací setkat.

Soutěžní část přehlídky zahájil spolek Zmatkaři z Dobronína s inscenací známé situační komedie Donalda Churchilla a Petera Yaldhama Slečna Flintová. V česku je tato komedie velmi oblíbená jak u ochotnických souborů, tak i u profesionálních zájezdových skupin.

Dobronínští ochotníci odehráli své soutěžní představení dobře. Je to poctivě a s poučeností odvedená práce. Herci hrají své postavy ve velmi pěkné scéně temperamentně, což odpovídá žánru komedie, po smyslu jednají v situacích. Co se rezerv inscenace týká, režie úplně neodhalila, o co konkrétně každé postavě jde, jaký má smysl v příběhu. Slečna Flintová je sice oddechová komedie, ale nejen to. Umožňuje i varování před nejrůznějšími podvodníky, a odhalování byrokratických společenských systémů, které například zneužívání úřední moci, což je konkrétní téma zvolené textové předlohy, umožňuje.

Program druhého dne přehlídky zahájilo Divadlo Blic z Ostrožské Nové Vsi autorskou pohádkou Co vyprávěl čas, kterou pro vlastní soubor napsaly Majka Koukolská a Andrea Helmichová, také režisérka inscenace. Nejvýraznějším prvkem inscenace je její hudební složka. Většina scén je kreativně rytmizovaná různými nástroji, dřívky atd. Skvěle to pomáhá dotvářet atmosféru jednotlivých scén. Autorské písně jsou pěkné a funkční. Posouvají děj a pomáhají celkovému temporytmu inscenace. Samotné tempo jak však spíše vlažné. Hercům by slušelo, kdyby lépe a rychleji navazovali jeden na druhého v jejich promluvách i jednání. Tím by hra získala lepší spád. Zejména je to vidět ve druhém a třetím příběhu. Dobře zvolená je i scénografie. Geometrické tvary různých barev nabízí prostor pro hravost a jednání na jevišti nejen během přestaveb, ale v rámci celé hry. I přesto není plně využito vše, co se nabízí.

Následovala další autorská inscenace. Divadelní spolek Břest přijel s dramatickou prvotinou svého člena Josefa Zdražila, komedií Doma není nikdo komikem. Je vždy potěšující, když se objeví mezi ochotníky člověk, který si řekne: zkusím napsat divadelní text. Mezi běžnými smrtelníky také platí rčení: Nikdo učený z nebe nespadl. Jen prvotiny géniů netrpí začátečnickými chybami. Komedie Doma není nikdo komikem má nedostatky v textu. Josef Zdražil píše zatím tzv. asociativním způsobem. To znamená, že autor, který má nápad, sedne k psaní a napíše začáteční scénu. Kdyby Josef Zdražil nakonec dokázal vyškrtat z textu všechny zbytečné odbočky od hlavní příběhové linie, kdyby herci v rámci průběžného jednání hráli přesně nastíněné povahy a charaktery, a slušně při tom mluvili, přitom se jen účelně se pohybovali po scéně, byla by z celku celkem vydařená divadelní podívaná.

Závěrečným představením druhého dne by komedie Konečná stanice autorů Petra Vaňka a Jitky Smejkalové. Již třetí autorský počin v rámci přehlídky. Po řadě dlouhých let jsme na letošním Hanáckém divadelní máji přivítali Divadlo Duha z Polné u Jihlavy. Jedná se o soubor, který je zkušený, umí připravit nevšední podívanou a který se vyznačuje osobitým humorem jenž ho provází celou jeho historií. Zásluhu na tom má hlavně principál a režisér v jednom Petr Vaněk. Oba spoluautoři se nechali inspirovat slavným autorem detektivních románů Ed McBainem.  Vytvořili vlastní scénář o vyšetřování vraždy jedné šestnáctileté dívky v jednom nejmenovaném městě, zaplněný sbírkou podivných ne moc schopných, ale za to velmi sebevědomých policistů, dále pubertálních návštěvníků tanečního klubu, a mnoha dalších osob. Nechybí potřebné napětí, z jeviště však prýští i romantika, nicméně vše se nese v atmosféře plné humorného, osobitého nadhledu tolik vlastního Petru Vaňkovi coby režiséru. Třešničkou na velmi chutném divadelním dortu jsou některé nadprůměrně kvalitní herecké výkony. (viz titulní foto_Jaroslav Kodeš_pozn. red.)

Divadelní soubor Červiven Krnov odehrál před hledištěm plně zaplněným žáky 2. stupně místní Základní školy představení nazvané O moři a loužích. Hra vznikla jako autorská koláž na motivy literárních povídek, ale i autobiografických zážitků a prožitků samotných členů souboru. Jde o poetické a současně hravé asi šedesátiminutové představení, které pracuje s motivy, trápením, nejistotami, a vztahovými problémy dospívajících dívek a chlapců, kteří se ocitnou na internátu. Inscenace je to skvostná, byť vychází z dramaťáckých postupů, které ovšem překonává ve všech činoherních divadelních složkách. Je to poučeně zpracovaný tvar od citlivé a obrazně vedené režie Petry Severinové, přes velmi přirozené, autentické herectví samotných aktérů.  A i když se tu pracuje se silnými emocemi, vše, co probíhá před očima diváků ani na chvilku nesklouzne k nějakému falešnému sentimentu. To proto, že se jedná o velmi silnou a upřímnou generační výpověď.

Divadelní soubor J. K. Tyl Brodek u Přerova není na přehlídce HDM nováčkem. Tentokrát si brodečtí zvolili známou filmovou hudební pohádku Ať žijí duchové! o partě dětí, která se rozhodne zachránit zchátralý hrad, a přitom narazí na jeho tajuplné obyvatele – ducha rytíře Brtníka z Brtníku a jeho dceru Leontýnku. Písničky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které k tomuto filmu patří již zlidověly a tvořily nedílnou součástí představení.

Výraznou složkou inscenace je živá hudba – kapela, která pod jevištěm doprovází mladé i dospělé herce. Je to jednoznačná deviza souboru. Živá hudba pomáhá hercům v jejich pěveckých výkonech a výrazně zvedá tempo inscenace. Herecky jsou v pohádce výraznější děti. Dospělí herci je nijak neupozaďují a dávají dostatečný prostor jejich hravosti a energii. Že jsou mladí herci sehraná parta jde poznat i na nejmenších detailech. Naopak dospělí herci své postavy někdy až příliš karikují. Neuškodilo by, kdyby si dospěláci vzali příklad ze svých mladých kolegů, přidali na autenticitě, byli více spontánní a nepřehrávali. Je také dobré zaměřit se na hereckou abecedu – nepřešlapovat během promluv, dobře artikulovat a doříkávat koncovky.

DS Osvětová beseda Velká Bystřice přijel na letošní Hanácký divadelní máj s konverzační komedií francouzské herečky a dramatičky Isabelle Mergault Sbohem, zůstávám. Hra má v sobě prvky černého humoru, frašky i situační grotesky. Výchozí dramatickou situací je plánovaná vražda manželky.

Autorka pracuje s kontrastem vážných témat a lehké komedie. Nejdůležitější příběhová linie se nachází v proměně vztahu mezi dvěma ženami: manželkou nepříliš úspěšného malíře Jeana Charlese Barbarou, a jeho milenkou Gigi. Proměna začíná ve chvíli, kdy Gigi, přesvědčená Jeanem Charlesem k vraždě Barbary zjistí, že i jí samotné se chce objednavatel vraždy také zbavit, protože má ještě jednu milenku, se kterou plánuje společný život financovaný z peněz uložených v Barbařině sejfu. Režisér inscenace Tomáš Hradil se rozhodl autorkou nabízené oscilování mezi vážnými a humornými rovinami textu ignorovat, a vsadil na prvoplánovou lehkou zábavu. I pro tu je v textu dostatek příležitostí, kterých inscenaci využívá od první až po poslední vteřiny představení. Publikum se baví, dostává to, na co přišlo a co si zaplacením vstupenky koupilo. Rozhodnutí režiséra nicméně zklame ty, kteří přijdou na představení, protože chějí více, neboť se dozvěděli o skutečném potenciálu komedie, ale dostanou z něho v tom, co se odehrává na jevišti, jen část.

Pivínské divadlo z.s. se rozhodlo vstoupit do programu s divadelní adaptací slavného filmu Dívka na koštěti, v němž jde o  příběh neposlušné čarodějnické učednice Saxany, která uteče ze světa kouzel do světa lidí, aby poznala něco, co ve své říši nezná – obyčejný lidský život a city. Příběh sleduje Saxanino setkání s Honzou a jeho světem, její snahu zůstat mezi lidmi a zároveň napravit chaos, který svými kouzly způsobí. Výsledkem je zajímavá podívaná, která těží z dobře známé předlohy i z nasazení mladého souboru.

Inscenaci tvoří deset mladých herců, kteří rozehrávají děj plný kouzel, školních situací i komických záměn, zatímco jejich dospělí kolegové zůstávají v pozadí jako „kulisáci“ a technická opora inscenace. Mladá krev v nich má oporu nejen technickou, ale i režijní. Samotní herci i herečky působí velmi sympatický. Mladí interpreti disponují energií, kterou se však ne vždy daří plně přenést do jevištního jednání. Ve chvílích, kdy jsou na scéně a nemají právě své repliky, nereagují na okolní dění a působí „vypnutě“, chybí tak průběžné herecké jednání. Do budoucna by prospěla i lepší vzájemné jevištní partnerství především mezi Saxanou a Honzou. Stejně tak by bylo vhodné zaměřit se na hlasovou průpravu, tedy větší důraz na hlasitost a artikulaci.

Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice přivezl letos inscenaci hry Karla Čapka Loupežník. Režisérka Iva Kahounová vede herce k žánru lyrického dramatu. Zapojuje do inscenace i děti do rolí ptáčků a světlušek. Sama hovoří o svém uchopení předlohy jako snahu o to, aby se představení odehrálo v magické atmosféře v blíže nedefinovaném retro stylu. Textovou předlohu se snažila proškrtat a zestručnit, co zcela jistě přispělo ke kvalitě představení.

Podmínkou dosažení vytčených cílů je však zvládnutí práce s hlasem, a artikulace, neboť mluvní složka inscenace se takovém případě blíží uměleckému přednesu. Tento nárok ale naplňuje jen malá část účinkujících. Otázkou však je, zdali Loupežník inscenovaný pro dnešní publikum nevyžaduje spíše existenciální lyrické drama odehrané v žánru realisticko-psychologického dramatu s nároky na civilnější herecký projev opřený o pravdivé sdělení emocí než jakoukoliv stylizaci. Čapkův text je natolik silný, že i po více jak stu letech takové moderní pojetí umožňuje. Boleradický Loupežník Iva Kahounové je navzdory všem rezervám inscenace úctyhodným pokusem ukázat dnešním divákům krásu české řeči, krásu básnického jazyka Karla Čapka, a důležitost pravdy a lásky ve vztazích mezi členy každé rodiny. Také však úctu k ostatním lidem, a respekt k jejich citům a potřebám.

Dětský divadelní soubor Budulínek z Želechovic se do soutěže o postup do programu českokrumlovského Fimfára přihlásil s pohádkou o Sněhurce, kterou sledovalo dětmi z mateřských školek zcela zaplněné hlediště. A jak děti, tak jejich učitelky odcházely z představení tměř nadšené. Jediným dospělým členem Budulínka je vedoucí souboru a režisérka Vlasta Ticháčková. Připočíst je ovšem nutné spolupracující komunitu rodičů dětských aktérů z Želechovic a okolí. Jelikož jde ale o představení dětského souboru s účinkujícími dětmi ve věku necelých čtyř až deseti let věku, bylo na HDM omylem, neboť patří na přehlídku dětských divadel. Paní Vlasta Ticháčková se pro vlastní divadelní práci s dětmi rozhodla zcela nedávno, a zatím sbírá zkušenosti. Rozhodně je na místě poděkovat za její čas věnovaný dětem a divadlu. Lektorský sbor přehlídky seznámil Vlastu Ticháčkovou s možnostmi vzdělávání v oblasti dětského divadla, což bylo „tetičkou Vlastou“, jak děti své vedoucí říkají, přivítáno s velkým povděkem.

Jediným nesoutěžním představením, které otevřelo druhou polovinu HDM, byla absurdní tragikomická hříčka Václava Havla Anděl strážný v podání Divadelního studia Viktorka Holešov.   I když se po produkci nekonala obvyklá rozprava s lektory za přítomnosti zájemců z řad veřejnosti, v prostorách klubu místního divadelního spolku Na štaci v suterénní baru pod jevištěm se pro produkci rozproudila docela živá debata o inscenaci i o hrách Václava Havla a jejich významu jak uměleckém, tak společenském.

Divadelní studio „V“, Brno se přehlídky zúčastnil s pohádkou Kocour v botách. Pohádka má kořeny v italském folklóru 16. století, do českých zemí se však dostala především prostřednictvím překladů francouzských a německých literárních verzí. Nejznámějšími autory jsou Charles Perrault a Bratři Grimové. Příběh o mazaném zvířeti, které pomůže svému chudému pánovi k bohatství, patří mezi nejrozšířenější evropské pohádky.

Divadelní studio „V“ z Brna šlo trochu jinou cestou než adaptací známého příběhu, tak jak ho stvořili literární autoři. Dvorní autor studia „V“, i režisér Michal Foff, použil známou postavu Kocoura v botách, a napsal jeho úplně nová dobrodružství, tak trochu inspirované jinou pohádkou (Brémští muzikanti), o cestě za přátelstvím a sebepoznáním. Vystupují zde další postavy (Slepice, Myš, Osel, Kočka, Obr), se kterými Kocour postupně navazuje kamarádství, aby pak v závěru společně vybojovali vítězný souboj se zlým Rytířem. Vše nám ovšem vypraví jakoby zpětně Oslík, který v průběhu putování našel brýle, aby mohl sepsat tuto hrdinnou epopej Kocoura pro poslech diváků a Slepic na dvorku. Vše proloženo písněmi. Představení to bylo milé, hravé, vtipně rozpohybované (Slepice, Kočka, Myš), s řadou hezkých hereckých kreací. Nicméně děj se posunuje velmi zvolna, neboť použitý scénář je příliš umluvený, nenabízí konfliktnější situace, které by posouvaly děj až k požadované katarzi. Navíc hlavní postava Kocour, vůbec není tím, kdo provádí hrdinské činy, o kterých by se měly psát eseje. Spíše tak trochu opodál jen čeká na příležitost. Je to zřejmě vina textu, ale z části i režie.

Divadelní spolek Haleny Halenkovice si pro nastudování inscenace vybral text Vladislava Kracika s názvem Pohádka o třech doktorech. Režie se ujala Marcela Palúchová.

Vladislav Kracik napsal kvalitní moderní pohádku situovanou do současnosti. Inspiraci dostal z Čapkovy Velké doktorské pohádky, a tak se v příběhu o nemocném kouzelníkovi objeví trojice lékařů se jmény Dr. Bálek, Dr. Omedár a Dr. Užba. Velmi důležitá je při tom doba, ve které autor dvé dílo psal: stalo se tak ještě před rokem 2009. Proč tato zmínka? V textu se objeví Dr. Užba ruské národnosti, a čase vzniku této pohádky tehdy probíhal proces sbližování Ruska s EU a NATO. Proto je doktor Družba, charakterizovaný lékem, kterým se léčili už dávní ruští carové, ve trojici lékařů zcela po právu. Režisérka Palúchová vedla herecký tým k projevu hodnověrnému, k rovnému přístupu k dětem z pozice dospělých, a lehkému humornému nadhledu v uchopení jednotlivých postav. A také k přirozenému projevu, bez jakéhokoliv šaškování, pitvoření se, či vyrábění prvoplánového humoru bez opory v textu. Jednotlivé herecké výkony jsou nadprůměrné, skutečné herecké slabiny nejsou žádné. Pohádka O třech doktorech DS. Haleny z.s. patří k tomu lepšímu, co se v celku představeních pro děti na nejen letošním Hanáckém máji zatím objevilo.

Divadlo Šňůra Konice přijelo s Dokonalou svatbou Robina Hawdona v překladu Jana Šotkovského a v režii Dagmar Rozsívalové a Lucie Polcrové. Dokonalá svatba je britská situační komedie, která rozehrává sled absurdních záměn, lží a přiznání. Inscenační tým se rozhodl se rozhodl přenést hru z Anglie domů do Konice. Režisérky zvolily velmi přesné typové obsazení, které se opírá o energii a přirozený projev jednotlivých herců. Ti dokážou udržet svižné tempo a naplňují dramatické situace s potřebnou lehkostí i vnitřní logikou. Na jevišti tak funguje živá herecká souhra, v níž nechybí jevištní partnerství, ani průběžné jednání – patrné zejména ve chvílích, kdy se paralelně odehrávají situace ve dvou prostorech a herci i mimo hlavní akci zůstávají „ve hře“, přirozeně jednají či reagují.

DS Teatrum Velké Opatovice se přihlásil do programu HDM s inscenací hry Petra Matouška O pekelné base. Vzhledem k dobrým interpretačním přednostem účinkujících však sám sobě zabránil v možném postupu výběrem předlohy, které dobré divadlo hrané dospělými dětem, prostě neumožňuje.

Hra P. Matouška je metodickou ukázkou špatné moderní pohádky. Autor svévolně zachází s archetypy pekla i čertů, vymýšlí nesmysly, například arest pro čerty, kteří nedodávají dost duší hříšníků do ohňů pekelných, umístěný mezi lidmi na zemském povrchu. Děti pracující v Klubu dětského diváka to vězení nazvaly polepšovnou pro čerty. Jaksi mimoděk je však do této polepšovny z pekla poslán i začátečník, který se má naučit čertovskému chytání hříšníků. Nemá smysl tady postupně uvádět všechny nelogičnosti, prohřešky ve struktuře pohádky samotné atd. Stačí jediné varování: Hrát Matouškovu pohádku O pekelné base lze, ale text je zapotřebí podstatně přepracovat, nežádoucí věci vyhodit, hlavní příběh i příběhy vedlejší dokončit, zpřehlednit, a pak dovést inscenaci ke zdárnému konci. Představení opět potvrdilo známý fakt: zdárný výsledek na divadle vždy začíná výběrem kvalitní dramatické předlohy.

Závěr více jak týdenního divadelního maratónu, kterým letošní Hanácký divadelní máj byl, obstaralo Bernacké ochotnické divadlo Bodlák s muzikálem Adéla ještě nevečeřela v režii principála Bodláku, herce a režiséra Zdenka Klose.

Inscenace přináší na jeviště hravý a žánrově neukotvený muzikál, který s lehkostí kombinuje detektivku, horor i kabaretní revue. Text stojí na výrazné stylizaci a vědomé parodii známých žánrových schémat, přičemž diváka neustále ujišťuje, že realita zde nemá místo. Vychází přitom ze stejnojmenného kultovního filmu a posléze i muzikálu Adéla ještě nevečeřela, jehož poetiku i humor se snaží převést na divadelní jeviště. Inscenace divadla Divadlo Bodlák působí jako velkolepý broadwayský muzikál – opírá se o profesionální hudbu, výrazné pěvecké výkony i pečlivě vystavěnou scénu a kostýmy. Zároveň však naráží na přirozené limity ochotnického divadla, které se nejzřetelněji projevují právě ve scénografii. O to cennější je patrná tvůrčí invence, s níž inscenátoři tyto limity překonávají a nahrazují nedostatek technických možností nápadem. Je škoda, že ve druhé polovině jako by tato kreativní energie slábla. Největším problémem inscenace jsou přestavby mezi jednotlivými scénami. Přes veškeré nedostatky a rezervy však byl večer s masožravou Adélou v podání Bodláku vrcholnou zábavou, oceněnou publikem dlouhým potleskem ve stoje, a stal se důstojnou tečkou za Hanáckým divadelním májem 2026.

Lektorský sbor ve složení: předseda Jaroslav Kodeš, Juraj Háder a Ladislav Vrchovský, ocenil výkony soutěžících souborů s úhlem pohledu, který nastínil Jaroslav Kodeš ve své závěrečné řeči (red. kráceno, celý text je k dispozici):

„Pokusím se vyjádřit k tomu, čemu říkáme divadlo, jako specifickému druhu umění a zábavy zároveň. Ano, divadlo je umění a na to nesmíme zapomínat. Divadlo je umění i v podobě amatérské. Neboť umění se dá definovat jako tvůrčí vyjádření myšlenek a emocí určené ke vnímání druhými. A je jedno, jestli jste za to placeni nebo to děláte z libosti. Na druhé straně nemůžeme zcela rozhodnout, že veškeré divadlo od A až do Z je umění. Protože divadlo je i zábava. Můžeme sice obecně definovat hranici mezi zábavou a skutečným uměním, ale v praxi to tak snadné není. U zábavy je cílem hlavně pobavit, rozptýlit, nabídnout odpočinek, kdežto umění chce kromě toho ještě něco sdělit – myšlenku, postoj, otázku, zkušenost.

Dobré zábavy si moc vážím, neboť je jí v dnešní době hodně třeba. Ovšem i ta se dá ještě členit na tu opravdu dobrou, která má už něco společného s uměním, dále na bezduchou, a ještě i na tu pokleslou. Pokleslou zábavu jsme tu nezaznamenali žádnou, dobré divadelní zábavy jsme tu zaznamenali většinu, a dle našeho soudu dobré zábavy s přesahem k umění tu dosáhlo jen několik soutěžních inscenací.“

Ceny a čestná uznání HDM 2026

Slečna Flintová – Zmatkaři Dobronín

Cena Jiřímu Křesťanovi za roli pana Dodse

Čestné uznání Františku Kunstovi za roli Alberta

Čestné uznání Ondřeji Novotnému a Ladislavu Kunstovi za výstižnou scénografii k inscenaci Slečna Flintová

Co ukázal čas – divadlo BLIC

Cena divadlu BLIC za zvukovou složku inscenace Co vyprávěl čas

Čestné uznání pro Andreu Helmichovou a Ivana Helmicha za režijně scénografické prvky

Čestné uznání Kateřině Knapové za roli víly Julinky

Čestné uznání Františce Zajíčkové za roli čarodějnice

Doma není nikdo komikem – DS Břest

Čestné uznání Miroslavě Koryčanové za roli Roberty Bággia

Konečná stanice – DS Duha Polná

Cena Jiřímu Šalomounovi za roli Detektiva č. 1

Cena Veronice Legerské za roli Kláry Tomešové

Cena Jitce Smejkalové a Petru Vaňkovi za textovou předlohu k inscenaci Konečná stanice

Cena Petru Vaňkovi za režii inscenace Konečná stanice

Cena Divadlu DUHA za inscenaci Konečná stanice

O moři a loužích – ČERVIVEN Krnov

Cena Červivenu Krnov za inscenaci O moři a loužích

Cena Červivenu za kolektivní herecký výkon

Cena Petře Severinové za dramaturgicko-režijní koncepci inscenace O moři a loužích

Zvláštní cena poroty Červivenu Krnov za generační výpověď adresovanou dospělým v inscenaci O moři a loužích

Ať žijí duchové – DS J. K. Tyl Brodek u Přerova

Cena DS J. K. Tyl za hudební složku inscenace Ať žijí duchové

Cena DS J. K. Tyl za pravé rodinné divadlo

Čestné uznání Evě Šmídové za dramaturgii a režii inscenace Ať žijí duchové

Čestné uznání Štěpánu Procházkovi, Petru Horákovi a Tomáši Zbožínkovi za herecký výkon v rolích trpaslíků (za kolektivní trpasličí výkon)

Sbohem, zůstávám! – Osvětová beseda Velká Bystřice

Cena Pavlu Dorazilovi za roli Jean-Charlese

Čestné uznání Tomáši Hradilovi za režii inscenace Sbohem, zůstávám!

Čestné uznání Sáře Kaniokové za roli Gigi

Saxana aneb dívka na koštětí – Pivínské divadlo

Čestné uznání Nele Štětařové za role ředitelky čarodějnické školy, ředitelky základní školy a pacientky

Čestné uznání Natálii Šišmové za role uklízečky, Axioly a učitelky

Čestné uznání Janu Nedbalovi a Tereze Pavelkové za kostýmy ke hře Saxana aneb dívka na koštětí

Loupežník – DS bratří Mrštíků Boleradice

Cena Magdaléně Klímové za roli Mimi

Cena Janu Korábovi za roli Šefla

Čestné uznání Daně Baturné za roli Paní

Čestné uznání Jiřímu Brabcovi za roli Starosty

Čestné uznání Janě Kahounové za scénografii ke hře Loupežník

O Sněhurce – Dětský divadelní soubor Budulínek

Čestné uznání Jiřímu Dosoudilovi za hudební složku pohádky O Sněhurce

Čestné uznání Aleně Brančíkové za citlivý přístup k vedení dětí v souboru Budulínek

Kocour v Botách – Divadlení studio „V“ Brno

Cena Evě Ardaya Salvatierra za roli kočky Evelíny

Čestné uznání Matěji Pulkrábkovi za roli Oslíka

Pohádka o třech doktorech – DS Haleny

Cena Pavle Pavelkové za roli zdravotní sestry

Cena Karlu Škrabalovi za roli Dr. Bálka

Čestné uznání Palúchové za roli princezny Natálky

Dokonalá svatba – DS Šňůra Konice

Cena Lucii Polcrové za roli Karin

Cena Dagmar Rozsívalové za roli nevěsty Viktorie

Čestné uznání Janu Polcrovi za roli Jakuba

Čestné uznání Evě Anně Zapletalové za roli pokojské Karly

Čestné uznání Dagmar Rozsívalové a Lucii Polcrové za režii inscenace Dokonalá svatba

O pekelné base – DS Teatrum Velké Opatovice

Čestné uznání Emě Špačkové za kostýmy k inscenaci O pekelné base

Čestné uznání Yvonne Volgemutové za roli ševce Ondřeje Dratvičky

Čestné uznání Vladislavě Prosserové za roli čerta Perletona

Adéla ještě nevečeřela – BODLÁK

Cena Tomáši Horutovi za roli Komisaře Ledviny

Cena Janě Maralíkové za roli Květušky

Cena Barboře Knápkové za roli Adély

Čestné uznání Tomáši Papákovi za roli Cartera

Čestné uznání divadlu BODLÁK za inscenaci Adéla ještě nevečeřela

Cena diváků

Cenu diváků získalo Bernatské divadlo Bodlák za představení inscenace Adéla ještě nevečeřela

Zvláštní ceny

Zvláštní cena ředitelky přehlídky Radimu Kachlířovi za vítězství v soutěži

Divadelní kvíz

Zvláštní cena ředitelky přehlídky Divadelnímu studiu Viktorka za inscenaci

Anděl Strážný s přihlédnutím k 90. výročí narození autora

Zvláštní cena starosty města Němčice nad Hanou souboru BODLÁK Bernacké

Ochotnické Divadlo za inscenaci Adéla ještě nevečeřela 

Klub dětského diváka udělil svou cenu souboru Haleny – cenu věnoval DS Na

štaci

Lektorský sbor doporučil do programu Národní přehlídky Divadelní Fimfárum Český Krumlov 2026 inscenaci O moři a loužích Divadla ČERVIVEN

Lektorský sbor doporučil do programu Národní přehlídky Krakonošův divadelní Podzim 2026 inscenaci Adéla ještě nevečeřela divadla BODLÁK

Lektorský sbor nominoval do programu Národní přehlídky Krakonošův divadelní Podzim 2026 inscenaci Konečná stanice divadelního souboru Duha Polná