Historie dramacenter v České republice je úzce spjata s rozvojem dramatické výchovy a tvořivé dramatiky. První specializovaná centrum vzniklo v 80. letech 20. století v brněnských Lužánkách. Vzorem pro vznik tohoto centra byla síť dramacenter ve Velké Británii, která fungují jako instituce nabízející odborníky, akce i dlouhodobé projekty školám i jednotlivcům v oblasti dramatické výchovy. V roce 2011 byla založena Asociace dramacenter České republiky. Zakládajícími členy byly Sdružení D Olomouc, Centrum tvořivé dramatiky Praha, Labyrint – studio dramatické výchovy, Johan o. s. K dalším aktivním dramacentrům, kromě výše zmíněných, patří liberecké Dramacentrum Bezejména, plzeňské Dramacentrum Johan (Moving Station) či dramacentrum při Divadle DRAK a Mezinárodním institut figurálního divadla o. p. s., THeatr ludem a ostravské Divadlo loutek. V současné době vzniklo nové Dramacentrum Prostor v Mostě. O jeho vzniku jsem si na festivalu Císařovi nové šaty v Praze povídal s jedním ze zakladatelů Pavlem Skálou.
Pavle, mohl bys mi přiblížit projekt vašeho nového dramacentra?
Jde o projekt, na kterém se domluvilo Městské divadlo v Mostě, a nese název Prostor. Naším hlavním cílem je vytvořit vzdělávací a lektorské programy přímo k jednotlivým inscenacím, ale zaměřujeme se i na širší vzdělávání pedagogů.
Spadáte tedy přímo pod mostecké divadlo?
Ano. Výraznou postavou v tomto procesu byl ředitel Městského divadla v Mostě Filip Nuckolls, který se snaží o rozvoj místní kultury. Společně s jednatelem divadla a primátorem Markem Hrvolem jsme dospěli k závěru, že takové centrum bude pro divadlo velkým přínosem. Osobně to velmi vítám, protože věřím, že dramacentra by měla být pevnou součástí každého divadla. Pomáhají totiž nejen s dramaturgickými úvody, ale především s přibližováním témat inscenací, což divákům poskytuje nezbytný širší kontext.
Budou vaše programy určeny primárně pro žáky a studenty, nebo budete cílit i na dospělé publikum?
Aktuálně jsme v začátcích, takže se soustředíme především na žactvo, studentstvo a pedagogy. Velmi intenzivně sledujeme proměnu Rámcového vzdělávacího programu (RVP) v základním školství, protože chceme školám, a to i těm pilotním, které už podle nového RVP pracují, nabídnout programy zaměřené na dramatickou výchovu. Ta totiž umožňuje komplexnější přístup ke vzdělávání než běžná hudební nebo výtvarná výchova.
Předpokládám, že s nápadem nepřišlo vedení divadla.
S kolegyní Bárou Gréeovou jsme dosud působili v PR a produkci Divadla rozmanitostí. Myšlenka na dramacentrum se objevila už před dvěma lety, ale minulé vedení jí nebylo nakloněno. Současné vedení s Filipem Nuckollsem je mnohem otevřenější. Filip má bohaté zkušenosti z jiných divadel po celé republice a vidí v tomto konceptu velký potenciál.
Kolik lektorů a divadelních pedagogů v tuto chvíli v centru působí?
Vycházíme z lokálních zdrojů. Aktuálně tým tvořím já, Bára Gréeová, Leona Houdková, Anička Dobdová, všichni z divadla Brambůrky, a Jan Mrázek, který se specializuje na propojování hudby a divadla. Stále ještě hledáme někoho na pohybovou spolupráci, abychom mohli k tématům přistupovat skutečně komplexně.
Jak budou vaše programy vypadat v praxi? Půjde o úvody a diskuse pro celé publikum?
V prvním roce budeme programy směřovat spíše na menší, vybrané skupiny. Pracovat s celým osazenstvem velkého sálu, který má v Mostě kapacitu až šest set míst, by bylo nad naše síly. Naší prioritou je vysoká kvalita a hloubka práce, aby měly programy na děti skutečný dopad.
Kam byste chtěli vaše dramacentrum směřovat?
Chceme školám ukázat, že dramatická výchova je funkční nástroj, kterého se nemusí bát. Druhým cílem je prohloubit u dětí porozumění divadelnímu kontextu. Plánujeme také dílny, které divadlu poskytnou cennou zpětnou vazbu od diváků. Rádi bychom, aby návštěvník vnímal divadlo jako místo k setkávání, nikoliv jen jako instituci prodávající hotový produkt. To platí i pro Divadlo rozmanitostí, kde se chceme více zaměřit na teenagery.
Hledali jste inspiraci u jiných center?
Spolupracujeme například s Moving Station v Plzni, sledujeme například projekt CUKR Romana Černíka, aktivity Sdružení pro tvořivou dramatiku i Centra estetických aktivit dětí a mládeže, které je součástí Národního institutu pro kulturu, oddělení ARTAMA. Aleinspiraci sbíráme od zkušených kolegů po celé republice. Do budoucna bychom se rádi oživili setkávání dramacenter pro výměnu zkušeností, protože taková platforma momentálně chybí; naposledy se něco podobného konalo, jestli se nemýlím v roce 2018 v Českých Budějovicích.
Vidíš nějaký zásadní rozdíl mezi běžným divadelním lektorem a fungováním dramacentra?
Naším záměrem je spolupracovat se školami i mimo samotné divadelní produkce. Chceme vytvářet dílny na aktuální společenská témata, jako je například šikana. Pomocí metod dramatické výchovy můžeme v bezpečném prostředí zkoumat motivace postav a pomoci dětem pochopit různé životní situace.
Ústecký region není na počet dramacenter nebo podobných aktivit příliš bohatý. Nebo se pletu?
Nepleteš. Proto považujeme za důležité, aby v našem regionu takové centrum fungovalo. Naším cílem není jen Most, ale rádi bychom oslovili i školy v Litvínově nebo Teplicích. Aktuálně máme obrovskou důvěru vedení divadla i města, které uvolnilo prostředky na rozjezd prvního roku. Máme stanovený budget, a i když si na sebe musíme částečně vydělat – lektorské programy budou zpoplatněny „malým balíčkem“ peněz – chceme dokázat, že je to pro vzdělávání v kraji unikátní věc.
Děkuji za rozhovor. Více o dramacentru Prostor se dozvíte na internetových stránkách https://dramaprostor.cz/
