Tajemné síly a duchové ovládly Lomnici nad Popelkou

8. – 11. 4. 2026 se v Tylově divadle v Lomnici nad Popelkou konal již 28. ročník postupové přehlídky do programu festivalu Divadelní Piknik Most 2026. Častou polemiku, zda požívat pro přehlídky pojmenování oblastní či raději krajské, mají v Lomnici vyřešenou již v názvu. Jedná se totiž oficiálně o Krajskou přehlídku ochotnického divadla Jizerské oblasti.

Jizerská oblast je známa svou pohostinností a množstvím ochotnických divadelních souborů, vesměs s dlouholetou tradicí, a vzácnou svorností, která mezi nimi panuje. Na přehlídce to bylo (jako každým rokem) znát. Soubory se v hojné míře chodí navzájem divácky podpořit. a to i ty, které v daném ročníku nesoutěží. Přehlídka v Lomnici zároveň náleží do ranku oblastních přehlídek, které staví na divácích „z ulice“, a tak většinu představení sledovala početná divácká kulisa, v hlavních hracích časech bylo v nádherném divadelním stánku plno.

Program obsahoval devět představení. Dramaturgové zúčastněných souborů zřejmě pro rok 2026 dostali tajné zadání inscenovat duchařský příběh či nějakým způsobem do svých her zakomponovat tajemné síly. Zmíněný aspekt se vyskytl v každém představení bez výjimky.

A když už jsme u onoho (ne)oblíbeného škatulkování… O oblíbenosti komedií v amatérském divadelním vesmíru není pochyb. Ve svých letošních reportech z oblastních přehlídek již na toto téma psaly kupříkladu Petra Richter Kohutová (Divadelní Kojetín) nebo Alena Zemančíková (Třešťské divadelní jaro). V Lomnici jsme viděli komedií rovnou osm, i když jednu velmi černou.

Hlavním rysem letošního přehlídkového klání napříč republikou byla obdivuhodná snaha souborů o zařazování vlastních textů či objevné dramatiky. V tomto chvályhodném aspektu Lomnice také nezaostala.

Poslední množinou, která se letos vyskytla na přehlídkách ve větší míře, byly inscenace z divadelního či hereckého prostředí. A ani v tomto ohledu nebyli diváci na přehlídce ochuzeni.

Domácí divadelní spolek (DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou) uvedl opulentní divadelní hostinu. K příležitosti dvoustého (!!) výročí svého založení nazkoušel (v režii Veroniky Nožičkové) velmi známou klasiku od autorů Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu, a to v muzikálové podobě. Jedná se vskutku o v mnoha směrech úctyhodný divadelní dárek a dílo skutečně mimořádné, a to nejen na amatérské poměry. I proto, že se o zdařilý průběh inscenace stará 52 (!!) protagonistů. (titulní foto_archiv přehlídky_pozn.red.)

Patrová scéna, sedmičlenný band na scéně, velké taneční choreografie a silné pěvecké sbory. Představení ubíhalo ve velmi intenzivním tempu, energie se velmi zdařile přelévala do diváků, a vyprodané (v domácím prostředí již pošesté za sebou) hlediště jim zase svou energii vracelo zpět. Celkem očekávaně představení svým výkonem vévodí Nikola v podání Jakuba Noska, a především v pěveckých partech Eržika, kterou ztvárňuje Barbora Rajmová. Nikolu i diváka celou inscenací provází dvojice černých „duší“, ve které se po své smrti v úvodní scéně promění postavy Evy a Mary. „Ochomýtají se“ nejen u všeho dějově důležitého, ale jejich taneční kreace se báječně doplňují s hromadnými tanečními party. Děj plyne kupředu činoherními sekvencemi, které se střídají ve velkém tempu s tanečními a pěveckými částmi, někdy však ke škodě vůči jejich dramatickému vyznění.

Pár dní na zkoušku je humorná duchařská krimikomedie odehrávající se v prostředí nakladatelství. V Tylově divadle ji druhý den přehlídky zahrál DS E. F. Burian Tanvald. Jednoho dne redaktorku Marii přejede auto. Marie se vrací coby duch zpět do redakce, kde probíhá vyšetřování její nehody jako vraždy. Rychle přibývá další mrtvola, tím pádem další duch, který má ale oproti duchu Marie jiné schopnosti. Marie je totiž v kómatu, a po pár dnech, kdy se jako duch snaží pomoci vyšetřovatelce rozkrýt skutečný život v redakci, se vrací zpět do života. Všech sedm herců mělo během inscenace skvělé herecké momenty, ale celkově diváky příliš nepobavili, protože se místo v rovině grotesky často pohybovali ve volně plynoucím realistickém herectví.

Jak název napovídá, podmnožinu inscenací z hereckého prostředí zastupovala na přehlídce inscenace Herci jsou unaveni, kterou přivezl renomovaný divadelní soubor Vojan Hrádek nad Nisou. Děj se odehrává v hlavní místnosti domu, kde bydlí herečka se svým bohatým přítelem, a kam tato dvojice pozve na grilování několik svých kolegů z branže. Ráda by s nimi oslavila získání hlavní role ve filmu. Zábava se rozjíždí, diskuze jsou vesměs „herecké“, a tudíž cíleně klišovité, a vztahy i interakce mezi postavami taktéž. Tajemno zde tvoří umělecká agentka, nejpropíranější postava celé hry, která se ale nikdy na scéně neobjeví. Herci hrající herce mají velmi světlé chvilky herecké partneřiny, bohatý domácí pán je místy vtipný, ale co se týče souhry s ostatními, je příliš zřejmé, že jde zároveň o režiséra inscenace, které navíc nepomáhá řada nelogičností a váznoucí temporytmus. Problémem v celkové uvěřitelnosti je i typové obsazení, které věkově neodpovídá daným postavám.

Vlastní tvorbu na přehlídce zastupoval lehce úsměvný příběh Za oponou aneb Kulisákům nikdo netleská od DS RySK Rynoltice, který je pochopitelně také zástupcem kusů z divadelního prostředí. Hru napsal, představení režíroval a hlavní roli režiséra hrál Michal Vaněk, který je v divadelním světě znám spíše jako principál Divadla Matýsek. Stejně jako u předchozího kusu, i zde je chybějící režisérův náhled ku škodě, přes veškeré snahy všech ostatních protagonistů, i s jejich nezanedbatelnými komediálními schopnostmi. Pointa je z inscenačního hlediska velmi lákavá, i když těžko uvěřitelná. Den před premiérou onemocní hlavní představitel a roli se uvolí nazkoušet dva kulisáci. Tajemnou složku zde tvoří „snové“ sexuální dovádění masek dramatu a komedie. V textu je spoustu výborných nápadů, ale realizace z nich netěží jejich komediální potenciál. Za zmínku stojí opilecký výkon (což je jak známo jedna z nejtěžších hereckých disciplín) Julie Dopitové.

Režisérka Vlaďka Koďousková připravila se svým domovským souborem DS Vojan Desná – Mladá haluz pro diváky letošní přehlídky lehkou duchařskou komedii Mezi nebem a zemí. Ačkoliv jde o velmi frekventovaný text a řada i místních diváků jej viděla v jiném provedení, čekal je velmi příjemný páteční přehlídkový večer. Režisérka a její herečtí spolutvůrci totiž odvedli poctivé divadelní řemeslo a vzhledem k tomu, že se pro takřka celé obsazení jednalo o první hereckou zkušenost, zaslouží si soubor za svůj výkon jen slova uznání. Speciálně dvě scény stojí za vypíchnutí z hlediska režijní i herecké práce. Hádka obou hlavních dvojic „přes sebe“ a sexuální scéna Marcie a Webstera. Skvělá byla v roli Susie Cameronové Lenka Dvořáková, která svého ducha zahrála s tak přirozenou étéričností, že diváci mohli být chvílemi na pochybách, jestli se v celé své ženské kráse skutečně po jevišti nevznáší. Představení se vyznačovalo výbornou mluvou celého ansámblu, až na drobné výjimky skvělými kostýmy a také technickou stránkou.

DS Podhoran Jablonec nad Jizerou přijel na přehlídku zahrát hru s pohádkovými motivy z krkonošského prostředí Ďábelské klíče. Obdivuhodný lokální patriotismus je cítit již z nádherného programu k inscenaci, ale hlavně z přenádherných a neskutečně zachovalých pohádkových kulis z roku 1923, které jsou hlavní devízou inscenace. Text bývalého beneckého starosty Miloše Gerstnera z roku 1959 (zfilmován v roce 1995 s Apolenou Veldovou v hlavní roli) přepsal hrající člen Adam Stříbrný s ohledem na (zejména personální) možnosti souboru, což je jistě chvályhodné. S ohledem na vnímání dnešními diváky zůstalo však v textu velké množství logických nesrovnalostí a dějových lapsů. Herci hrají s velkým nadšením, ale události na scéně se dějí nahodile a podivně. Mefisto hodlá škodit třem vybraným kamarádům třemi klíči čili ďábelskými dary – kováři čerticí (výborná Iva Housová), učiteli kouzelnými housličkami a tkalcovi nedostižně makajícím člunkem. V jeho plánu je nejdříve změnit kamarádům život k lepšímu, a pak…  a tak tkadlec závratně zbohatne (ovšem na úkor ostatních z cechu), učitel prorazí svou hrou ve světě (à la Strakonický dudák) a Kovář Joska vytvoří s čerticí Marikou šťastnou rodinku. Nejproblematičtějším místem inscenace je závěr. Mefisto si po roce přijde pro dary a úplně proti smyslu smlouvy si je skutečně vezme (sic). Jedině Marika zůstane s Joskou. V úplném finále se zlý kapitalista Vilím (původně tkadlec) vzdá veškerého svého majetku ve prospěch dělnické třídy (ostatních tkalců), veřejně se omluví za své zbohatlické choutky a slíbí poslušnost [sic!]. Pointa příběhu má přitom všem obrovský potenciál, stejně tak herci a zřejmě i všichni členové souboru. Budiž jim přáno, aby se ve svých divadelních dovednostech i nadále zlepšovali.

Hojně hraná Tchýně na zabití Jakuba Zindulky (DS Tyl Mnichovo Hradiště) je komedie o dospělých dětech a jejich nedospělých matkách, jak uvádí sám autor. Postupně se dozvídáme zajímavosti, podrobnosti i otřepaná klišé o vtazích mezi tchýní a zetěm, snachou a tchýní, matkou a dcerou, synem a matkou, mezi mladými manžely, a konečně (a hlavně) mezi tchýněmi samotnými. Ty se v první půli upřímně nenávidí, a ve druhé, která je čistě duchařskou komedií, jsou nucené společně žít v bytě jejich ratolestí, což je pochopitelně pro diváky zábavný a pro obě dámy nepředstavitelný očistec. V roli jedné z tchýní Iva Flodrmanová jako matka ženicha Karla Králová je tou správnou podnikatelkou, ale její ráznost a příkrost se stane během několika replik stereotypní. Komediální rovinu lépe zvládla Jiřina Vodáková, která svou hippie tchýni Gene obdařila rozkošným nadhledem. Tereza Poršová a Jakub Dvořák coby novomanželský pár nejsou jen stafáží, jak tomu bývá v jiných inscenacích, ale hrají se svými matkami rovnocennou hereckou partii.

Divadelní spolek J. K. Tyl Josefův Důl odehrál komedii Kaviár nebo čočka (původní název hry je Čočka nebo kaviár), která se odehrává v bytě chudé (čočka) italské rodiny Leonida Papagatta, což je velmi mazaný podvodníček, který neustále vymýšlí, jak sebe a svoji vypečenou rodinu dostat do vyšších finančních pater (kaviár). Jeho profesí je „profesionální host“ na svatbách a pohřbech. Aktuálně má geniální plán: založil totiž dobročinný spolek na podporu ubohých a nemajetných, a podporovat se má právě jeho rodina. Hlavním tématem inscenace je návštěva onoho dobročinného spolku, takže Papagatto hraje dvojroli člena spolku (plukovníka) a otce rodiny. Soubor zvolil nešťastné scénické řešení, čímž se vzdal možnosti hrát klasickou třeskutou „dveřovku“. Představení tudíž plyne velmi pozvolně, což je pochopitelně proti potřebnému žánrovému vyznění. Kladem předvedeného kusu byla jevištní mluva všech účinkujících.

Vrcholem přehlídky bylo poslední představení, divadelní groteska chorvatského dramatika Mira Gavrana Pacient doktora Freuda, kterou do Lomnice přivezlo Divadlo Refektář z Prahy. Děj sleduje mladého Adolfa, který po nepřijetí na výtvarnou akademii navštíví slavného psychoanalytika a přesvědčuje jej, že jeho milenka Kristýna je nemocná a potřebuje pomoc. Hra vtipně a provokativně zkoumá, jak by mohla vypadat historie, kdyby se Sigmundu Freudovi podařilo vyléčit budoucího diktátora. Režisér Vladan Milčinský s účinkujícími Lukášem Meisnarem (v roli Adolfa Hitlera), Jindřiškou Netrestovou (Kristýna) a Jana Geista (Sigmund Freud) nám v humorné rovině dají nahlédnout do zrůdného vnitřního světa jedné z nejzápornějších postav novodobé historie. Lukáš Meisner podal ojedinělý herecký výkon. Adolfa ztvárňuje nikoliv jako karikaturu, ale jako komplexní postavu ve vší její zrůdnosti. K její bližší charakteristice přispívá i vhodnými vnějšími prostředky, zejména typickými gesty. Vše je umocněno skvělými podkresy hudbou Richarda Wagnera, kterou inscenátoři zvýrazňují chorobné Hitlerovy stavy.

Porota pracovala ve složení Jaroslav Kodeš, Jana Stejskalová, Petr Svoboda a Robert Kotál Kunesch.

Čestná uznání

Obyvatelům Koločavy za kolektivní výkon v muzikálu Balada pro banditu

Petru Štěpánovi za roli Laca Totína v muzikálu Balada pro banditu

Danielu Zelenkovi za zvuk v muzikálu Balada pro banditu

Barboře Rajmové za roli Eržiky v muzikálu Balada pro banditu

Daně Hozdové za roli Marie Veselé v inscenaci Pár dní na zkoušku

Aurelii Roubalové za roli Mariany v inscenaci Herci jsou unaveni

Daně Zpěvákové za roli Vášnivé fanynky Julie Dopitové v inscenaci Za oponou

Vlaďce Koďouskové za režii inscenace Láska mezi nebem a zemí

Renatě Konvalinkové za roli Marcie Bradshawové v inscenaci Láska mezi nebem a zemí

Za inscenaci a za výtvarnou složku inscenace Láska mezi nebem a zemí

Ivě Housové za roli čertice Mariky v inscenaci Ďábelské klíče

Tereze Poršové za roli Jindry Sedlákové v inscenaci Tchýně na zabití

Jiřině Vodákové za roli Gene Sedlákové v inscenaci Tchýně na zabití

Ceny

Za inscenaci a za výpravu muzikálu Balada pro banditu

Veronice Nožičkové za režii a choreografii muzikálu Balada pro banditu

Pavlovi Hrdinovi za hudební režii muzikálu Balada pro banditu

Jakubu Noskovi za roli Nikoly Šuhaje v muzikálu Balada pro banditu

Lence Dvořákové za roli Susie Cameronové v inscenaci Láska mezi nebem a zemí

Lukáši Mejsnarovi za roli Adolfa Hitlera v inscenaci Pacient doktora Freuda

Jindřišce Netrestové za roli Kristýny v inscenaci Pacient doktora Freuda

Janu Geistovi za roli Sigmunda Freuda v inscenaci Pacient doktora Freuda

Vladanovi Milčinskému za režii inscenace Pacient doktora Freuda

Doporučení do programu Divadelního Pikniku Most 2026:

Divadelní spolek J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou: Balada pro banditu

Nominace do programu Divadelního Pikniku Most 2026:

Divadlo Refektář: Pacient doktora Freuda