![Letošní Audimafor s nádechem folkloru](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Je-to-tajny-Koleguim-Hrabete-Sporka_Rusalje2022-scaled.jpg)
Letošní Audimafor s nádechem folkloru
Regionální přehlídka amatérského divadla s postupem na celostátní přehlídky experimentujícího divadla Šrámkův Písek, divadel poezie Wolkrův Prostějov a studentského divadla Mladá scéna proběhla 22. – 24. března 2024 v Divadle Drak Hradec Králové.
Zahajovací představení Audimaforu 2024 souboru Sesterstvo těsta, DDM Symfonie Poděbrady – Paní Láry fáry aneb Domov není samozřejmost přineslo hned několik námětů souvisejících s problémy a mentalitou dospívajících prožívajících svá každodenní dramata v dětském domově. Na velmi jemné osnově literární předlohy Betty MacDonaldové Paní Láry Fáry se v autorské kompozici prolíná několik příběhů. Autoritářská mladá vychovatelka Diana Brownová (věkově nepříliš vzdálená svým svěřencům) je v různých epizodách konfrontovaná s osudy dětí v domově, život a zvláštní zákony tohoto dětského kolektivu sledujeme ale také optikou dívky, která přišla do domova po tragické nehodě svých rodičů. Vyžadovaný dril vychovatelky je samozřejmě v kontrastu s běžným životem dětské party a zejména jejích nočních snů, které jsou inspirované četbou dětských knížek, a ty v jejich utajovaných nočních hrách ožívají. Tak se v nich objevuje i tajemná paní Láry Fáry, která může (podobně jako literárně známější Mary Poppins) řešit jejich dětské i rodinné problémy. Rozbíhavost struktury inscenace ale nedává divákovi příliš šancí se s některou z hlavních postav ztotožnit. V průběhu inscenace získávají nad příběhem dívky postupně integrující do kolektivu převahu osudy mladé vychovatelky. A tak inscenace řeší hned několik problémů – kam až může jednání autority versus podřízený ve vzájemném vztahu zajít, kde jsou tyto hranice a co pro každého znamená pojem domov, jeho vliv a vazby na něj. Inscenace v mozaikovité struktuře na tyto otázky nedává odpovědi, je ale nesporně zajímavou sondou do další tvůrčí etapy mladého souboru. Je sympatická svou upřímnou výpovědí, nasazením, pohybovou kulturou i světelným členěním jednotlivých situací a obrazů. Práce mladé režisérky (a zároveň představitelky vychovatelky paní Diany Brownové) Johany Severové pod režijním dohledem Vendulky Burger je pro budoucnost rozhodně slibná.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Sesterstvo-testa-Podebrady_-Pani-Lary-fary-aneb-Domov-neni-samozrejmost-1024x797.jpg)
Básnická sbírka Karla Šiktance Český orloj poskytla ve stejnojmenné inscenaci souboru Poslední nakonec inspiraci především pro atmosféru jejího celku oscilujícího mezi básnickými metaforami souvisejícími s proměnami roku (vynášení Morany, otvírání studánek, dožínky, vánoční zvyky), ozvěnami folklorních obyčejů a jejich současným přijímáním. V tanečně stylizovaném podání čtyřčlenného dívčího kolektivu se střídají roční období, a to vše v konfrontaci s moderní dobou reprezentovanou strohým hlášením místního rozhlasu upozorňujícího vesnici na účast na všech těchto akcích. Do děje ale zasahuje i příběh dívky a jejího nenasytného, lakomého otce. Dívka, která se chce podílet na radostech, zvycích i zábavách svých vrstevnic je odsouzena prací i rodinou k domácí izolaci. Postupně se nejen vzpouzí tomuto osudu, a nakonec se do kolektivu v obřadném tanci zařazuje. Vidíme zpětně dívčin „český rok“, kde se jako na orloji objevují jednotlivé postavy a situace, ze kterých je jeden rok života této ústřední figury složen.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Posledni-nakonec-ZUS-Mlada-Boleslav_Cesky-orloj-1024x986.jpg)
Je těžké popsat řetězení výtvarných a dramatických situací, které se vrší až do konce, a který sledujeme – od velmi pomalého tempa jednotlivých obřadů přes nečekaně vzrušující kolový tanec dívek i dramatické výjevy z dívčina domácího zázemí skoro bez dechu. Komorní scény dívky s otcem (je to z drátů vyrobený manekýn v životní velikosti, kterým souběžně manipulují dvě dívky) a plnění jeho nenasytných kovových úst posbíraným zrním je mnohovýznamové. Režie Lady Blažejové a choreografie Anny Josephové pracuje s prostředky činoherního i loutkového divadla (folklorní figura Moreny, „drátěný manekýn“ jako postava otce). Tyto jednoduché výtvarné prostředky (např. i lustr ve stylizované světnici vytvořený ze zavěšených nožů, které jsou v průběhu hry i podstatnou a využívanou rekvizitou) jsou pro celek velmi působivé. Podstatnou složkou je i pohybová partitura celku – ať už jde o taneční omývání vodou při otvírání studánek či hození figuríny Moreny mezi diváky, kteří jsou v tomto momentě nejen „vodou“, ale i přiznanými spoluúčastníky jednotlivých obřadů.
Inscenace Nová metoda souboru Je to tajný, Kolegium hraběte Šporka byla připravena původně pro inscenování na Kuksu a také vykazuje všechny atributy do moderní podoby převedené (a notně posunuté) morality související s jeho prostředím. Jde v podstatě o anekdotický příběh se známými aktéry – andělem, čertem a hříšníkem. Tím je ale v tomto případě malý chlapec, jehož „hříchy“ či „zločiny“, které nepřestává připomínat anděl, spočívají v chlapcově bezelstném užívání si dětských radostí. Vstup anděla, který přináší na scénu krabici ovázanou mašlí, ukrývající ve svých útrobách loutku chlapce a jeho malý svět, je impozantní. A čert, který se zatím jen trochu znuděně na scéně flákal, teď jen nedočkavě čeká, co se z andělova ohlášeného „léčení hříšníka“ vyvine. Celá situace je moralitou naruby. Chlapeček se skutečně za bedlivého andělského dozoru mění: přestává běhat, ztloustne, vzorně se učí, ale nikdo se s ním nechce kamarádit, a tak se uteče k osamělým chemickým pokusům. Ty mají za následek samozřejmě katastrofální výbuch. Čert může být spokojen, chlapeček zničil svým konáním, co se dalo a andělská budoucnost ho rozhodně nečeká. A tak může celý příběh jen komentovat Filoména, ochránkyně dětí, která nerovný souboj dobra a zla o člověka sledovala a doprovázela hudbou. Tím nepotrestaným „hříšníkem“ je nakonec anděl, který svým bohulibým konáním přivodil hlavnímu hrdinovi i jeho okolí jen samé problémy.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Je-to-tajny-Kolegium-hrabete-Sporka-Jaromer_Nova-metoda-1024x817.jpg)
Autorskou inscenací (režie soubor ve spolupráci s Ladou Blažejovou) lze nazvat A na stromech les Studia Šrámkova domu v Sobotce, která vychází z debutové básnické sbírky mladého člena souboru Adama Hoška. Souhra, pohybově-vizuální rozehrání básnických metafor – to jsou stavební kameny krátké prezentace, která je založena na vzájemné důvěře a naslouchání si. Nejde ani o dramatické situace, ani o vyprávění příběhu, přesto mi celek připomínal něčím Stravinského Svěcení jara – jak v atmosféře důvěrné pospolitosti aktérů, živelné radosti i odpovědnosti, se kterou stavějí svou „lesní pyramidu“ z těl, nebo se pomalu probírají ze společného snu ve vzájemném propletenci.
Rusalje 2022 souboru Je to tajný, Kolegium hraběte Šporka zasáhlo diváky i lektorský sbor od prvních momentů, a jako by navázalo na obrazivost inscenace Český orloj z prvního dne Audimaforu. Opět variace na folklorní téma, tentokráte ozvěny východoslovanských pohanských svátků v období slunovratu zprostředkované trojicí dívek. Opět házení z větviček spletené figuríny zimy/ smrti do vody a opět příběh třetí dívky – tentokráte bájné rusalky, která se nám představí v několikeré ženské podobě – od dívky, která marně čeká na svého milého, přes dovádivou, lákající a smrtící lesní žínku až po dívku vystupující z vody a vracející se znovu na náš svět. Atmosféra tajemna a všudypřítomné vody, která je nejen součástí scénografie (velké lahve naplněné vodou kolem ústřední dekorace), ale přítomná třeba i ve zmáčeném mokrém hadru, který představuje dopis od vzdáleného (mrtvého) milého, přes pohár naplněný lákavým nápojem… Voda ve sklenicích láká k napití i zvonkohře, voda veselá i tragická. Výtečné je scénické řešení prostoru, který se skládá z horizontálních průstřihů v doširoka napnuté látce a může představovat jak tok řeky, tak předlouhý bílý (svatební?) stůl a zároveň být překvapivým prostředím pro zjevování se a mizení rusalky v hlubinách. Podsvícené pruhy látky vytvářejí snovou atmosféru, jindy jsou zhmotněním toho, že se nad hrdinkou “zavřela voda“. Tanečně-herecký výkon Josefíny Pacovské, která je podepsaná pod tímto autorským projektem v dramaturgické úpravě i scénografii (režie Jarka Holasová a soubor) byl po právu oceněn.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Je-to-tajny-Kolegium-hrabete-Sporka-Jaromer_2_Rusalje-1024x844.jpg)
Povídky Hectora Hugh Munroa/Sakiho z knihy Léčba neklidem se staly na našich amatérských scénách již několikráte podkladem k rozehrání groteskních etud z prostředí anglického venkova. Tentokráte se na jevišti znovu objevila oblíbená povídka Srednyj Vaštar v podání Studia Šrámkova domu v Sobotce. Výraznáúprava se nespokojila jen s černým humorem podbarveným příběhem mladého muže trápeného nejrůznějšími zákazy přísné sestřenice, ale přinesla a rozehrála zároveň vedlejší motiv přitažlivé síly moci a nadvlády, které se tentokráte dostává v hororovém příběhu titulnímu hrdinovi – tchoři Srednemu Vaštarovi. V této adaptaci ohrožené slepice tančí a hltavě žerou zkrvavenou marmeládu, kterou chlapci sestřenice pravidelně odpírá, snové prvky se mísí s přísnými pravidly anglického venkova i výchovy mladého muže. Inscenace nazvaná Džem v režii Lady Blažejové mladý soubor evidentně baví, v rámci celku by však bylo přece jen třeba razantnějšího zpřehlednění a vyrovnání rytmu a stylu celku.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Studio-Sramkova-domu-v-Sobotce_Dzem-1024x811.jpg)
Sondou do soužití mladých a jejich problémů, v tomto případě dvojice dvou mladých žen (ve vizuálním nepoměru jedné velké a poněkud skeptické a druhé malé, živé a neustále nadšené) jsou námětem inscenace nazvané Erika brněnského souboru 300mg kofeinu. Hlavním tématem, které se táhne jako červená nit řadou situací a malých dramat obou dívek, jejichž soužití může být i vyústěním lesbické přitažlivosti mezi nimi, jsou rozhodnutí, která musíme dělat každý den – ať už to jde o zcela běžné problémy denní rutiny či o rozhodnutí se pro vztah a jeho důsledky, peripetie, preference i boj o vůdčí pozici v něm. Inscenace (režie Adam Milka a kolektiv) si na Audimaforu výborně poradila s nabídnutým prostorem Labyrintu v DRAKu a využila např. východové boční dveře při odchodu jedné z protagonistek. Symbolické vykročení ven z těchto dveří – do života či z dusícího vztahu – dostávala tímto gestem i zajímavé řešení dramatické situace. Obě dívky (Marie Indrová, Tereza Marečková) dokázaly v inscenaci i smysl pro komediální situaci (např. vložka čtení návodu Jak žít? ve stylu stand-upu) a rozehrály v půlhodinovém představení přehlednou škálu svých dalších slibných hereckých možností.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/300-mg-kofeinu-1024x742.jpg)
Hostinec u tří Popcorn, ZUŠ F.A. Šporka, Jaroměř byla opravdu „loutkárna“, rakvičkárna se vším, co tento loutkářský žánr přináší: zápletku, přehledné komediální situace, přesně vypočítaný rytmus, práci s rekvizitou, zvukem, a také opravdu náročnou práci s údajně nejjednodušší loutkou – maňáskem či v tomto případě prstovou rukavicí.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Popcorn-ZUS-F.-A.-Sporka-Jaromer-1024x685.jpg)
Přehledný příběh s řadou komediálních situací a hraný loutkami bývá většinou žádaným a nutným osvěžením na nejednom divadelním festivalu či přehlídce. Únava materiálu, která se může dostavit po sedmi i více shlédnutých představeních díky tomu rychle mizí a výsledkem je divácký zájem i ohlas. Až se reprízami jistota souboru ustálí a sled etud s nečekaným koncem zpřehlední, bude Hostinec u tří určitě inscenace hodná ocenění. Mimochodem jaké překvapení pro nás všechny bylo, když jsme při děkovačce po celkem komorně vyhlížející inscenaci napočítali před nevelkým paravánem 8 herců !!!. Sympatickému kolektivu diváci odpustili některé malé technické nedostatky při práci s rekvizitou, která bývá kamenem úrazu právě tohoto „jednoduchého“ loutkového žánru.
Překvapení všem připravil soubor Drejg z Náchoda svými variacemi na juanovské téma Juani/y směřujícími v nejrůznějších rovinách ke vztahu k tomuto problematickému hlavnímu hrdinovi. V režii vedoucího souboru Štěpána Macury a se nám představil dvaadvacetičlenný kolektiv se svým pohledem na Juana Molièrova, Tirsy de Moliny, Da Ponteho, ale i Juana Čapkova, Dona Šajna lidových loutkářů a dalších… Různé epizody, různá pojetí, různá odsouzení i obdiv a výtečná práce s juanovským materiálem. Soubor zaujal jak svou souhrou, tak rovnoměrně rozdělenou příležitostí pro každého ze zúčastněných, zaujatostí a „usebraností“. A v závěru večera nám všem připravil opravdu velké překvapení hodné finále jejich předobrazu – Dona Juana. O co šlo a jak jsme se s tím jako diváci vyrovnali, nebudu prozrazovat. Je to totiž i jedna z ingrediencí sympatického představení inscenace žáků z náchodského gymplu. Diskutovali jsme o něm možná více než o inscenaci samotné. Nebo to byl od počátku záměr? Každopádně to byl celkově cenný tvůrčí proces i divadelní výsledek.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/DREJG_Juani-1024x684.jpg)
Další autorskou hrou, která se na letošním Audimaforu objevila, byl text režisérky inscenace Dominiky Vondráčkové Když končí hra souboru Pobertové. V uvedení do děje téměř detektivního příběhu pomáhají retrospektivní scény, ale hlavní téma, kterým by měly být hranice mezi nezávaznou hrou a jejími důsledky v přechodu do reality se v průběhu inscenace postupně drobí a ztrácí. Vedle sondy do života party spolužáků na umělecké škole a ukázek z jejich školní praxe (jsou zde čísla taneční, ukázky z monologů) je paralelně akcentován pro kolektiv utajovaný vztah dvou dívek. Všechny hlavní i vedlejší příběhové odbočky se prolínají, ale nakonec i pro diváky nabývá vrchu detektivní zápletka a její otevřené řešení. Velmi dlouhá expozice zabírá téměř třetinu celkového divadelního času a její vazba se závěrem inscenace už není vzhledem ke všem předchozím odbočkám a samostatným výstupům zřetelná. Inscenace se tak lomí na dvě výraznější dramaturgické linie: vlastní příběh absolventského ročníku herců a jejího penězokazectví spojený s uvolněným životním stylem zúčastněných a pokus o propojení života na umělecké škole s otázkami týkajícími se divadla a vztahu mladých budoucích adeptů herectví k němu. Kdy a kde končí hra? Kde začíná odpovědnost za ni? Příliš rozbíhavý děj složený z řady etud a čísel komplikuje jak vlastní průběh inscenace, tak její divácké sledování. Nesporným pozitivem je výkon režisérky inscenace a zároveň představitelky role autoritativní Brooklyn Dominiky Vondráčkové.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Pobertove_Tyniste-Kdyz-konci-hra-1024x534.jpg)
Maryša bratří Mrštíků je základem vtipné kolektivní autorské variace Snáď to nemyslíte doopravdy? souboru Barevné knoflíky, která pracuje nejen s motivem kávy (objevuje se jak při příchodu diváků v její přímé konzumaci, tak v závěrečné reklamě), ale i s filmovými dotáčkami a akcemi v přímém přenosu. Divadelní zkouška na klasický text se absencí jednoho z aktérů mění v detektivní pátrání, které je záminkou k řadě divácky vděčných komediálních situací. Silnou stránkou ne úplně „usazené“ inscenace je kolektivní souhra. Svědčí pro ni slovo „kolektiv“, které se objevuje jak u autora inscenace, tak u režie, scénografie, kostýmů i v jevištním jednání. Vtipný nápad sice ještě potřebuje dramaturgicky i technicky (filmové dotáčky) dotáhnout, ale i v této podobě je ukázkou inspirující práce sehraného kolektivu.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Barevne-knofliky_Snad-to-nemyslite-doopravdy-1024x852.jpg)
Poslední inscenací Audimaforu byla divadelní úprava Ladovy „nezbedné pohádky“ O líném Honzovi. Pod názvem Pohádka o líném Honzovi ji v režii a úpravě vedoucí Ivety Vališkové uvedl soubor A proč ne čaj?. Pohádky naruby – ať už Ladovy, nebo Čapkovy a dalších autorů se na divadelních prknech amatérských souborů objevují často. Jejich úskalím bývá komediální nadsázka předpokládající dobrou znalost toho, co se paroduje, či vypráví s jevištní nadsázkou „naruby“. Tentokrát je to tvrdý oříšek i pro soubor, který byl dosud zvyklý pracovat s lineárním výkladem textu a zcela určitě případ zmíněné inscenace souboru A proč ne čaj?, který se nejrůznějšími zmíněnými záludnostmi textu a nečekanými převleky především sám baví. Všichni zúčastnění neskrývali v kritické diskuzi s lektorským sborem, že jde o studijní pokus vstupu do jiného druhu společné práce, která by měla a mohla mít perspektivu i v budoucnosti.
![](https://www.amaterskascena.cz/wp-content/uploads/2024/04/Pohadka-o-linem-Honzovi-1024x517.jpg)
Letošní Audimafor 2024 přinesl 12 inscenací s řadou autorských textů psaných a upravovaných přímo pro jednotlivé soubory, nebo byly vytvořeny z vnitřní iniciativy některého z jejích členů. Objevily se zde nejrůznější problémy mladé generace, ať už šlo o pocit celkové odpovědnosti v současné společnosti, o odpovědnost ke kolektivu či v ryze intimním vztahu. Překvapením byla různorodost vyjadřovacích prostředků s akcentem na pohyb, zpěvní party a také spektakulární využití výtvarné metafory a různých výtvarných sdělení – od stínohry po loutky všech velikostí. Dvě nejvíce oceňované a doporučené inscenace Český orloj a Rusalje spojovaly invenční autorské variace vycházející z folklorních motivů, obyčejů a zvyků.
Stabilní bolestí zůstává dramaturgická stavba inscenovaných textů, pozitivem autorský přístup ke generačním problémům a schopnost sebereflexe.
Výsledky:
Lektorský sbor
Lektorský sbor – Vladimír Hulec (teatrolog, divadelní kritik a publicista, předseda poroty), Vít Malota (režisér, recitátor, literární kritik a publicista), Kamil Bělohlávek (scénograf, režisér, herec a hudebník) a Nina Malíková (teatroložka a pedagožka) – udělil tato ocenění:
Doporučení na WOLKRŮV PROSTĚJOV, celostátní přehlídku uměleckého přednesu a divadla poezie:
soubor Poslední na konec, ZUŠ Mladá Boleslav s inscenací Český orloj,
soubor Je to tajný!, Kolegium hraběte Šporka s inscenací Rusalje2022
Doporučení na ŠRÁMKŮV PÍSEK, celostátní přehlídku experimentujícího divadla:
soubor Poslední na konec, ZUŠ Mladá Boleslav s inscenací Český orloj,
soubor Je to tajný!, Kolegium hraběte Šporka s inscenací Rusalje2022,
soubor DREJG, Náchod s inscenací Juani/y,
soubor 300 mg kofeinu s inscenací Erika
Doporučení na MLADOU SCÉNU, celostátní přehlídku studentského divadla:
soubor DREJG, Náchod s inscenací inscenace Juani/y
Lektorský sbor uděluje cenu:
souboru Popcorn, ZUŠ F. A., Šporka, Jaroměř za autorský přístup a zpracování inscenace Hostinec U Tří
Josefíně Pacovské za autorský počin a osobnostní herectví v inscenaci Rusalje2022 souboru Je to tajný!, Kolegium hraběte Šporka
souboru Poslední nakonec, ZUŠ Mladá Boleslav za inscenaci Český orloj
Cena Vladimíra Hulce: Věře Bočkové za oživování fyzického a tanečního divadla napříč inscenacemi