Sedmé Divadelní jaro v Boleradicích aneb Mrštík by měl radost

Den předtím, než odborná rada ARTAMA rozhodla o náplni celostátního festivalu činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik v Mostě (viz zde), začala v pořadí třetí letošní přehlídka venkovských divadelních souborů s postupem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích proběhlo 15.-19. dubna 2026, jeho vyhlašovatelem je Svaz českých divadelních ochotníků, pořadatelem DS bratří Mrštíků Boleradice a záštitu nad ním převzal hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich. Viděli jsme šest soutěžních a jedno prémiové představení a 7. ročník oblíbené přehlídky se vyznačoval jako vždy příjemnou a dělnou atmosférou.

Nadšenci v Morkůvkách na Břeclavsku obnovili tradici ochotnického divadla v obci před šesti lety. Divadelní spolek Moruša se věnuje především tvorbě pro děti, letos se zúčastnil Mrštíkova divadelního jara (v rámci sebevzdělávání, jak jeho členové sami říkají) počtvrté, tentokrát s pohádkou Květuška a ježibaba. Text nepatří mezi výkvět kvality dětské dramatiky, chybí základní dramatický konflikt, jazykem je „kuchyňská čeština a poslání („pozor na to, co si přeješ“) je rýsováno tlustou tužkou. Soubor pod vedením režisérek Dany Baturné a Elišky Fikrlové dělal, co mohl. Fungují malované kulisy, účinkující jsou dobře typově obsazeni, dobře mluví a obstojně zpívají. Oceněny byly Jana Hudečková v roli Ježibaby a Malgorzata Pietkiewicz v roli Bazilucha, jejich společné výstupy patřily k nejzábavnějším.

Plavba výletní lodi Rubínová královna je určená výhradně pro ženy a jediným mužem na palubě by měl být kapitán Jeff, který doufá, že si bude dva týdny užívat s milenkou Michelle. Vzápětí se ale objeví „zastupující cvičitelka aerobiku“ jménem Dwayne – a postupně se vyjevuje, že oba pánové jsou tak či onak provázáni (či se postupně provazují) se všemi dámami, které se na palubě objeví: s věčně zhulenou Nicole, latentní alkoholičkou Elizabeth, libidózní Hillary či nezkušenou důstojnicí (Češkou dříve sloužící na Baťově kanálu) Vendulou Duchcovou. A podobně jako se zamotávají vztahy, komplikuje se i plavba – a idyla se nakonec mění v námořní katastrofu… Autorská komedie Šťastnou plavbu Petra Pospíšilíka, který je zároveň režisérem inscenace ochotnického spolku Pozpátku z Říčan u Brna a představitelem kapitána Jeffa, se povedla, podobně jako před dvěma lety detektivní Zločin v Harmonii. Dialogy jsou perlivé, situace výrazné a herecky naplněné, postupné odhalování, kdo je kdo a kdo s kým, je zábavné. Naprosto vzorové je proměňování rytmu uvnitř situací a časování gagů. Vedle Petra Pospíšilíka vyniká Tereza Gazárková (také spolurežisérka inscenace) coby snaživá Vendula a Karolína Slavíková jako Michelle. Problematická je scéna (kulisy jsou tapety realisticky, bez nadsázky potištěné IA) a přestavby (změn prostředí je mnoho a řešily se pomocí opony, jejíž manipulace zcela zbortila temporytmus boleradické reprízy).

Obecně prospěšná strašidla nejsou nejhorší hrou Petra Tomšů, jenž svá dílka zveřejňuje na internetu a dává k dispozici amatérům bez poplatků. Odkaz na televizní pohádkový muzikál Ať žijí duchové (a možná i filmovou Bílou paní) je zjevný a přiznaný. Pokud by měli tvůrci odvahu text výrazně proškrtat a zdivadelnit a využít ho jako „hereckou partituru“, bylo by možné se dočkat vcelku zábavného tvaru se zajímavými postavami a pár zapamatovatelnými hláškami. Členové Tylova divadlo z Újezdu u Brna pod vedením režiséra Tomáše Kaválka v tomto ohledu zůstali v půli cesty. Škrtali, ale ne dost – dvouhodinová stopáž je prostě příliš. Představení proložili písněmi Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka – hudební část ale vyvolává pocit samostatného koncertu, není přirozenou součástí děje. Text částečně přizpůsobili svým poměrům – místo Hernajsburgu mají Rychtaburg (Rychta je jejich hrací prostor, prý skutečná zřícenina), během představení odkazují na vesnice sousedící s Újezdem atd. V hereckém obsazení zaujal zejména Jindřich Doležal coby rytíř Mikuláš Lev. Uvedení Obecně prospěšných strašidel v Boleradicích bylo derniérou, soubor se nyní soustředí na svůj nový titul – před týdnem poprvé uvedl Pana Kaplana, co má třídu rád.

DS Amadis není první, který přepis svého času oblíbeného seriálu Taková normální rodinka realizuje. Ale inscenace je prvním celovečerním, plnohodnotným uvedením tohoto materiálu. Josef Širhal vybral tři epizody původního seriálu a smontoval je (páteří jsou epizody Ženich, Po svatbě a Škola manželů). Nostalgie po normalizační televizní zábavě vyšla DS Amadis o něco lépe než dříve uvedené Televarieté. Možná proto, že v Rodince jde (slovy režiséra Tomáše Hradila) o milou zábavnou hříčku, v níž sice na sebe čtyři generace jedné rodiny hrají habaďůru, ale vším prosvítá vědomí, že se prostě mají rády… Dlouhodobě jsou herci a herečky, angažovaní do jednotlivých rolí, silnější ve výrazně stylizovaných polohách. Výborně fungují scény pokryteckého předstírání, méně výchozí situace, v níž by rodinka navodila běžnou situaci svého „normálního šílenství“. Přesto je herecká složka, vedle pečlivě vyvedené výpravy (sedmdesátková estetika z jeviště jen čiší) a zkušeně odvedené režie, největší výhrou inscenace, mezi účinkujícími funguje výrazná chemie. Čtveřice dam, Ludmila Bergová (jež je jako suše glosující babička dle mého názoru nejpřesnější, třebaže věkově neodpovídá), Jana Lautrbachová, Marie Lukášová a Sára Kanioková, získala čestné uznání za kolektivní herecký výkon a trojice pánů, Josef Širhal (jenž odvádí coby tatínek nejsoustředěnější výkon za posledních několik let), Jaroslav Hemala a František Kašpárek cenu za kolektivní herecký výkon. Taková normální rodinka DS Amadis získala cenu diváků a také doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

Režisér Marek Šudoma přiznává, že je fanouškem M*A*S*H a inscenaci Divadla Stodola koncipoval především jako poctu seriálu. Původní scénář Tima Kellyho v překladu Martiny Neradové rasantně upravil, inscenace má názor a je zřetelné, co soubor s režisérem v čele zajímá a o čem chce hrát. Proplétající se vybrané epizody a motivy představují střípky, které se skládají do tragikomické výpovědi o humanitě uprostřed brutality… Ondřej Buchta dodal jako obvykle funkční a vtipnou scénu, tentokrát ji vystavěl z beden, maskovacích sítí a dek. Pracuje se se znakem, např. místo operovaných pacientů se objevují plyšoví medvědi. Představením provází trojice hudebníků, která varíruje ikonickou znělku na kytaru, kazoo či prostě zpěvem a ve druhé polovině přechází volně do večírku s jihoamerickými melodiemi. Typové obsazení odpovídá typům postav z původního seriálu – a to navzdory tomu, že představení v Boleradicích oplývalo několika záskoky. A herecké výkony jsou kvalitativně vyrovnané, vedle Zdeňka Prokeše jako Henryho Blakea či Jakuba Porteše v roli Radara se neztratí ani představitelé menších rolí, třeba Nikola Háderová v roli sestry Dishové nebo Martin Hanák jako generál. Tahounem děje je samozřejmě Honza Raclavský coby Hawkeye, který umí zahrát nekonečnou únavu a beznaděj operatéra nikdy nekončící řady zbytečně raněných, aby vzápětí přešel do role charismatického lamače srdcí a neobyčejně vtipného a sarkastického glosátora. Inscenace M*A*S*H Divadla Stodola přesvědčila a získala nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou. (viz titulní foto Jaroslava Kodeše_pozn. red.)

Spojené farnosti Zbraslav, soubor orientující se především na autorské muzikály s duchovní tématikou, je úkaz. Vznikl v roce 1990, původně jako neformální partička, která se rozhodla secvičit scénku pro potěchu veřejnosti. Od té doby prošlo souborem na 250 herců a hereček a kromě raritních počinů bylo uvedeno sedm hudebních inscenací, které se vždy hrají několik let a dosahují desítek repríz. Láďa Valeš označil v úvodu rozpravy se Spojenými farnostmi Zbraslav jejich Jesus Christ Supermlád (který je více než muzikálem písničkálem – nebo lépe scénickým koncertem) „velkou hudební opulentní hostinou, během níž se vypráví moderním, svojským jazykem příběh, který všichni známe“ (konkrétně o událostech kolem roku 0, které souvisejí s narozením Ježíše Krista). Tvůrci hudbou a zpěvem „prostě“ vyprávějí příběh, libreto nepostrádá vtip, a to jak jazykový, tak motivický (pobavil pastýř-malý gambler, záměna čerstvě narozeného Ježíška za téměř dvouletého Izáka nebo tři králové, kteří byli původně čtyři), hudba je srovnatelná s leckterou profesionální hudební produkcí – a to ji obstarávají pouze dva muzikanti, autor hudby a libreta Luděk Strašák a kytarista Jan Zemánek. Účinkující, pět mužů, sedm žen a sedm dětí (!), jsou autentičtí a soustředění. Co soubor v jeho snažení zrazuje, je technika. Bylo by fajn přibrat k mistrovi zvuku (který také v první polovině neodvedl nejpreciznější práci) i mistra osvětlovače (Luděk Strašák od kláves prostě nemůže stihnout úplně všechno). Mimochodem – repríza na boleradické přehlídce byla osmdesátá. A musela se obejít bez sedmi účinkujících, kteří onemocněli – což ale diváci nepoznali… Inscenace Jesus Christ Supermlád získala doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

O organizaci a atmosféře přehlídky vyjde článek na portálu Divadelník.cz. Další podrobnosti o inscenacích Mrštíkova divadelního jara 2026 najdete v aktualitách na webu přehlídky nebo na Databázi českého amatérského divadla.

Hostem přehlídky bylo taneční divadlo Mimi Fortunae Brno, jehož představení předcházelo nedělnímu vyhlášení výsledků. V klubovně divadla byla po celou dobu konání přehlídky výstava Amatéři sobě. Hlasovalo se jako obvykle za použití barevných kuliček a cenu diváka získalo představení DS Amadis Taková normální rodinka. Letos poprvé byly osloveny sousední obce, aby se staly patrony souborů; za to jim byl věnován prostor v programové brožuře přehlídky (najdete ji v Databázi českého amatérského divadla). V brožuře se také našly informace o tom, kam po představení (kromě kavárny U Palánů, boleradské hospůdky či sklepního městečka Tihelňa se člověk dozvěděl o obnovených cestách v okolí obce, o rozhledně, kapličce či sousoší Cyrila a Metoděje) a mnohé další informace. Jihomoravská SČDO rozdala na závěr přehlídky svá ocenění za propagaci divadla na jižní Moravě – a také zvláštní cenu Tylovu divadlu z Újezdu u Brna. Cenu by si zasloužili i ředitelka přehlídky Iva Kahounová a její tým a tajemník poroty Jiří Janda za vzornou péči. Členové „lektorského sboru maskovaného jako porota“ (jak ho vtipně označila jedna z moderátorek) Jaroslav Kodeš, Ladislav Valeš a Petra Richter Kohutová rozdali 12 čestných uznání a 14 cen, k tomu nominaci a dvě doporučení. Mrštík by měl radost.

Mrštíkovo divadelní jaro Boleradice 2026 – ocenění

Čestná uznání

DS Moruša za kostýmy v představení Květuška a ježibaba DS Moruša Morkůvky

Janě Hudečkové za roli Ježibaby v představení Květuška a ježibaba DS Moruša Morkůvky

Malgorzatě Pietkiewicz za roli Bazilucha v představení Květuška a ježibaba DS Moruša Morkůvky

Karolíně Slavíkové za roli Michelle v představení Šťastnou plavbu OS Pozpátku Říčany u Brna

Drahomíře Kristenové a Tomáši Kaválkovi za hudební doprovod představení Obecně prospěšná strašidla Tylova divadla Újezd u Brna

Alexandru Vörösovi za roli právníka Kašpara v představení Obecně prospěšná strašidla Tylova divadla Újezd u Brna

Josefu Širhalovi za dramatizaci Takové normální rodinky

Tomáši Hradilovi za režii Takové normální rodinky 

Ludmile Bergové, Janě Lautrbachové, Marii Lukášové a Sáře Kaniokové za kolektivní ženský herecký výkon v Takové normální rodince

Divadelnímu spolku Amadis za inscenaci inscenaci Taková normální rodinka

Zdeňku Prokešovi za roli Henryho Blakea v představení M*A*S*H Divadla Stodola

Martinu Hanákovi za roli generála v představení M*A*S*H Divadla Stodola

Ceny

Petru Pospíšilíkovi za scénář Šťastnou plavbu

Petru Pospíšilíkovi za roli Jeffa Cartera v představení Šťastnou plavbu OS Pozpátku Říčany u Brna

Tereze Gazárkové za roli Venduly Duchcové v představení Šťastnou plavbu OS Pozpátku Říčany u Brna

Jindřichu Doležalovi za roli rytíře Mikuláše Lva z Rychtasburgu v představení Obecně prospěšná strašidla Tylova divadla Újezd u Brna

Josefu Širhalovi, Jaroslavu Hemalovi a Františku Kašpárkovi za kolektivní mužský herecký výkon v Takové normální rodince 

Janu Raclavskému za roli Hawkeyho Pearce v představení M*A*S*H Divadla Stodola

Jakubu Portešovi za roli Radara v představení M*A*S*H Divadla Stodola

Nikole Háderové za roli sestry Dishové v představení M*A*S*H Divadla Stodola

Ondřeji Buchtovi za scénu inscenace M*A*S*H Divadla Stodola

Marku Šudomovi za režii inscenace M*A*S*H Divadla Stodola

Divadlu Stodola za inscenaci M*A*S*H

Luďku Strašákovi za hudbu a libreto muzikálu Jesus Christ Supermlád

Anně Strašákové za roli Marie v představení Jesus Christ Supermlád

Spojeným farnostem Zbraslav za kolektivní pěvecký výkon v představení Jesus Christ Supermlád

Zvláštní cena SČDO

Tylovo divadlo Újezd u Brna

Cena diváka

Amadis Popůvky – Fan Vavřincová, Josef Širhal: Taková normální rodinka, režie Tomáš Hradil

Doporučení do programu NP Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2026

Amadis Popůvky – Fan Vavřincová, Josef Širhal: Taková normální rodinka, režie Tomáš Hradil

Spojené farnosti Zbraslav – Luděk Strašák: Jesus Christ Supermlád, režie Luděk Strašák a Jana Zemanová

Nominace do programu NP Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2026

Divadlo Stodola Blažovice – Tim Kelly: M*A*S*H, režie Marek Šudoma